Vždyť to nemá knypl!!!...
... Exkurze na 21. zTL...
Léto se nám pomalu přehouplo do své druhé poloviny (nad čímž mnozí uroníme slzu, nebo minimálně hlasitě povzdechneme...), což pro nás letadelchtivé a poletuchy obdivující znamenalo jediné. Konečně!!!...
Nadešel totiž kýžený den D – den, na který byla naplánována, samozřejmě po konzultaci s velením, návštěva na 21. základně Taktického letectva (21. zTL). Nejen pro nás, členy Odbočky 30 „gen. Karla Mrázka, DFC, DSO“, ale i pro mnoho dalších kolegů a kamarádů stejného ražení z bratrské pražské Odbočky 26 „plk. Václava Jíchy, DFC, AFC“, z plumlovské Odbočky 9 "plk. Aloise Dvořáka", z mladoboleslavské Nadace Letoun Metoděje Vlacha, Leteckého klubu generála Janouška a dokonce i z jihlavského Czech Spitfire Clubu. Z nichž mnozí byli a jsou skutečnými osobnostmi historie československého a českého letectva. Stačí nahlédnout do seznamu účastníků a narazíme na taková jména, jako například Hana Fajtlová (manželka legendárního československého stíhacího pilota a velitele, hrdiny bojů nad Francií, Anglií, Ruskem i Československem, gen. Františka Fajtla, DFC...), Ing. Vlasta Šišková (kdo by neznal příběh jejího manžela, pilota bombardovacího wellingtonu 311. (československé) perutě RAF, jenž po sestřelení přežil krutých osm dní a nocí v záchranném člunu v ledových vodách Severního moře, nechť si přečte knihu „KX-B neodpovídá“...), plk. Ing. Oldřich Pelčák (nám milovickým již známý bodrý tatík z Moravy a jen tak mimochodem i kosmonaut...), pplk. Ing. Antonín Lenert (náš předseda...), plk. Ing. Vlastík Bažant (který nám toho tolik navyprávěl o mohutných Il-osmadvacítkách, které létali z našeho letiště...), plk. Mgr. Vaněček, plk. Ing. Míťa Milota, pplk. Ing. Jarda Klacek a mnoho dalších (na vypsání celého seznamu zde není bohužel dostatek místa, tož ostatní promiňte...)...
Tiskový mluvčí základny kpt. Ing. Maruščák a vrchní praporčík nprap. Šašma připravili pro nás velice zajímavý program. Tento byl sice poněkud ovlivněn drobným zpožděním, způsobeným (marným) čekáním na opozdilce a dopravní zácpou na cestě z Prahy, nicméně i přesto udělali pro nás více, než „jen“ maximum. Za což jim patří velký dík...
Samozřejmě, největším lákadlem pro nás všechny byly zdejší oceloví ptáci, stíhací Gripeny (JAS-39) a víceúčelové Alky (L-159). Možnost si tyto stroje prohlédnou z minimální vzdálenosti, doslova si je osahat, pohlédnout do jejich útrob, pohovořit s piloty i mechaniky o všem, co se těchto krásných strojů týká, vyfotografovat si je i sebe v jejich bezprostřední blízkosti, se nenaskytne každý den. Co to navíc znamená pro dříve mladé bývalé letce, kteří brázdili nebe nad naší vlastí před dávnými desítkami let, není třeba vysvětlovat. Však jsme zde také strávili času nejvíce a jen velmi těžko jsme všechny účastníky svolávali zpět do autobusu, abychom se mohli přesunout na další místo...
K letišti samozřejmě patří i dravci mnohem menší. Ti, bez kterých by provoz na letišti a v okolí byl velmi nebezpečný, neřku-li nemožný. Každoročně totiž v leteckém provozu dochází k tisícům mimořádností, způsobeným střetem s letícími ptáky či se zvěří, pohybující se po ploše letiště. Své velké bratry zde proti takovým událostem chrání dravci živí, příslušníci tzv. biologické ochrany letiště. A jejich „obsluha“, veřejnosti známá však spíše pod názvem „sokolníci“. Nicméně nazvat zdejší osazenstvo „obsluhou“ není to pravé vyjádření láskyplného vztahu mezi člověkem a dravým ptákem. Stačí se jen zaposlouchat do vyprávění pana Heisera, jenž zde své povolání vykonává, nemýlím-li se, již předlouhých 24 let. Jistě pochopíte, že se nejedná o vztah čistě pracovní...
I čáslavské letiště (přesnější by možná, s ohledem na vstup a polohu, bylo označení letiště Čáslav-Chotusice...) má svoji historii. Velikou, nesmírně zajímavou a bohatou. O čemž jsme se mohli přesvědčit v muzeu základny při prohlídce a výkladu. Možná toto muzeum neoslní svojí velikostí, konečně, jsme na bojové základně a ne ve Kbelích. Ale bohatstvím, exponáty nedocenitelné hodnoty a zejména duchem. Neboť patrony základny jsou hrdinové našeho letectva, jejichž odkaz všichni příslušníci základny nesou hrdě dál – gen. Fajtl, gen. Peřina a gen. Chábera...
Ani jsme se nenadáli, čas určený pro naši exkurzi tak rychle utekl. Po vynikajícím obědě ve společnosti příslušníků základny museli jsme se rozloučit. Poslední společné fotografie, poslední poděkování našim průvodcům, poslední pohledy kolem sebe, například na stroje na betonových pylonech – letouny, které sloužily v Čáslavi po celou dobu její historie... A domů... Se slzou v oku a neradi, nicméně rozhodnuti při nejbližší možné příležitosti si tuto návštěvu zopakovat. Vždyť toho máme ještě tolik, co si spolu povídat. Přátelé, kamarádi z Čáslavi, přijměte náš upřímný a veliký dík za vše. A na viděnou...
P.S.: Přeci jen to pro nás ale nebylo ještě vše. Nezamířili jsme domů, ale na stranu opačnou, do nedalekého Ronova nad Doubravou. Na malou návštěvu u člena naší odbočky, jenž před několika dny oslavil krásné kulaté osmdesátiny. Pan plk. Josef Kloboučník nás očekával, nicméně měli jsme pro něj přichystanou takovou malou kulišárnu. Vzhledem k tomu, že v letech 1966 – 1970 sloužil v Čáslavi jako velitel 28. stíhacího-bombardovacího leteckého pluku (28. sbolp) a létal na mohutných, ale krásných letounech Suchoj Su-7 (mimochodem, patřil k těm, kdo prodělali výcvik k bombardování jadernou municí...), přijela ho navštívit celá delegace. Nejenom my, z Odbočky 30, ale za pražskou „Šestadvacítku“ a Předsednictvo SLČR Olda Pelčák, z plumlovské „Devítky“ Pepa Piňos, za Boleslaváky Jarda Klacek, za Čáslaváky sám zástupce velitele základny pplk. Míka a kpt. Maruščák. Přijeli jsme poblahopřát, předat oficiálně medaili Svazu letců ČR Za zásluhy, Pamětní odznak 21. zTL... A hlavně si popovídat, pan Kloboučník, těžko skrývající své překvapení a dojetí, je totiž hotovou encyklopedií znalostí a vzpomínek. O tom ale až někdy příště...
