Veteráni Studené války...
Pro všechny, kdo byli kdy zastrašováni představami o prvním úderu, anihilaci, vypaření a megatunách…
Toť krátký, ale mnoho vypovídající úryvek z glejtu, přiloženého ke „kampaňové“ medaili pro veterány tzv. Studené války, přeživší 40 let termonukleárního zastrašování, jíž obdržel Václav Vítovec v sobotu 25. března 2023 při úvodním přivítání F. G. Powerse Jr. a jeho přátel z USandA na Javoru 51. Medaili, vyrobené z kovu, získaného při likvidaci nosičů jaderných zbraní. Kousku kovu, který mohl znamenat několikanásobnou totální zkázu všeho a všech…
O sovětských skladech jaderných hlavic, označovaných Javor (50 u Bíliny, 51 u Míšova a 52 u Jezové…) jsem se zde již zmiňoval. A to u příležitosti loňské návštěvy našeho přítele Francise Garyho Powerse Jr. v ČR, s ní spojené akce v Bezděkově, Žatci a na Javoru 52, později v rámci reportu o grémiu ČsSL, které na na „Jednapadesátce“ konalo. Proto tuto část vynechám. Kdyby však přeci jen někdo zahořel zájmem a nechtělo se mu hledat v historii našich příspěvků, toho rád odkážu na článek naší kamarádky Martiny Horové na webu https://www.ozbrojeneslozky.cz/
Do Míšova nejeli jsme tentokráte kvůli prohlídce nám už vlastně známého objektu. Byť za návštěvu rozhodně stojí a vnese do mozků každého hosta spousty tísnivých myšlenek. Naším cílem bylo setkání s přítelem zpoza Velké louže a také s výpravou amerických turistů, zájemců a historiků, kteří spolu s Garym absolvovali jeho téměř dvoutýdenní evropské Espionage Tour po Rajchu a České republice. Konec konců, sami jsme na tuto velkovýpravu byli pozváni, nicméně z důvodů časových a finančních jsme nemohli tuto velkorysou nabídku přijmout. Využili jsme proto alespoň tuto jedinečnou možnost…
A sjelo se nás v tomto poměrně větrném a chvílemi i deštivém dni před tajemným objektem, který vlastně neexistoval, několik desítek. I jako Svaz jsme měli silné zastoupení, musím říci, což bylo velmi potěšující. Milovičáci, Žatečáci, Martina Horová z Knihovny Martina Marcina, spousta dalších přátel…
A Olin!…
Po úvodním přivítání a krátkém popisu objektu a jeho historie, plus po výše již uvedeném slavnostním předání hodnotných dárků oběma stranám od obou stran, rozdělili se dorazivší návštěvníci a hosté na dvě skupiny, českou a americkou. Jednak bychom se do objektu asi najednou ani nevešli, druhak se tak mohla prohlídka konat jak v jazyce českém, tak americkém. navíc zde byla přítomna tzv. České televize, která se svými intervjuky Garyho posléze mohla vytěžit…
Přijeli jsme kvůli Garymu, tedy jsme si i v rámci výuky jazyků vyslechli vše v angličtině. Což ale, jak jsme zjistili, vůbec nebyl problém. Rozuměli jsme velice dobře. Navíc se nám díky tomu naskytla možnost poznat pár zajímavých lidí. A také si trošku z přátel Ušáků udělat legraci. Když se v uzavřeném prostoru v blízkosti blyštivého jádra jaderné nálože objeví Geigerův počítač a rozezní se silné typické praskání, je zábavné sledovat, jak Amíci uskočí o metr stranou…
Hey, it was joke, isn´t it? ´Byl fór, viď?…
No,… would you like to try it? Ne, chceš to zkusit?…
A pak jsme se tomu všemu společně zasmáli…
I když už jsme prohlídku absolvovali dvakrát v předchozích případech, i tentokráte jsme se nakonec po muzeu podívali a s mrazením v zádech si prohlédli spousty artefaktů, dokumentů, fotografií a tajemných zákoutí, kde do tmy zářily barevné paprsky jinak neviditelného záření. Ne kvůli sobě, ale kvůli Olinovi. On tu byl poprvé a jak je jeho zvykem, všude strčil svůj zvídavý tygří čumák. Což i jemu otevřelo srdce amerických přátel a někteří se s ním dokonce chtěli vyfotografovat. Obzvlášť poté, kdy jsme jim naší lámanou svahil… ehm,… angličtinou,… vysvětlili, kdo Olin je a jaký zde má úkol a poslání. Okamžitě a bez jakýchkoliv náznaků nepochopení bylo všem jasné, že Olina v žádném případě nezajímá politika a mocenské čachry. Že je mu jedno, na které straně kdo žije a jakým jazykem hovoří. Pro něj je kamarádem každý, kdo má společný cíl a zájem. Učit. Učit se. Objevovat. Dosahovat cílů a plnit sny. Nezapomínat…
Mimochodem, jeden z amerických hostí, jak jsme zjistili, bývalý pilot prezidentského Boeingu, se svěřil, že i on vozil na palubě plyšového kamaráda. Medvídka, který se setkal s několika americkými i sovětskými prezidenty. No vida! A pak, že to nejde…
Po prohlídce a krátkém posezení v klubovně u kamen, kam jsme se rádi přesunuli lehce vymrzlí z typicky jarního počasí (I Olin, který s láskou přijal hřejivou náruč Frankieho, nejlepšího chůvy v Ústeckém kraji…), přejeli jsme se na kraj Míšova, kam mezitím Gary se svojí výpravou odjel na oběd. Ještě pár chvil jsme poseděli s kamarády, popovídali si, prohlédli si přistavenou historickou techniku. A pak se rozloučili a vyrazili. Každý svým směrem. Daleko i dále, blízko, za humna i za hory hraniční. S příjemným pocitem dobře prožitého dopoledne. S vědomím, že přátelé můžou být všude, chce to jen chtít. S vděkem, že díky lidem, jako je Gary, Vašek Vítovec a další, zůstala tenkrát Studená válka jen studenou. A s nadějí, že tak zůstane i do budoucna…
Fotogalerie – Štěpánka Říhová…
Kamarádi, rádi jsme Vás viděli a bylo nám potěšením se s Vámi setkat. Thanks a lot, Gary, and hope we meet next year again…
Každá věc může být uvedena do souvislosti s něčím, žádná nemůže být uvedena do souvislosti se vším…
