Legendy s Legendou...

11.06.2016 11:22

... 11. Dobový letecký den v Mladé Boleslavě...

 

       Sedím v křesle, nohy natažené na židličce, orosené pivo perličkuje ve vysoké sklenici, nad hlavou temná obloha posetá hvězdami a za hlavou zní překrásné songy slavných Andrew´s Sisters. Kolem se veselí či jen relaxuje spousta dalších lidí. Letecký den je za námi a já přemýšlím, jestli vůbec měl nějakou chybu...

Nejspíš jen jednu. Ráno mě bude bolet hlava...

 

Popsat tento letecký svátek, abych něco nebo někoho nezapomněl, to by bylo pomalu na malý časopis. Navíc, těšili jsme se velice a po zkušenosti z minulého ročníku se rozhodli opět dorazit na letiště už v pátek. Romantika spaní na věži, večerní procházka mezi spícími letouny, fotografování,... popovídání si v klidu s přáteli, protože v sobotu na to nebude čas. Doladění některých organizačních záležitostí a podobně. Ono jen tím nočním fotografováním člověk utratí několik hodin. Nicméně za těch několik fotek měsícem nasvícených vzdušných ořů je to cena odpovídající. A že se ty oře letos opravdu povedly...

Ten správný šrumec začal ale přeci jenom až ráno...

 

S počasím to ale bylo velmi nahnuté, abych tak řekl. Již ranní budík, nařízený na dobu krátce před východem slunce, byl znechuceně utišen. Bílošedá mračna slunko zakrývala téměř dokonale. Dešťová linie přes celou Evropu, zobrazená na meteoradaru, taktéž neslibovala nic příjemného. Jen potutelný úsměv Jardy Klacka uklidňoval znepokojenou duši. Neboj, to je objednaný...

 

Úderem hodiny deváté začal pracovní kolotoč. Letiště se zaplňovalo návštěvníky, z trávy odstavné plochy vyrůstaly stánky s občerstvením, knížkami, modely, suvenýry i „čurinami“, letadla začala opouštět úkryty v hangárech, rozdílely se úkoly, éter se plnil radiokomunikací přilétajících návštěvníků. Po krátkém briefingu pro akreditované novináře a fotografy zapojili jsme se do toho kolotoče též. Kontaktovat se s dětmi ze školy a domluvit si podvečerní program, najít a navést kamarády ze Žatce na to správné místo, domluvit s piloty a majiteli možnost večerní prohlídky a fotografování,... než se člověk nadál, přiblížilo se zahájení letového programu. Ale chvilka na hrnek horké kávy se naštěstí přeci jen našla...

 

Jak známo, Dobový letecký den snaží se každé dva roky návštěvníkům přiblížit v jakémsi bloku letových ukázek historii československého letectví. V podstatě jakýmsi prostřihem jednotlivých období provázejí nás stroje, typické pro tu kterou dobu. Stejně tak je typické, že zahájení, či jedno z počátečních vystoupení, má pro sebe vyhrazené Letectvo AČR...

Ani letos tomu nebylo jinak. Sotva dozněla hymna a travnaté plochy dotkly se nohy posledního z parašutistů, zaplnila se obloha svištícími křídly, tepajícími vrtulemi a burácejícími tryskami. Vše s mohutnou zlověstně černou frontou, postupující od Krkonoš, na pozadí. Naštěstí pověstný vítr z hor udržel pruh dešťových mračen stranou od letiště. Těch pár kapek, co doletělo,... pcha...

 

Několikero minulých ročníků mě naučilo, že ač je program letových ukázek znám a uveřejněn, vždy má Jarda Klacek v rukávu ještě nějakou tu lahůdku. Nějaké překvapení, kvůli němuž se tváří tajemně jako hrad v Karpatech a které neprozradí ani za použití donucovacích prostředků...

I letos měl pár takových bonbónků připravených. A dlužno říci, že naplno zahojily drobné duševní poranění, způsobené odřeknutím vystoupení dvojice bitevních kabrioletů L-159 a nám již z minula známé P-40. Inu, je to jen technika...

