Tajemný prototyp z Chebu...
©Střelec
Německá továrna přilehlá k letišti v Chebu prováděla sice hlavně opravy, ale montovaly se tam i různé zajímavé stroje. Hloubkaři koncem války rozstříleli na ploše letiště prototyp bombardéru firmy Heinkel, který měl na jeden zátah doletět do Japonska. Ve ztracených podzemních prostorách poblíž letiště se ale mohlo nacházet leccos...
Existence podzemní části letecké továrny byla po válce obecně známa, v současnosti je s neobvyklým důrazem popírána a podle starých map důlních záborů okolo chebského nádraží patrně využívala systém dnes neznámých podzemních chodeb. Bezprostředně po válce byly tyto prostory intenzivně prohledávány jak různými komandy spojenců, tak našimi státními orgány. Co se našlo, zůstalo předmětem vojenského tajemství, vchody do systému byly z „bezpečnostních důvodů“ zazděny, zasypány a zapomenuty...
Mezi kořistí se našly bedny různých dílů, které se časem podařilo identifikovat a po náležitém prozkoumání i v utajení vojenských dílen několik let po válce smontovat. Výsledkem byl elegantní stroj, výkonově, technologicky i aerodynamicky na výši doby, leč pro naše tehdejší podmínky složitý na provoz a údržbu, navíc zcela solitérní a s vého času politicky nepřijatelný. Jak se ukázalo, šlo o „odepsaný“ prototyp firmy Heinkel, který v polovině roku 1944 měl být sešrotován. Po krátkých zkouškách stroj zmizel – nárokoval si ho „velký bratr“ a lze předpokládat, že po dokončení zkušebního programu skončil rozebrán v hutích. Podle lidového podání byl stroj opatřen klasickými odstíny německých denních bombardérů - světle modrou RLM 65 na spodních a jednolitou černozelenou RLM 70 na horních a bočních plochách. Někdy zmiňované skvrny tmavé zelené RLM 71 nebyly potvrzeny. Čs výsostné znaky se nacházely v obvyklých pozicích, imatrikulační číslo bílé barvy pak na bocích trupu…
Projekt byl odvozen od zavedeného konkurenčního typu Arado Ar-234. Konstruktéři vyšli z objednávek Luftwaffe, která potřebovala poněkud větší stroj a tak výchozí „model“ zhruba o polovinu zvětšili a vybavili ho rozměrnou pumovnicí. Ta mohla v závislosti na použitých motorech pojmout dvě až tři tuny nákladu, počítalo se i s řízenou pumou Fritz-X. Dalšími odlišnostmi od sériového Arada byly nová, středoplošná koncepce, prostornější kabina a samostatně zavěšené motory, což do budoucna umožňovalo jednoduché konstrukční úpravy křídla pro různé pohonné jednotky. Shodná zůstala obranná výzbroj – dva pevné, dozadu střílející kanóny ve spodní části trupu, zaměřované z kabiny speciálním periskopem. Projekční práce na stroji byly dokončeny začátkem roku 1944, kdy došlo k objednávce k zahájení výroby prototypů. V létě 1944 byla objednávka stornována ve prospěch výroby stíhaček a vyrobené díly měly být sešrotovány. Některé zdroje se ale zmiňují o existenci minimálně jednoho z několika plánovaných prototypů, které se ale údajně nenašly. A hledalo se na správných místech?...
Odlévanou stavebnici He-343 v měřítku 1/72 má v nabídce česká firma Planet Models. Výrobek patří k těm starším a je to na něm znát – ke smůle zájemce ale ne na první pohled. Tržní cena za tenhle zmetek se pohybuje nad hranicí 1100,- Kč a bez tuny tmelu a následně kompletního přerytí to použitelně postavit nejde. Největší zákeřností je vedle ceny skutečnost, že součástky vypadají velmi dobře, relativně čistě, ale vyjma drobných detailů k sobě rozměrově vůbec nepasují. S politováním musím konstatovat, že i některé kousky od neblaze proslulého Unicraftu jsou od výrobce spasované lépe. Heinkel 343 od Planet Models doporučuji proto po vlastní neblahé zkušenosti výhradně masochistům. Pokud se to rozhodnete stavět, nestěžujte si, že jsem Vás nevaroval!...
