Velký cirkus - I. část...
... 10. Dobový letecký den – Battle Eve...
Po předlouhých dvou letech nadešel konečně ten snad nejkrásnější aerovíkend pro tento rok. Tak dychtivě očekávaná letecká událost, svátek nad svátky, Dobový letecký den. Letos dokonce jubilejní desátý. Pochválen buď „starej Mrázek“...
V letošním roce, právě s ohledem na desáté výdvouročí (anžto DLD koná se jednou za dva roky, střídavě s Dnem otevřených dveří na 21. zTL v Čáslavi...), bylo lze očekávat na nebi nad Mladou Boleslavou a okolím skutečně něco nevídaného. První a další následující pohledy na webové stránky leteckého dne, nazývaného pro účast spousty historických strojů všech epoch též Historical Air Show, nás v tom jen utvrzovaly...
Vzhledem k tomu, že tuto akci již známe z mnoha předchozích ročníků, bylo jasné, že tentokráte půjde opravdu o neuvěřitelnou show. A vždy jsme měli možnost se přesvědčit, že organizátoři udělají maximum pro to, aby se předvedly všechny stroje, které přislíbí. A k tomu obvykle přidají i nějaká ta překvapení, o nichž se předem moc neví, nebo člověk jen těžko uvěří, že by to bylo možné (viz. minulý ročník a ukázky Avengeru, Junkerse Ju-52 a fenomenálních vran ze sousedství...). Samozřejmě ale, nikdy není možné zaručit, že se něco neporouchá, to je tak všude, s tím se musí počítat. Víme to, a přesto když jsme v nabídce viděli takové skvosty jako Supermarine Spitfire a Catalinu, srdce poskočilo...
Letos jsme na letiště pod Chlumem vyrazili už v pátek odpoledne. Přineslo to s sebou sice nemálo problémů, zejména s logistikou a nedostatkem času, ale odměna za snahu byla více než dostačující – jednak možnost v klidu a pořádně popovídat si s celou řadou kamarádů, jednak i šance projít se po ploše a mezi letadly v době, kdy se ještě nelétá. Kdy krásná létající monstra odpočívají a nabírají síly na druhý den, lesknou se v moři podvečerních paprsků a nikdo nic nehrotí. Letiště bylo otevřeno tento večer všem, kdo se chtěli třeba jen přijít na chvilku pokochat. Takže i vlastně nám...
Nicméně my se jen nekochali. Pravda, obešli jsme, co se dalo. Nahlédli jsme díky tomu i do budoucího leteckého muzea (snad bude již brzy otevřeno a nezůstane jen nevšední dekorací a hangárem za sedmičku bílého...). Ale i ruku k dílu bylo nám umožněno přiložiti, a to při montování Spitfiru kamarádů z Czech Spitfire klubu. Sice jen na chvilku a ve vpravdě mizivé míře, ale... Příště se polepšíme, slibuju...
Večer pak nesl se ve znamení družné zábavy, to především. Byl na to ještě čas, v sobotním frmolu by nebyla asi šance. A využili jsme ho plnými doušky. Ať už s Vaškem Burešem a Honzou Procházkou, nebo s kamarády a kolegy z Odbočky (na letošní DLD jsme postupně dorazili opět v silné sestavě celkem sedmi členů a jednoho adepta...). Mělo to styl, mělo to duši, mělo to i nedocenitelnou hodnotu. Kdo ale nezažil večerní rozjímání nad antickou literaturou v kruhu vzdělaných a intelektuálně obdařených přátel, ten nepochopí...
Jen škoda, že zážitky byly místy přehlušeny některými rušivými elementy a nepříjemnostmi. Ano, i pro tentokrát neubráním se kritice. Nicméně vím, že v Boleslavi budou tato kritická slova přijata v dobrém a poslouží jako poučení pro příště. Věřím, že kamarádi pochopí, že to je kritika konstruktivní a myšlená v dobrém...
Ponechám si ji ale až na další příspěvek, v němž se budu věnovat leteckému dni jako takovému...
Usínali jsme s příjemným pocitem. My na pokoji, děti na věži (neb nechtěly jinak...). Rušiví elemetnálové byli z větší části přehlušeni vědomím, že jsme součástí něčeho velikého. Něčeho, co nás sice teprve čeká, již za pár hodin, ale co vejde do dějin. Jako jeden velký Létající cirkus, nebeská show, na níž budeme dlouho vzpomínat a kterou si užijeme, co hrdlo ráčí...