 

Jedním z těch nejzajímavějších bylo vystoupení dopravních strojů hned krátce po začátku letových ukázek. A nemám nyní na mysli průlet armádní Kasičky v doprovodu dvojice bouřících Gripenů. Ani trojici Andul, pověstných fabrik na vztlak, které nejprve vynesly do výše falšimjégry a poté se předvedly v téměř akrobatické letové ukázce...

Okolo čtvrt na tři přihnala se od Prahy v nízké výšce ATR-Dvacítka Českých aerolinií. Prosvištěla na plný plyn mezi kontrolní věží a Chlumem, by obkroužila Škůdka City a s otevřeným podvozkem a klapkami v přistávací konfiguraci navodila dojem letmého přistání. No,... to by byl mazec. Myslím ale, že tenhle stroj by to zvládl...

To největší překvapení však přišlo ještě o pár minut později. Směrem ku Praze objevila se ponejprv tmavá tečka. Zvětšovala se a rostla, víc a více, až se,... pro Boha! OK-TSD! A dalo se to přečíst pomalu přes půl letiště! Na plný céres, jak se říká, přihnal se obrovský Boeing 737-800 společnosti Travel Service a prosvištěl tak blízko a nízko, že... „Ten pilot má modrý voči!...“ A opět, okruh kolem Škůdka City a zpět s vytaženým podvozkem a ještě snad o trochu níže. Nedovedu si představit, kdyby byl pilot šílenec a proletěl v těch 30 metrech, které měl pro svoji ukázku povoleny...

 

Velice milé a povedené bylo vystoupení chrudimských velkomodelářů s ukázkou letecké bitvy z doby 1. světové války. Jejich mohutné modely, včetně cca třímetrového dvoumotorového bombardéru Gotha, svedly v oblacích ukrutnou řež, kterou by pozorovatel v klidu mohl považovat za skutečnou. Navíc byla okořeněna skutečným sestřelem. Jeden z modelů se po krátkém souboji opravdu zřítil ve vývrtce a zabořil se do země. Tomu říkám dovést ukázku k dokonalosti...

Paradoxně kamarádi z Boleslavi na svých prvoválečných vránách při ukázce až tak do detailů nešli. Vystačili toliko s dýmovnicemi. Ale tak,... kdo ví, třeba jednou...

 

Zní to možná neuvěřitelně, ale konečně se mi poštěstilo pořádně si prohlédnout mladoboleslavského Kukuruznika v letu. Navíc v bojové ukázce! Její pozemní část odehrávala se sice až na druhé straně letiště, ale létalo se nad námi. Bylo zajímavé porovnávat dva válečné kurýrní tahouny, na jedné straně dvouplošník, který na poslech připomínal spíše šicí stroj (za války však bylo zle, když za temné noci přestal být ze země jeho motor náhle slyšet...), na druhé hornoplošník na dlouhých čapích nohách, proslavený například únosem vězněného Mussoliniho. Nicméně když se ve vzduchu objevily stíhačky, tak šance těchto letounků byly pramalé. Jejich jedinou zbraní byla malá rychlost a obrovské manévrovací schopnosti. Takže až na zem a kopírovat každou hroudu...

Tentokráte měl více štěstí sovětský Kukuruznik. Ve vzduchu se jako blesk z čistého nebe objevil Jak-3 slavného stíhacího pluku Normandie-Němen...

 

Poprvé ve vzduchu a hodně zblízka mohl jsem spatřit i Lockheed Electra Tomáše Bati. Již jsem jej sice okrajově spatřil vloni v Letňanech, ale teprve zde došlo ke klasickému blízkému setkání třetího druhu. Navíc neletěl sám. Nad mladoboleslavskou letištní travnatou plochou se předvedly hned tři naleštění krasavci s trupy a křídly v barvě chromové stříbrné. Již zmíněná Electra a její doprovod v podobě dvou stejně nablýskaných Beechcraftů (C-45). Kdo by řekl, že tyto stroje jsou přes sedmdesát let staré!...

 

Ukázky se střídaly jedna za druhou, ani na chvilku nezůstalo nebe nad Chlumem prázdné. Až by se mohlo zdát, že zdejšímu provozu vládne poněkud chaos. Ale věřte, že vše bylo dokonale vymyšlené a skvěle řízené...

