Vzpomínky napříč epochami...
... aneb Několikero překvapení na Den veteránů...
Před pár dny, konkrétně listopadu sedmého, konal se pietní akt v upomínku veteránů a padlých všech světových válek v Milovicích v atriu budovy Městského úřadu. Dnes jedenáctého, tedy datumově přesně v den konce bojů na západní frontě odehrála se tato slavnost v Nymburce u pomníku Jana Husa. Kdyby mi však někdo řekl, co vše toho dne zažiju, asi bych se mu vysmál...
Jako tradičně sešli jsme se před pomníkem krátce před jedenáctou. Za naši odbočku byla účast poměrně solidní – Jožka Křena, Jenda Vlčko a já, i když samozřejmě první dva jmenovaní reprezentovali zároveň KVD Nymburk. Pietní akt tedy mohl začít přesně a pokračovat tak, jak jsme při podobných příležitostech zvyklí. Krátce pohovořil Jenda Vlčko, poté pan místostarosta PhDr. Fojtík, před pomník byly položeny věnce, načež zazněla z reproduktorů píseň našemu srdci nejbližší – národní hymna. Tentokráte měl jsem i já tu čest vzdát jménem Odbočky 30 a v zastoupení i jménem našich milovických dětí a spoluobčanů hold padlým, což osobně považuji za velkou čest. Letos o to větší, že klopy účastníků opět ozdobily vlčí máky, vyrobené za tímto účelem žáky 5.A milovické Základní školy TGM. Též věneček, jenž jsme spolu s Jožkou položili k pomníku byl vyroben dětmi pod vedením paní učitelky Mgr. Vostatkové...
Dovolte mi tímto, bych Vám, paní učitelko a děti, opět a s radostí vyjádřil náš velký dík. Ani nevíte, jakou má tato Vaše práce pro nás velkou cenu...
Fotogalerie – pietní akt u pomníku Mistra Jana Husa...
Vlčí máčky měly ten den šanci ještě jednou zasvítit na klopách při oslavě dávných hrdinů a vzpomínce na fakt, že mnozí z nich položili v bojích svoje životy. Přesunuli jsme se v podstatě jen o pár stovek metrů dál. Na břeh Mrliny, kde jsem si až doposud při cestách přes Nymburk nevšiml ve stínu stromů malého skromného pomníčku ruských vojáků na Rusínku...
I zde pak od 12 hodin, po krátké přípravě všeho potřebného, při příležitosti dvoustého výročí protinapoleonských bitev proběhla vzpomínková akce. Pravoslavní duchovní zde ve staroslověnštině odsloužili panychidu – tedy krátkou bohoslužbu za zemřelé, což byl myslím pro nás všechny velmi zajímavý a hluboký zážitek. Čestnou stráž u pomníku drželi zástupci Gardy města Hradec Králové, kteří závěrem vystřelili ze svých křesadlovek čestnou salvu...
Překvapením však stále ještě nebyl konec...
Fotogalerie – Pietní akt u pomníku na Rusínku...
Pietní akt skončil a já už pomalu přemýšlel o cestě domů. To jsem však stále ještě netušil, že... Například, že ten pán, stojící pár kroků ode mě, je z faktického hlediska skutečný a bojem pokřtěný veterán. Že tento milý „dědoušek“ s jiskrami v očích a šibalským úsměvem prošel peklem bojů na západní frontě, od Normandie, přes Holandsko, proslulý krví nasáklý ardenský les a Německo. Že černý tankistický baret nosil po několik týdnů i v Milovicích, během výcviku na novou techniku...
Bože, proč já se jen nenaučil německy! Jak by se mi to hodilo následně při posezení v restauraci Na Střelnici v Poděbradech, kde jsem se stal svědkem něčeho, co snad ještě stále nechápu...
Doslova nohama napřed, nečekaně a neplánovaně, vpadl jsem do natáčení rozhovoru v rámci projektu Přízraky paní režisérky Bibiany Beňové. Strávil jsem neuvěřitelné zhruba čtyři hodiny s člověkem, jenž odešel nuceně do války v dobách a ve věku, kdy by měl spíš běhat za děvčaty a užívat mládí. Přežil. Přežil, aby dnes mohl vyprávět své pocity a zážitky. Snad se mezi námi nenalezne někdo, kdo by mu nevěřil, že válka je pro něj, abych tak řekl, odsouzeníhodná záležitost...
A já nyní jen doufám, že se mi podaří někde sehnat nějakého dobrovolníka, který by mi to přeložil...
Fotogalerie – Posezení s Lt. Ziemannem...
Prohlížím si starého muže s černým baretem na hlavě. Baretem, na němž je mimo jiné i známý symbol ptáčka a pod ním indický znak štěstí. Přemýšlím o tom, jak dokáže osud s člověkem zatočit. A rovnám si v hlavě to, co jsem během těch několika hodin zaslechl a porozuměl. Nebylo toho mnoho, bohužel. Jen několik mně známých výrazů a věci, které nám všem přeložil pan Kubeš. Symboly... Jejich významy, pro každého člověka jiné. Odznak na čepici, který by většina lidí označila za nacistický symbol a který pro jednoho starého pána je odznakem štěstí, že přežil. Svíčka, kterou by mnohý z nás označil jen za kus vosku se šňůrkou uvnitř a která je přitom v pravoslavné víře symbolickou vzpomínkou na mrtvé. Maličký kvítek, v podstatě plevel, jenž může zároveň být symbolem prolité krve a vzpomínkou na padlé vojáky...
Neberme lidem jejich symboly. Nezapomínejme...
