Letos naposledy...
... A navíc ve fofru...
Poslední schůzi Výboru Odbočky 30 v tomto roce poznamenaly již tradičně vynikající služby Českých drahých. A další faktory, díky nimž muselo se vše vyřídit pokud možno rychle a bez zbytečných průtahů...
Někteří z nás nedorazili vůbec, coby oběti nepředvídaných událostí, druzí se značným zpožděním, způsobeným již zmíněným dopravním chaosem. Přesto, že se tak vše muselo odehrát velmi rychle a nebyl čas na hádání o blbostech, musím říci, že poslední schůze (nejen) Výborníků se vydařila. Totiž, jak jsme si za poslední roky zvykli, na Výbor mohou přijít i ostatní členové a kamarádi. Jednak neprojednáváme nic přísně utajovaného, jednak jsme rádi, když se můžeme společně vidět a chvilku si popovídat. Vzhledem ke vzdálenostem, které dělí naše společná bydliště, vzhledem k povinnostem pracovním, domácím, studijním a podobně, s ohledem na zdravotní omezení některých našich méně mladých kamarádů,... prostě, byl by poměrně luxus scházet se jednou ročně na Valnou hromadu a jinak ne...
Tentokrát jsme tudíž velice rádi uvítali mezi sebou našeho kolegu a kamaráda, čestného člena Odbočky 30, Toníka Suchého z Olomouce. A také nového člena naší "Mrázkovy legie", kamaráda, jemuž vděčím za tu čest, osobně poznat a přátelit se s mnohými našimi vzdušnými rytíři, známého a zdatného RAFologa, Honzu Lehovce...
Škoda, měli jsme na vše jen pouhopouhé dvě hodiny. Ale snad i proto věnovali jsme se toliko důležitým věcem (posezení a přátelské popovídání stihli jsme si užít ještě před začátkem schůze, čekajíce na ostatní...). Mimo jiné mohli jsme slavnostně Toníkovi Suchému předat medaili Za zásluhy Svazu letců ČR, jako dík za vše, co vykonal a stále činí, aby byly odčiněny křivdy, spáchané po roce 1968 na příslušnících československé armády, kteří nesouhlasili s okupací "bratrskými armádami" Varšavské smlouvy. A to vše v době, kdy mladé generace nemají ani ponětí o tom, že nějaký srpen 1968 vůbec byl. A kdy jsou ve vedoucích funkcích všude okolo nás stále ještě ti, kteří na těchto křivdách profitovali...
Bohužel jsme museli absolvovat i jednu nepříliš milou a smutnou záležitost. Jak jsme již informovali, počátkem měsíce nás opustil Vašek Bäuml. A krátce předtím jeho paní Jiřinka. Zapálenou svící v čele stolu a minutou ticha vzdali jsme našim přátelům čest. Nikdy na Vás nezapomeneme...
Bylo to poslední letošní setkání, nyní je před námi spousta práce. Bilancování, uzávěrky, hodnocení, přípravy na rok příští... Již nyní však můžeme říci, s patřičnou dávkou hrdosti, že jsme za ten rok odvedli spoustu dobré práce a rozhodně nedělali ostudu ani sobě, ani Odbočce, pyšnící se ve svém názvu jménem národního hrdiny a našeho velkého vzoru. Neudělali jsme rozhodně ostudu ani Svazu letců České republiky, jenž v současnosti stojí na pomyslné hranici mezi minulostí a budoucností. Nesmíme ale rozhodně usínat na vavřínech. Ani my nejsme bez chyby a máme se stále co učit. Společnými silami to však jistě zvládneme...