Všichni ale čekali na další zlatý hřeb programu. Na stejně chromově stříbrný a naleštěný B-25 Mitchell ze stáje Červená kravička. Ten měl být pro letošek samozřejmě tahounem celého leteckého dne, podobně jako minule PBY-5 Catalina. Spatřil jsem jej už v pátek odpoledne, jsa v plné bojové pohotovosti po hlášení PVO Písku. Proletěl nad Milovicemi o dvacet minut později. Teď teprve však mohl jsem si jej spolu s ostatními náležitě vychutnat. Zaburácel svými dvěma dvouhvězdicovými čtrnáctiválci Wright Cyclone a jako stříbrný sršáň vyrazil k boleslavskému nebi. Následně se pak zapojil do bojové ukázky, podnikal nálety na pozice nepřátel vysokou rychlostí v nízké letové výšce a posléze unikal z dosahu jejich palby téměř akrobatickými manévry. Neklamná známka, že za berany jeho řízení seděli opravdoví mistři svého řemesla...

Nebylo to naposledy, kdy se ten den ukázal nad letištěm. Zúčastnil se i závěrečného hromadného průletu spolu se stíhačkami Jak-3 a P-51. No a navíc,... ale k tomu se ještě dostanu...

 

Jmenovaný Mustang, náš dobrý známý z Mnichova Hradiště odstartoval a zmizel neznámo kam. Což o to, jsme již zvyklí, že to občas udělá, aby se posléze za typického houkání přihnal těsně nad střechami domů, po vzoru někdejších kotlářů. Tentokráte tomu ale mělo být jinak. Pozorujíc ukázky dalších krásných strojů, historických i moderních, náhle jsme v dáli za Chlumem, pravděpodobně až kdesi nad klikatícím se Labem, spatřili dva tmavé flíčky. Podle siluet bylo jasné, že jeden z nich je právě zmíněná jednapadesátka. Ale co ten druhý? Až krátký doutníkovitý trup a šípovitá křídla daly vědět, že to nebude nikdo jiný, než hradecký MiG-15UTI. Po skončení několika dalších ukázek se tato dvojice přihnala k nám...

Přemýšleli jsme chvíli, jak spolu tyto dva stroje souvisí. Proháněly se nad letištěm, jeden za houkání turbodmychadla, druhý za pištění proudového motoru. Jeden americký, druhý s československými znaky... Vlastně,... československý, byl totiž vyroben v licenci u nás... Teoreticky se mohly setkat nad naší západní hranicí. No,... ale hodně moc teoreticky... Nicméně,... padesátá léta, korejská válka. Tam se potkaly zcela určitě...

Budu spekulovat, ale třeba se někdo z našich stíhačů tohoto konfliktu zúčastnil...

 

A pak přiletěl Štefan...

 

Last, but not least... Poslední překvapení, avšak nikoli kvalitativně, zjevilo se na nebi jako jedno z posledních čísel této úžasně připravené akce. Přesně, jak jsem to psal na začátku, jedna z věcí, které si Jarda klacek s tajemným úsměvem nechává pro sebe...

Typická eliptická křídla, černobílé invazní pruhy a trupové označení velitele československého stíhacího wingu Tomáše Vybírala a zvonivý zvuk řadového Merlinu... Legenda druhé světové války, stíhačka, která vybojovala vítězství na západní frontě (samozřejmě spolu s dalšími stěžejními typy spojenců...). Hele, říkejte si, kdo chcete, co chcete, Spit je prostě nejkrásnější letadlo na světě...

Ten největší šok ale způsobila informace, že se jedná o stroj s českým majitelem! A sedí na letišti v... Cha, chá! Neřeknu!...

 

Kdo jiný by mohl Dobový letecký den zakončit, než sám Metod Vlach na svém dřevěném letounku? Na pár splašených prkýnkách, potažených průsvitným plátnem. Však se po něm jmenuje i nadace, která je jedním z pořadatelů této airshow. Jarda Klacek za řízením tohoto letounku přivedl diváky k samotným počátkům létání na našem území. V doprovodu dalšího legendárního aparátu, letounku Grade, jejž kdysi dávno ovládala první česká pilotka Božena Láglerová. Návrat ke kořenům...

