Výjezdní zasedání PVO...
... aneb Sundej si svého Fockewulfa...
Červnové Valné hromadění se nekonalo. Byly takové pařáky, že jsme toho měli sami dost, a to nám je mnohdy o více než polovinu méně, než ostatním. Proto jsme, zejména s ohledem na starší a méně mladé kolegy VH odvolali a přesunuli (natrvalo) na podzim. Jen bylo potřeba se aktuálně sejít a pár věcí projednat...
Normálně bychom to asi absolvovali v Praze v Duu nebo ve Staré Lysé na Křenohradě. Nicméně nápad, sejít se ve Dvorech na střelnici a spojit celou schůzi Výboru, tentokrát ve formě Výjezdního zasedání, s drobným kulturním programem (střeleckým kláním...) byl až na drobné výjimky přijat s nadšením. Jen nebylo do poslední chvíle jisté, kolik Výborníků se vlastně sejde...
Nakonec byla ale účast velice hojná, až překvapivá. Dorazili i ti, s nimiž jsme vůbec nepočítali, ani v nejtajnějších snech. Takže jsme se mohli usnášeti a hádati o věcech důležitých i žabomyších (jak to tak chodívá na malých vesnicích mezi nedospělými hochy...) a zároveň si „po letech“ popovídat s přáteli. . Totiž, dorazili i Sochovi z Aussigu, a to bylo z mého pohledu překvapení asi největší. K tomu samozřejmě Jirka Pour a Honza Borůvka, Jenda Vlčko (a ten to dokonce ve svém tréninkovém obleku, jako zdatný lovec Pampaliny, vzal pěšky přes pole z kostomlat!)... A Jarda Vaněček, původně omluvený ze zdravotních důvodů... Už to, kdyby nic jiného, bylo důvodem k radosti. Prostě pěkný den, navíc korunovaný přítomností samotného Velkého Padyšáha z Tišnova...
Po zasedání našeho akčního Výboru a lehkém obědě, připraveném sličnou jihočeskou kuchařinkou, vrhli jsme se kolektivně do víru střeleb. Po dohodě pojali jsme toto klání zároveň jako třetí kolo Mrázkovy ligy, abychom výsledkově nahradili ten morální propadák z května...
Nutno říci, že jsme v každém dalším kole lepší a lepší. Tedy až na kolegu Vlčka, jenž drží zaběhlý standard. I když i on se nyní doslova třásl o výsledek, neb mu zdatně šlapal na paty Tonda Lenertů. Nakonec rozhodovaly i náhlé poryvy větru, sluneční paprsky a hmyz, pletoucí se před mířidly...
Jako malý bonbónek opět jsme si zastříleli na letecký terč, tentokráte vyvedený temperou na dřevěnou desku. V podstatě šlo o jakýsi trénink PVO. Střelba na letícího Fockewulfa Fw-190A6UL. Každý jednu ráno, na víc nebylo. Fokouš létá rychle. Samozřejmě s tím, že „vítěz bere vše“. Jinak řečeno, nejlepší z nás odveze si terč domů na památku. Snad to bylo pro kolegy zajímavé zpestření a těch pár hodin usilovné práce nevyšlo nazmar...
A výsledky? Opravdu z nejtěsnějších, co zde pamatujeme. I když nikterak překvapivé, minimálně u některých jedinců. Na papírových terčích opět zvítězil Honza Vlčko, nejlepším protiletadlovcem a novým majitelem dřevěného terče stal se Honza Socha. Sláva vítězům...
Nakonec, byť už nikoli za přítomnosti Tondovy, zadula i Barunka. Jen pro radost a pro formu, pár ran do zbylého terče. Abychom nezapomněli a také pro porovnání dírek. No,... drobný rozdíl tam asi bude k nalezení...
Tak, kamarádi, příště zase na viděnou. Na začátku září...
