Nezapomínáme... ::

21.08.2022 15:24

Vážení kamarádi, kolegové a přátelé.

Dnes je neděle 21. srpna 2022. Před 54 lety byl 21. srpen středou. Ten týden od od pondělí 19.8. do neděle 25.8. roku 1968, bylo horko jako na Sahaře. Teploty stále okolo 30°C.

Na našem přerovském letišti staly tímto dnem nehnutě všechny naše letouny, které nesměli vzlétnout. Po dva dny (21. a 22.8. ) byl Přerov stále svobodným městem. Až teprve pátkem 23.8. Přerov a naše letiště okupanti sice obsadili, ale nemohli na něm přistávat žádné jejich letouny. VPD a vedlejší travnatý pás jim to neumoźnil. Proč asi?...

Měli jsme žízeň a okupanti taky. Jenže žádnou vodu od nás nedoslali. Co bylo dál všichni víme a NIKDY NEZAPOMENEME.

Já osobně do konce svého života, kterého mám již na dohled, nikdy nezapomenu na situaci, kdy jsem stál jako náčelník štábu, spolu s velitelem našeho útvaru, dnes již 93 letým panem plk. Ing. Milanem Svobodou, zcela beze zbraně, v tváří v tvář dvěma ruským důstojníkům ( podplukovník se samopalem a pistolí v otevřeném pouzdru a nadporučík s lehkým kulometem a pistolí v otevřeném pouzdru, před jejich zlýma, nenávistnýma, krvavýma očima z nevyspání, hladovými, žíznivými a nemytými s nabízenou rukou a sdělením, že nám poskytují internacionální pomoc před kontrarevolucí).

Tu jejich, nám nabízenou ruku, jsme ihned odmítli, nazvali jsme je okupanty a ať se vrátí domů, že u nás žádná kontrarevoluce není. Požadavek na vjezd do kasáren a poskytnutí vody, jsme ihned odmítli. Jenže oni tady zůstali skoro dalších 23 let.

Pokud tito dva bývalý okupanti ještě žijí, tak si na to vše ještě určitě dobře pamatují.

Viz. níže

S pozdravem vám všem, kteří jste byli při tom Antonín Suchý (Letecký klub gen. Karla Mrázka, DFC, DSO, Milovice)

Okupaci Československa neprovedly jen statisíce vojáků a tanky. Armádu čekaly rázné čistky

před 6 h

Invaze samotných sovětských vojsk probíhala paralelně z území tří států. Největší kontingent útočil z Polska, šlo o 70 000 mužů a 1800 tanků. Dalších 40 000 vojáků a 1500 tanků překročilo československou hranici z Maďarska a 35 000 vojáků s 1300 tanky vpadlo na území ČSSR z východního Německa. K tomu je třeba přičíst kolem 20 000 příslušníků týlových a zabezpečovacích jednotek včetně vojenské policie. Do nitra republiky se tak pod rudou hvězdou valilo kolem 160 000 vojáků, 4600 tanků a tisíce kusů další vojenské techniky.

Okupaci Československa neprovedly jen statisíce vojáků a tanky. Armádu čekaly rázné čistky

Armády dalších socialistických států, jmenovitě Maďarské lidové republiky, Polské lidové republiky a Bulharské lidové republiky, se operace Dunaj účastnily jen potud, aby mohly Moskvě poskytnout alibi a dát jí možnost označit invazi za mezinárodní akt. Rumunský diktátor Nicolae Ceauşescu se k moci dostal teprve tři roky před invazí, odmítl se k ní ale připojit a dokonce ji ve svém projevu odmítl.

Německé tanky pro operaci Dunaj

O nasazení armády zbývajícího člena Varšavské smlouvy (pokud nepočítáme Albánii), tedy Německé demokratické republiky, se dodnes vedou spory. Podle studie německého historika Rüdigera Wenzkeho s názvem „Wo stehen unsere Truppen?“ (Kde jsou naše jednotky?) měla východoněmecká Národní lidová armáda (NLA) skutečně poskytnout pro operaci Dunaj dvě jednotky, a to 7. tankovou divizi a 11. motostřeleckou divizi.

Němečtí tankisté měli táhnout do oblasti Děčína, Litoměřic, Dubé a Mimoně a štáb divize měl být v České Lípě. Cílem motostřelců byly Bečov, Plzeň, Žlutice a Rokycany. Tanková divize pod velením generálmajora Wernera Wintera se už 29. července 1968 hlásila z výcvikového prostoru asi 70 km od československých hranic, zatímco motostřelci se shromažďovali v prostoru Eisenberg-Orlamünde-Weida asi 50 až 25 kilometrů od československých hranic s úkolem být zálohou seskupení armád „Praha“.

Vrchní velitel invaze maršál Ivan Jakubovskij ale nakonec obě uskupení podržel v záloze, s tím, že německým motostřelcům nařídil 24. srpna přesunout se asi pět kilometrů od hranic naproti Kraslicím. Na otázku, zda se skutečně v noci z 20. na 21. srpna 1968 nějací vojáci a technika NLA ocitli na území ČSSR, nedává podle VHÚ ani Wenzke jednoznačnou odpověď. Mimo jeho studii ale existují svědectví pamětníků, které tanky a transportéry s německými insigniemi na korbách na území Československa přinejmenším překvapily.

Odpor se zakazuje

I bez jednotek z Rumunska NDR ale podle vystoupení náčelníka generálního štábu Československé lidové armády generála Karla Rusova z 26. srpna 1968 na schůzi předsednictva Národního shromáždění disponovaly intervenční jednotky přibližně půl milionem vojáků, 6300 tanky, 2000 děly, 550 bojovými a 250 dopravními letouny. Proti nim mohla teoreticky ČSLA nasadit 235 000 mužů, až 3000 tanků a 250 letadel, ale už v prvních hodinách invaze byl vydán rozkaz neklást vojskům Varšavské smlouvy žádný odpor.

Vojáci poslechli, pod pokličkou to ale vřelo a mnohé útvary dávaly najevo, co si o „internacionální pomoci“ myslí. Na vojenském letišti v Přerově vojáci zablokovali betonovou dráhu letiště nepojízdnou technikou a přes vedlejší travnatý pás vyorali hlubokou brázdu. Díky tomu mohly invazní síly využívat jen dvě letiště, a to v Praze-Ruzyni a v Brně. V 30 kilometrů vzdáleném Prostějově část 22. výsadkové brigády fasovala zbraně a střelivo a chystala se k opuštění kasáren.

Nepohodlná armáda

Pro naprostý nesouhlas s okupací bylo z ČSLA propuštěno 11 558 vojáků, 2246 vojákům byla odňata nebo snížena hodnost, 643 vojákům byly odňaty řády a vyznamenání, 951 vojáků bylo souzeno tehdejšími vojenskými soudy s různými postihy.

Invazní armáda se rychle změnila v okupační a hlavní tíhu jejího ubytování nesla ČSLA. Následné vynucené dislokační změny se tak týkaly asi stovky útvarů. Ve velmi krátké době armáda přesunula 1200 tanků, 700 obrněných transportérů a 1100 děl. Podle Vojenského historického ústavu Praha do nových posádek odešlo téměř 5000 vojáků z povolání, 24 000 vojáků základní služby a 900 občanských pracovníků vojenské správy. Sedm posádek ČSLA uvolnila do osmi dnů, 14 posádek do dvou týdnů a 11 posádek do 23 dnů.

ZDROJ: VHÚ