 

Skončily letové ukázky. Tisíce nadšených diváků vydaly se ku svým domovům. My se naopak pustili znovu do práce...

 

Již minule snažili jsme se přítomnost válečných ořů využít k pořízení stylových dobových fotek. Ale ne jen kluků v uniformách, britských nebo amerických. Kolega Woody, zdatný a zkušený fotograf, po předchozí dohodě opět sehnal modelky na pin-up fotografie. Pravda, Jarmilka se Zuzkou musely vydržet opravdu až do večera, tudíž řádně promrzly, ale... Jsou to přeci jen, abych tak řekl, lokální profesionálky, takže jsou zvyklé na drobná strádání, s modelingem související... (Zde pro ilustraci jedna z fotografií. Pro jistotu však jen v multi-kulti sluníčkovém provedení...)

Odměnou byl nejen pocit z následně dobře odvedené práce pro nás všechny, ale též obdivné pohledy kolemjdoucích. O zábavné stránce této části večera nemluvě. Myslím, že někteří náhodní diváci na společnou fotku s modelkou u letadla jen tak nezapomenou. Zdravíme Matěje Pillera...

Bohužel některé fotografy, museli jsme i odhánět. Drtivá většina všech držela se jistých pravidel, která káže profesionální čest – když si někdo (za nekřesťanský honorář) sežene modelky, není slušné na tom jakkoliv parazitovat. Nemám na mysli společnou fotografii, případně jen tak rychlovku po předchozím souhlasu „původního majitele“. Ale postávat okatě okolo a fotit druhému téměř přes rameno, to se prostě nedělá. A když je někdo tak tupý, že pokračuje i přes několikeré upozornění... Inu, jak pravil kolega Werich: „Lidé jsou různé. Některé blbé...“

Příjemným zpestřením bylo toto fotografování bezesporu i pro posádku Mitchellu. S tím asi předem nepočítali. Nicméně se taktéž projevili jako naprostí profesionálové a nechali nás fotografovat, co hrdlo ráčí. V podstatě až do poslední chvíle, než usedli do kokpitu a vydali se na cestu domů. Pánové, děkujeme. A vydržte, také Vám fotografie dorazí...

 

Kluci s Mitchellem stali se nakonec neplánovaným bonbónkem celé akce. V době, kdy již letiště zelo prázdnotou rozloučili se, nahodili motory a narolovali na vzletovou dráhu. Na opačnou stranu letiště, neb se vítr obrátil a foukal od Mladé Boleslavi. Než se mohutné Cyclony rozeřvaly a vytrhly B-pětadvacítku naposledy pro letošní rok z držení země zde pod Chlumem, přesunuli jsme se na samý okraj dráhy a mohli tak start sledovat z bezprostřední blízkosti. Pilot a posádka odměnili se nám všem vytrvalcům za pěkný víkend třemi low passy. Velmi nízko a s motory burácejícími na plný plyn prohnali se nám nízko nad hlavami, načež zvedli svůj stroj do strmé svíce a po souvratu provedli totéž na druhou stranu podruhé. A potřetí! V podstatě bylo možné si na krásný mohutný stroj i sáhnout. Byl to neuvěřitelný zážitek. Jak se říká, krve by se v nás nedořezal. Srdce poskočilo až do krku, vzrušení dostoupilo svého vrcholu. Pohled na rychle rostoucí stroj a točící se vrtule, ženoucí se přímo do obličeje, řev motorů a závan větru, když se Mitchell prohnal těsně nad hlavou,... to asi nelze vysvětlit, to se musí zažít...

Upřímně řečeno, kdyby celý víkend propršel a nelétalo se, tak za tento zážitek by to stálo...

