Borci ve žlutém...
Příteli chvátej SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes...
Zbav mě tísně mé strasti mé co nejdřív...
Příteli chvátej píšu vzkaz, dej mi co ztrácím dej mi čas...
Vrať mi víru mou lásku mou a té nejvíc...
Z vlastního spánku můžeš krást, jen času svého dej mi část, společně můžem tentokrát neprohrát...
Potkáváme je v podstatě každý den. Andělé, kteří létají nad námi, pomáhají, zachraňují. A nikdo z nás si nedokáže představit, co zažívají. Dole na zemi, na palubách ve vzduchu, během zásahu. Koukáme, jsme vděční, držíme pěsti...
Přitom nejúžasnější je, když odstartovat nemusí. Znamená to totiž, že se nikomu nic v tu chvíli nestalo...
Bylo nám velkou ctí a potěšením navštívit tentokrát kamarády z ústeckého DSA. Posedět, popovídat si, poděkovat jim. I vidět ostrý start a hnedle dvakrát...
Tentokrát je někdo potřeboval, a tak letěli. Rychle, profesionálně, prostě úžasně...
Až poletí kolem, koukněte se na ně. Jsou to borci!...
