Mnoho nechybělo...

©Jackvéz

   S nástupem nacistického režimu v Německu v roce 1933 vyvstala v Československu potřeba modernizace vojenského letectva. Zatímco ve 20. letech byl náš letecký průmysl na světové špičce, se soumrakem éry dvouplošníků a nástupem moderních konstrukcí začínal zaostávat. Nejtíživější situace byla v bombardovacím letectvu. Našim továrnám chyběly zkušenosti jak s kovovými konstrukcemi, tak se stavbou velkých letadel. Nadějný typ Aero A-300 se smíšenou konstrukcí byl stále na rýsovacích prknech. Do této situace se navíc promítl útlum v souvislosti s velkou hospodářskou krizí 30. let. Po v podstatě nouzovém zavedení třímotorových Avia-Fokkerů F.IX bylo jasné, že situace je nadále neúnosná a bylo rozhodnuto zakoupit licenci v zahraničí...

   V úvahu přicházelo několik typů. Ve Velké Británii byla zahájena jednání o poskytnutí licence na rychlý bombardér Bristol 142M Blenheim, zaváděný do řadové služby od roku 1937. Jednání však ztroskotala, o důvodech se prameny liší. Podle Václava Němečka (Československá letadla 1.) si britská strana kladla nepřijatelné finanční požadavky. Podle ing. Jana Krumbacha (Ilustrovaná historie letectví) Britové přímo odmítli uvolnit Blenheimy pro ČSR. Britské ministerstvo války ovládané appeasery dokonce nepovolilo osobní vyzkoušení, pplk. Mareš byl pouze svezen jako pozorovatel...
   Čs. letectvo nakonec zavedlo do výzbroje sovětský rychlý bombardér SB-2...

   Model na snímcích je představuje Bristol Blenheim, jak by teoreticky vypadal v čs. službách. Jelikož zahraniční typy přicházely do služby v původním zbavení, náš Blehneim nese standartní britskou kamufláž pro denní bombardéry, zavedenou v r. 1936. Ta je doplněna čs. výsostnými znaky a označením VTLÚ na trupu...