S Pepiňosem k nebesům...
... Očima naší pilotky...
Jako každým rokem se na akademii oceňovali nejlepší sportovci roku. Jedním z výherců jsem byla i já, spolu se mnou byli oceněni Ondřej Bolard a Lukáš Jirků. Naší výhrou byla poukázka na třicetiminutový vyhlídkový let nad Milovicemi a okolím. Domluvili jsme se, že poletíme až koncem prázdnin. Nakonec nám odpadl Ondra, který odjel pryč (V té době měl už jako středoškolák adaptační kurz s novými spolužáky), takže to zůstalo jen na mě a Lukášovi. (s tím, že Ondra si vybere jiný termín).
Na letišti jsme se sešli s panem Říhou, který nám vše domluvil, a s panem pilotem Josefem Piňosem. Pan Piňos nás seznámil s letadlem a zároveň jsme společně provedli kontrolu důležitých částí letadla, tzv. předletovou kontrolu. Také nám popsal, jak bude let vypadat. Poté rozložil mapu a řekl: „Vyberte si tři hrady v okolí, tak co jaké to budou?“ Překvapilo mě to. Představovala jsem si totiž, že tu půlhodinku budeme létat jen nad městem. Dohodli jsme se tedy, že se proletíme nad Kostí, Troskami a Bezdězem a pak ještě zaletíme k Máchovu jezeru. A jelikož jsou v letadle 3 místa (plus pilot), tak se k nám připojil ještě Matěj. Byli jsme kompletní.
Při nástupu do letadla jsem si uvědomila, že v zadní řadě jsou jen dvě volné sedačky, a tak jsem se zeptala kluků, kdo z nich si sedne dopředu. Gentlemansky to nechali na mě. Všichni jsme se usadili, připoutali, nasadili sluchátka, provedli jsme kontrolu přístrojů a mohli jsme startovat.
Po vzletu jsme udělali dvě kolečka nad Milovicemi a směřovali rovnou k našim dalším cílům. Uprostřed letu se mě pilot zeptal, zda budu řídit. Lehce mě to vyděsilo, ale jsem pro všechnu srandu, takže jsem samozřejmě souhlasila. Řízení bylo moje a já vůbec nevěřila tomu, co právě dělám. A trochu podezřívala pilota, že je nastaven autopilot, a tudíž si jen myslím, že řídím. Ale po chvilce letadlem mírně otřásla turbulence a mně to cuklo s knyplem. A v ten moment jsem pochopila, že letadlo mám v rukou já, protože ruce mi tou turbulencí zatočily prudce do leva a po malé chvilce i celé letadlo. Řeknu Vám, soustředila jsem se snad víc, než u přijímacích zkoušek na gymnázium. Řídit mě pan pilot nechal nakonec skoro polovinu letu.
Pár fotek. Jen malinko, na víc nebyl čas...
Všechno jsme to vážně stihli, byť jsme časový limit přetáhli asi o čtvrt hodiny. Aniž bych to čekala, byl to jeden z nekrásnějších zážitků mého života. Něco tak nádherného jsem si do toho dne nedokázala ani představit. Je to nepopsatelné. Po přistání jsem rodičům oznámila, že začínáme šetřit, protože v 18 letech si udělám pilotské zkoušky a koupíme si letadlo (Překvapivě tím nebyli ale nějak extra potěšeni, jak jinak). Chtěla bych touto cestou moc poděkovat ZŠ TGM, dále také Leteckému klubu gen. Karla Mrázka DFC, DSO, z. s. při ZŠ TGM v Milovicích, spolku Letci Plumov z. s. a především pilotovi Josefu Piňosovi, díky kterému se ten let stal nezapomenutelným rozloučením se základní školou!
Aneta Kuželová (tehdejší 9. B)
