Palmové háje...

Když jsem před padesáti lety úspěšně skončil studie na VA Brno, kde moje diplomová práce se týkala využití letounu Su-7B, těšil jsem se, že jako bývalý velitel letky stíhacích bombardérů MiG-15SB budu umístěn do Náměště nebo Čáslavi, kde už s novými aparáty poletují. Avšak vrchní kádrovák mi sdělil: „Soudruhu pplk., pro vás máme funkci velitele vrtulníkového útvaru.“ V tu ránu jsem se nadechl a pravil: „Z proudové techniky pod palmové háje odmítám nastoupit, ve VA jsem v tajném kabinetě překládal ruské materiály nadzvukového Súčka a z proudové techniky mě neodvelujte...“

   Na dalším pohovoru mi bylo sděleno umístění k průzkumnému 47. lp v Mladé na funkci zástupce velitele pluku, kde byly typy letounů MiG-15, Il-28 a nově zaváděné MiG-21. Jako pomocné mašinky ještě L-200 a Mi-1. Psal se začátek září 1965 a koncem listopadu jsem stěhoval rodinu z Náměště do Lysé nad Labem. A tak začal normální poloparádní život flígra...

 Pluk měl přes 60 pilotů  na Migách a přes 50  letců na osmadvacítkách, svým charakterem byl naprosto ojedinělým složitostí leteckého výcviku. Sám jsem začal jako stíhač, po letech jsem dokázal dobré výsledky u stíhacích bombardérů a nejnáročnější pilotáž se ukázala u prů-zkumného letectva, zejména u jednomístných proudových letounů...

   Vlivem náročnosti usilovného  leteckého výcviku se pochopitelně občas vyskytla indispozice pilota, že tento chlapík šel z proudové techniky na méně náročnou a to byly zpravidla vrtulníky nebo vrtulové typy letounů...

   Nastal rok 1966, kdy náš útvar se v září zúčastnil mezinárodního cvičení Vltava. Soustředěné letecké údery  v prostoru jižně Týna nad Vltavou mě služebně vyslaly řídit naše vzdušné borce přeletem vrtulníkem Mi-1 s přenosnou radiostanicí. Po zdárném ukončení akce nahodil pilot npor.P. tento hodný aparát a mazali jsme ve výšce 300m na sever domů. Proč mazali? Protože klidný let po půl hodině se stal klidem záporným! Vrtulník vysadil. Vlastik ihned potlačil, šli jsme dolů (s následnou autorotací) rovně před sebou naštěstí louka před námi s mírným svahem. Vypadalo to dobře, ale po strmém dosednutí jsme vzápětí rafli o krtinec a bylo vymalováno. V okolí nikdo nikde jen caa 100m se pásla koza a vpravo se na obzoru vyjímal podezřele Blaník 638m, což je historický úkryt českých rytířů. Takže se ji to povedlo v obráceném gardu, ale co teď. Zavelel jsem jasně: „Zůstaň u mašiny, já valím pro pomoc.“ Asi 2km jsem došel do odloučeného kravína, jehož prehistorický telefon mi umožnil se dovolat na letiětě Mladá. Dozorčí důstojník mi ale již sdělil, že už to mají hlášeno od dopravního letadla, které letělo v koridoru nad naším „pacientem“...

   Dalším překvapením bylo, když jsem znovu uviděl náš stroj, kolem dokola už byla, mimo kozy, spousta skotačících děcek z blízké obce Bykovice. Za následující hodinu přijela technická četa z letiště mjr. Janků se ujal mašiny a nás oba odvezla služební škodovka domů...

Důležitý dovětek – Vlastik měl už druhý nouzák s Mi-1 a možný 3. na věčné časy odmítnul…