Když je v Praze abnormální hic...
... V Letňanech tanečně, pěvecky i letecky...
Vystoupení v Latté Coere v Letňanech? OK, asi nějaká nová kavárna, to přežiji. A když mi bude dlouhá chvíle, odskočím si na letiště, podívat se na letadla...
Jenomže ouha! Ono se to píše dohromady a s nápojem lahodným, mléka a kávy plným, to má pramálo společného. Mnohem blíže to má k letadlům, neb se jedná o podnik, vyrábějící součástky do aparátů těžších vzduchu, včetně například dveří do Dreamlinerů. Firma Latecoere (dobře, Pepánku, nyní jsi to napsal bezchybně...) má navíc tradici převelikou, neb jest pokračovatelem slavné československé továrny na letadla Letov! Pominu ovšem takové rarity, že Letov kdysi vyráběl i kajaky...
Možnost navštívit tak slavnou firmu a její výrobní haly jsem ovšem nemohl odmítnout, i když jsem zde měl být v roli fotografa milovických mažoretek...
A využil jsem hned první možnosti, než se drobotina nasoukala do šatů, učesala vlásky, namalovala a přepudrovala nosíky. Po domluvě s ochrankou prošel jsem zadní brankou na letiště a alespoň na pár chvil navštívil Den otevřeného letiště Praha-Letňany. Jako obvykle zde bylo k vidění poměrně dost zajímavých věcí, i když například po jihlavském Spitfiru zde zela velká a nezacelitelná díra. To je ale o organizátorech a vztazích, není mi dáno toto soudit...
Jako obvykle zde vládla vpravdě rodinná atmosféra, což bylo znát na tvářích letců, návštěvníků i ostatních účinkujících z řad různých složek bezpečnostního systému, klubů vojenské historie a firem, které se zabývají leteckou výrobou. Popravdě jsem si atmosféry a lidí tentokráte všímal více, než strojů na zemi a na obloze. Potkal jsem pár přátel, navázal zajímavé styky, které budeme snad moci využít při naší práci s mládeží a děti...
Ale ano, i ta letadla jsem si nakonec prohlédl. Ale jen na zemi. Létat se začínalo až po dvanácté a to už jsem musel být zpět v Latecoere (což mě ovšem stálo dvoukilometrový sprint, propocené tričko a několik následujících dnů na léčení – slečna z ochranky mě přes předchozí domluvu nepustila zpět, musel jsem okolo...). Konečně jsem se například setkal s památným Lockheedem Electra Tomáše Bati, navíc ve dvojici z mnochovohradišťským Beechcraftem. Parádní dvojka!...
Zpět do Latecoere. Avšak stručně. Vystoupení děvčata zvládla perfektně. Možná se nějaká drobnost nepovedla, ale toho si nikdo nevšiml. Navíc, hlavní byla zábava. A té byly naše mažoretky hlavními tahouny, spolu se známo kapelou Děda Mládek Illegal Band. Pánové produkovali známé songy Ivana Mládka, kdo mohl a znal, zpíval s nimi (opět za cenu několikadenního léčení hlasivek a nosohltanu...), děvčata tancovala před pódiem. Však se díky tomu podařilo s „Mládky“ navázat kontakt, z čehož bylo mimo jiné i společné focení...
Zafotil jsem si též dosyta. Slíbil jsem totiž stvořit portrétovky v novém ohozu...
Po druhém vystoupení, než se omladina stihla převléci, sbalit věci, případně zhltnout svačinu, nahlédl jsem alespoň do části výroby. Vzhledem k tomu, že se jedná o industriální tajemství, nesmělo se uvnitř fotografovat. Proto zde žádné obrázky nenaleznete. Každopádně ale musím konstatovat, že tatam je ruční práce. Už žádné hoblování latěk, potahování plátnem, lakování štětcem, malování kokard... Dnes se vše dělá automaticky v ultračistém prostředí, kontroluje se lasery, ultrazvuky a mnoha jinými způsoby. Dnes se v podstatě letadla pečou...
A tak dál...
Krátká návštěva letiště Letňany...
Oslavy a vystoupení v Latecoere...
Budeme muset na někdy domluvit oficiální návštěvu, takhle narychlo to není možné všechno pojmout. Zdá se však, že lidé z Latecoere jsou podobným věcem nakloněni. Kontaktní udička je nahozena, nezbývá, než čekat...
Na Jóžina z bážin, koho by to napadlo, platí jen a pouze práškovací letadlo. Ehm,... z Letňan...
