Ústecké nebe plné letadel...
Bylo to trochu divné, po dvou měsících cíleného leteckého nicnedělání zase začít. Ale tradiční letecký den na letišti v Ústí byl pro tuto příležitost tou nejlepší volbou. Proto jsme tam společně vyrazili, s Olinem a Ivošem...
Čekala tam na nás spousta kamarádů, spousta aparátů těžších vzduchu a dokonce i jedno velké překvapení... A taky trocha vody, neb od jihu se po hřebenech Krušných hor táhla pořádná dešťová oblačnost...
Jenže, všechno zlé pro něco je dobré. Jak už jsme si tady mnohokráte vyzkoušeli, černá mračna nad horami jsou pro letecké fotografy tím nejvíc nejlepším venkovním ateliérem. A dokud se to nepřižene nad letiště, pilotům to nevadí...
Od rána bylo nebe skutečně plné, jak je tu dobrým zvykem. Parašutisté, vrtulníky, větroně, sportovní stroje, akrobatické speciály, historické mašiny... A to vše i v netradičních kombinacích...
Není časoprostor na popis všeho, a proto zase vypíchnu jen pár věcí. Především naprosto úžasnou rodinnou atmosféru, která tu vždy panovala a panuje. A umění improvizace, když náhodou něco nevyjde...
Ze stojů a vystoupení pak,... mhmmm,... určitě policejní Bell 412 s podvěšeným bambivakem, nabírající si vodu z nedalekého Dělouše, aby ji vzápětí umělecky shodil na plochu letiště. Stařičký pak Bell 47, známý ze seriálu MASH, i s raněným na nosítkách podél trupu. No a samozřejmě Barča, královna ústeckého nebe. Ale ani tentokrát neměli jsme štěstí, místo ukázky startovala dvakrát naostro. Doufejme, že ne zbytečně...
Morava, moje srdeční záležitost. A akrobatický box Zlínů. CASA a akrobatická súčka. Rogalo v závěsu. Paragáni...
TOP Trojka pro mě ale letos byla zcela jasná. Miloš-san Ramert a jeho nebeský balet na Blaníku v barvě japonského kamikaze, doplněný o dýmové efekty z důmyslně umístěných pálících se konzerv z "kádéčka". Honza Rudzinskij a kluci z Flying Bulls, malující po černé obloze, provádějíc všelikeré figury a sestavy, jako by se nechumelilo (ale tady už i ten sníh jsme zažili, jen tak mimochodem...). No a Mirek Sázavský a jeho koncert na Mustangu. Ten zvuk je prostě boží! A když se stříbrný šíp honí pod vrcholky hor a nalétává na letiště téměř ve výšce krtčí hromádky, tak... Nic pro kardiaky...
Krom toho byl velkou hvězdou celého dne rozhodně Ivoš, neb krátce po příjezdu byl vyzbrojen mikrofonem a požádán o spolukomentování. Klobouk dolů, parde. Takhle bez přípravy to sypat z rukávu, to je mazec!...
A to překvapení? Stačí se podívat na fotografie. Kolem druhé, v tom největším lijáku, dorazil na letiště na motorce prezident Petr Pavel. Nepopírám, v mnoha věcích nesdílím jeho názor. Nicméně pobývat v jeho přítomnosti několik desítek minut a fungovat jako fotograf byla čest a zkušenost. A v některých věcech jsem, přiznávám, změnil názor. Když si můžeš jen tak soukromě popovídat na place asi deset minut... Navíc, jak se říká, podle stisku ruky poznáš chlapa...
No a nakonec pár obrázků, nejen ode mě...
A něco málo z internetu:
