Vysoká modrá zeď...
...Ne výškou, anóbrž srdcem...
Může to vypadat nadneseně, ale bezděkovský muzeum Korea-Merkur, zdá se, stává se pomalu jedním ze středobodů leteckýho dění v český kotlině......
Po několika letošních setkáních nejen žateckýho klubu, ale taky výboru s grémia Svazu, muzejníků, projektu se školákama a dnes už skoro bambiliónu exkurzí musí i nezúčastněnej pozorovate uznat, že na tom něco bude. Prostě žatecká banda luftpirátů, pod vedením Velkýho Véčka (a je mi ctí se mezi tyto počítat...), umí...
Obzvlášť pak Frankie, duchovní otec a největší dříč, co Bezděkov pamatuje. I tentokrát totiž nebyla výprava do vsi pod bévépéčkem jen tak na pokecanou...
Před druhou hodinou odpolední sjela se před muzeem asi padesátka lidí. Včetně několika skutečně VIP hostů, mezi nimiž bezesporu figuroval gen. František Padělek – bejvalej Bechyňák, dnes starosta Roudnice pod Řípem...
Ti všichni neváhali obětovat svůj drahocennej čas a vážit dlouhou mnohdy cestu za jediným účelem – zúčastnit se osobně slavnostního odhalení nový fasády muzea. A poté se odebrat do Podměstí k pomníku československých letců a provést zde pietní akt na uctění jejich památky...
I my u toho byli a bylo nám ctí a potěchou. Mohli jsme vyslechnout projevy Vendy Vaška a Franty Padělka, ale taky Hanky Pelčákový a Tomiho Rejdy, autora fasády. Mohli jsme sledovat slavnostní přestřižení pásky a pak si i kousek pro sebe odstřihnout. Ta je a bude velmi cenným artefaktem...
Po skončení slavnostního aktu přesunuli jsme se na chvíli do muzea. Ne snad tak na prohlídku exponátů, ty už prakticky známe nazpaměť (až na tradičně pár novejch kousků, který Fanda dostal od hostů a návštěvníků v nedávný době...). Potřebovali jsme probrat strategii pro další pokračování projektu Školáci na křídlech. Nevzdali jsme to totiž, ani koronapyčus nás nezastavil. Jen nás trošek zbrzdil. Což ale nevadí, alespoň byl čas se na to připravit...
Krátce po třetí hodině odpolední byli jsme však již nastoupeni u mohutnýho pomníku československých letců, abychom společně velkým pietním aktem vzdali jim hold a poděkovali za jejich hrdinství a oběti. Nedalo se tam stát a nebejt hrdej!...
No a nakonec jsme to všechno oslavili příjemným posezením na BarBaru. Mno... Hele, bylo to fajn. Zas trochu jiný, než bejvaj obvyklý setkání v Saasu, ale fajn. Kluci, dobrá práce...
