Ne, nejsme na kolenou...

... Koloběžky bere dětem, kdo neprojde Ú eL Zetem...

POZOR!, Varování! Tentokrát zcela mimořádně a zcela záměrně psáno tak, jak mi zobák narost!...

A pro jistotu se i podepisuji, aby nedošlo k nesrovnalostem právním i lidským...

                                                                                                                                         Pytlák

   Kraťoučkej úryvek z jedný ze známejch písní Karla Kryla nevybral jsem náhodou. Má to i pokračování, který přesně vystihuje současnej stav a budoucnost Svazu letců ČR. Není pak těžký pochopit, proč náčelník, prohánějící se na koloběžce po Leteckým klubu v Duu, je jedním z nemnoha veselejch zážitků z dalšího setkání CVSL...

   Skutečně "ryjeme držkou v zemi"? To je to opravdu tak strašný? No,... je. A včera se ta bezmoc projevila v plný míře. Stačilo jen sedět a poslouchat kolegy z ostatních odboček SLČR. Je nás málo. Pět, osm,... deset... Není, kdo by to dělal. Kdo by to CHTĚL dělat. Stárneme. Vymíráme...

   Je mi těch pánů strašně líto, protože je chápu. Vím, co to pro ně znamená. Co pro ně Svaz a letectvo znamenalo a znamená ještě pořád. Jenže to je těžký... Proč do Svazu lidi nechtěj? Dnešní letci, dnešní vojáci a lidi z pozemního zabezpečení? Modeláři, fotografové, novináři, nebo jen lidi, co se o letadla zajímaj? Děti a mládež? Proč o Svazu nikdo neví? A ten, kdo ano, tak se jen soucitně usměje a představí si partu dědoušků u piva (nic ve zlým, páni kolegové, neberte to jako snahu pohanit Vás, Vaše zasloužilá léta a všechno, co máte za sebou...). Klub zahrádkářů, šachovej kroužek, pomníčkáře...

   No jo,... když on Svaz nemá co nabídnout, o tom to je. Hlavně nějak přežít, moc nevyčnívat, nedej Bože někoho neurazit nebo nenaštvat. Sem tam se někde ukázat v uniformě, položit kytičku ke kameni a pohovořit o zásluhách a hrdinství toho, kdož jest na šutru zvěčněn. Schovávat se za vznešený fráze, tvářit se důležitě a přitom ale všechno radši někde za sloupem, aby náhodou. A ty, co nesouhlasí a snaží se s tím něco udělat, pro jistotu utišit. Rozmluvit jim to tichým moudrým hlasem, pohladit po hlavě,... chlapečku, myslíš to dobře, jseš kluk šikovná, jednou z Tebe něco určitě bude,... ale takhle to dělat nemůžeš, to by mohl někdo špatně pochopit. Ty, ty, ty... Radši si to nech pro sebe, nebo by ti někdo moh naplácat. Ó, jak (ne)výchovné! Jak (de)motivující!...

   Může pak člověka potěšit i něco jinýho, než jen to setkání se známejma lidma? Zjištění, že jsou ještě vůbec naživu (a to bez ironie, víme všichni svoje, jak to chodí...), že jsou to venkoncem ještě relativně Jurové a nepostrádaj smysl pro humor? No,... odpověz si každej sám. Pokud najdeš odvahu myslet a nevyčnívat...