Kobra a Tygr...
... 6. část - Potkali se u Kolína Dvadsať děvjatovo...
Kdyby za onoho čtvrtečního dopoledne někdo zvědavě nahlédl, či jen arogantně jukl, do velké haly Leteckého muzea VHU v Praze-Kbelích, spatřil by velkou skupinu fotografů a příznivců letectví, shromážděných kolem dvou osob. Pro neznalé by se jednalo toliko o setkání dvou věčných mladíků...
Pro nás a všechny, kdo jsou alespoň trochu zainteresováni v letectví, však nastal zlatý hřeb celé této dlouhé měsíce připravované akce. Sešly se dvě legendy světové aviatiky. Dva orli, na jejichž kousky na modré obloze hleděl v údivu celý svět. Dva kamarádi, kteří se neviděli více, než čtvrt století...
Odbočme a vypůjčme si pár řádků od Honzy Dvořáka z Flying Revue. Především pro ty, kdo stále ještě nevědí, o které dva slavné aviatiky se jedná...
plk. Ing. Václav Vašek
V letech 1975-87 sloužil u 11. stíhacího leteckého pluku v Žatci, z toho posledních sedm let jako velitel pluku. Poté byl v letech 1987-1990 zástupcem velitele 3. divize protivzdušné obrany státu. Jako náčelník stíhacího letectva armády ČSFR byl v roce 1992 před rozpadem země zařazen do skupiny, která měla připravit rozdělení letectva mezi ČR a SR.
Armádu opustil v roce 1994 po sporu s ministrem obrany Baudyšem. Poté ještě řadu let létal jako civilní pilot u společností Top Air (1994-1996), ČSA (1996-2009) a Travel Service (2010-2014).
Pilotoval L-13, L-29, L-39, MiG-21, MiG-23, MiG-29, L-410, Beechcraft-1900, TU-154, Boeing 737 (400-800) a Airbus A320 Family.
Václav Vašek je legendou mezi československými stíhacími letci. V kokpitu vojenských a později civilních letadel nalétal 16 tisíc letových hodin, byl členem slavné předváděcí Tygří letky. V současné době zastává pozici inspektora bezpečnosti letu na Úřadu pro civilní letectví ČR
pplk. Anatolij Nikolajevič Kvočur, Hrdina Ruské federace
Anatolij Kvočur se narodil v roce 1952 v tehdejším SSSR v obci Mazurovka, která se dnes nachází na Ukrajině. Studoval na vysoké letecké škole, absolvoval ji v roce 1973. Svoji službu v armádě začal u sovětského letectva v tehdejší Německé demokratické republice. Na dráhu zkušebního pilota přešel v roce 1978, po absolvování školy pro testovací piloty. Nejprve létal na strojích Su-7, poté Su-17. V roce 1981 dokončil další studia na Moskevském leteckém institutu.
Poté působil v konstrukční kanceláři Mikojan-Gurevič, podílel se na vývoji různých letounů, celkem šlo o více než osmdesát typů letadel. Létal na strojích MiG-21, MiG-23, MiG-27, MiG-29 či MiG-31. Zároveň působil také jako pilot strojů předváděných na nejrůznějších leteckých akcích a přehlídkách. V 90. letech působil jako pilot testující stroje Suchoj. V roce 1995 se Kvočur zúčastnil letů s velmi dlouhým doletem na strojích Su-27PD a Su-27PU, s doplňováním paliva za letu. Vedl také akrobatický tým, známý jako tým zkušebních pilotů Ljotčiki – Ispitatěli.
Významnou událostí jeho leteckého života byla nehoda na letecké airshow v Paříži v červnu roku 1989. Předváděl tehdy letecké prvky na stroji MiG-29, při letu se do jednoho z motorů dostal pták, načež motor vzpál. Letadlo tehdy letělo rychlostí pouze 180 km/h, ani při plném tahu zbývajícího motoru se pilotovi nedařilo stroj udržet ve vzduchu. Kvočur tedy navedl letoun do bezpečné vzdálenosti od diváků a pouhé dvě a půl sekundy před pádem stroje se stačil katapultovat. Dopadl pouze 30 metrů od hořících trosek letadla.
V roce 1992 obdržel Kvočur vyznamenání Hrdina Ruské federace.
Nebylo jednoduché vše připravit a zkoordinovat. Naštěstí jsme se při přípravě tohoto setkání mohli jako vždy pevně opřít o naše přátele z muzea, především o pana Miroslava Khola. V danou chvíli, již netrpělivě očekáváni, dorazili naši ruští hosté a byli Pepou Piňosem odvedeni k MiGu-29. Stroji, na němž se oba aktéři následujícího velkého setkání, něco nalétali! Po chvilce bylo vše připraveno na to, abychom přivedli oslavence. Podle očekávání si Venda Vašek s Toljou Kvočurem padli kolem krku, těžko skrývajíce překvapení a radost. Možná i nějakou tu slzu dojetí, co já vím? Byl to okamžik, který se stává jednou za život. Neopakovatelná chvíle, plná emocí. Dva piloti, pod „svým“ letounem. Po chvíli i v jeho kabině, neboť nám pro tuto příležitost pan Khol a jeho kolegové tuto zpřístupnili...
Vidět takové dvě letecké ikony, společně za řízením tohoto ocelového ptáka a stát těsně vedle nich, to je další splněný sen... (říkám potřetí...) Neřku-li pak sám usednout do kokpitu devětadvacítky...
Zatímco oba slavní protagonisté s celou skupinou novinářů a fotografů procházeli pak expozici a vzpomínali na dávné i nedávné zážitky, ještě jsme se chvíli u dvoumotorového obra zdrželi. Museli jsme do něj nahlédnout přeci všichni. A pak i do kabiny vedle stojícího Phantoma II..
Mimochodem, není náhoda, že tyto dva stroje stojí vedle sebe. Když VHU Phantoma získal, při přeletu do České republiky jej právě devětadvacítka doprovázela. A kdo ví, možná přímo tato...
Jen se z ní pak pilot nekatapultoval jako Frankie a nevisel z kabiny, naříkajíc a mávajíc ve vzduchu nohama...
Kdo neviděl, neuvěří...
Bohužel nikomu se nepodařilo tento úchvatný okamžik zachytit pro příští generace...
Skupinu jsme dohnali zase až před hangárem, věnovaným druhé světové válce. Mít v expozici jedinou na světě kompletně dochovanou Lavočku La-7 a nepochlubit se s ní, to by byl hřích! Kdo ví, snad za pár let, až projde renovací a bude se ve zdejší expozici blýskat novotou, zase Tolja přijede a stane se třeba jejím kmotrem. Snad pak nebude zmizena na Letnou do Technického muzea, jako se tomu stalo s renovovaným Spitfirem...
Program na celý čtvrtek byl velice náročný, proto jsme, myslím, všichni s radostí uvítali možnost sednout si na chvilku a nechat odpočinout znaveným oudům nahoře v zasedačce u pana Khola. Šálek kávy přišel vhod, navíc mohly být podepsány ještě další fotografie a předány Vendovi a leteckému muzeu velké obrazy se záběry na Toljovy Su-27 v letu. I s autogramem a věnováním, samozřejmě...
My se navíc dozvěděli jednu skvělou novinu. Jestli to vyjde, bude to pro nás další splněný sen (říkám počtvrté...)
Mno a přiblížil se vrchol celé návštěvy...
