Vlčí máky V.
... Československým letcům podruhé...
Vloni touto dobou kvetly před dejvickým pomníkem, věnovaným československým válečným letcům, rudé máky z Milovic. Letos tomu proto nemohlo být ani jinak...
Jen mi to časově nevyšlo tak, jak bych si původně přál. Dostal jsem se k pomníku až v odpoledních hodinách, tedy krátce po soumraku. Nicméně to ničemu nebránilo a máky se dostaly na to správné místo. Kolikrát jsme tady stáli s těmi, kteří na křídlech letounů bojovali za naši vlast na všech světových stranách? Kolikrát jsme se rozhlíželi kolem sebe a počítali, o kolik méně jich je letos. Vždycky jsme s tím počítali, že je příroda nemilosrdná a nespravedlivá. A říkali si, jednou budeme jen sedět a vzpomínat nad fotkami. Ano, dnes sedíme a vzpomínáme. A nezapomínáme. A snažíme se, aby nezapomněli i ostatní a další generace. Máme totiž tu čest mít na co vzpomínat. A být na co hrdí...
Nepokažme to...