 

Foto- a video- galerie:

Pátek - https://pytlak-mvc.rajce.idnes.cz/2016-06-10,_Mlada_Boleslav,_11._Dobovy_letecky_den_Pytlak

Sobota - https://pytlak-mvc.rajce.idnes.cz/2016-06-11,_Mlada_Boleslav,_11._Dobovy_letecky_den_Pytlak

Ke stažení (balíček ve formátu .RAR o velikosti cca 2,3GB - doporučuji nejprve stáhnout obé a poté extrahovat z prvního souboru. Automaticky se rozbalí i obsah druhého...):

https://uloz.to/xgDiefBz/2016-06-11-dld-mb-part1-rar

https://uloz.to/xoKumGNM/2016-06-11-dld-mb-part2-rar

Vše volně k využití s uvedením autora (Pytlák, LK-GKM Milovice)

 

Pin-up backstage (chráněno heslem) - https://pytlak-mvc.rajce.idnes.cz/2016-06-11,_Mlada_Boleslav,_11._Dobovy_letecky_den_-_Pinupkovani_Pytlak

Přihlašovací údaje (pro ty, kdo je ještě nemají) dodám na vyžádání. Ehm,... za pivo  ...

 

Nalezeno na internetu:

https://fandah.rajce.idnes.cz/Mlada_Boleslav_-_11._Dobovy_letecky_den/

https://airfoto.jencik.net/foto137.php

Plus mnoho, mnoho dalších, stačí jen zapátrat na internetu a asociálních sítích...

Prosím, má-li někdo z Vás také nějaké fotografie, pošlete mi nějaké, ať se mohou pokochat i ostatní. Samozřejmě autora uvedeme, jak je to mu obvyklé...

 

Pocity? Po skončení této velké akce? Jak jsem napsal na samém počátku, nenapadá mě nic, co bych mohl vytknout. A ostatní též. Nevydařilo se asi vše, ale zapůsobilo všemocné kouzlo improvizace, což kamarádi z Boleslavi mistrně ovládají. Stává se, že některá čísla odpadnou, je to jen technika. Nahradit je však takovým způsobem, aby výpadek nebyl poznat, to je kumšt. Jako obvykle organizátoři odvedli vynikající práci. Nás těší, že jsme mohli být u toho. Byli jsme jen malé zrníčko, malá kapka v moři úžasného zážitku pro několik tisíc lidí. Ale byli jsme u toho...

Ani nelituji, že jsme se večer nepřesunuli podle původního plánu do Kbel na Muzejní noc a poté domů. Časově nám to prostě nevycházelo. Nicméně jsme si vše vynahradili účastí na večerní hangár party. Na posezení při skvělé muzice, nad skleničkou chladivého moku, pod hvězdami, v naprostém uvolnění a s pocitem, kdy veškerý nahromaděný stres jako mávnutím kouzelného proutku opustí duši a mysl a po těle rozlije se všeobecné blaho. Každý k tomu přistoupil jinak, někdo tančil, jiný se bavil s přáteli, další se jen opřel o opěradlo židle, natáhl si nohy a pohleděl na hvězdy. Všichni však věděli, že je to jen na chvíli. Že to stálo za to a že se letošní ročník Dobového leteckého dne opět zapíše do leteckých dějin. Třeba i tím, že se nic závažného nepřihodilo...

Že začíná okamžitě další práce, že nyní strávíme desítky hodin nad články, fotografiemi, videozáznamy, že se okamžitě začínají rodit plány na 12. Dobový letecký den, který se bude konat zase za dva roky, na to v tu chvíli nikdo asi nemyslel...

 

V neděli dopoledne, cestou na Jungbunzlau Haupbahnhof a poté vlakem přes Nymburk do Milovic, pomalu vraceli jsme se do reality. Avšak plni vzpomínek. Čerstvých a živých, jako bychom znovu stáli na trávě letiště a nad hlavou se nám honily mraky a aparáty těžší, někdy i mnohem těžší, než vzduch. Znovu a znovu, opět dokolečka, přehrávali jsme si v hlavách jednotlivá vystoupení a kochali se. A v pondělí znovu. Za dva dny, za týden,... za měsíc znovu budeme. Bude k tomu stačit zaslechnout bručení motoru na obloze. Vzhlédneme a budeme hledat křídla a vrtuli, odlesk slunce na překrytu kabiny. Budeme pozorovat, hledat, říkat si, toho asi znám, ten tam byl. Budeme se kochat a těšit se. Ty dva roky utečou velmi rychle. Copak asi kamarádi z Boleslavi na nás připraví tentokrát?...