Bitva o Výběžek?...
... 2. kolo Mrázkovy ligy 2016...
Tak nevím. Minule jsme vyhlásili, že se naše střelecká setkání budou dělit na soutěžní část a zábavnou. A že si každý může přijet bouchnout, s čím se mu zachce. Ale hnedle s tankem?...
Letošní první střelby nás velice mile překvapily. Nepamatuji si, kdy by do Dvorů na závody dorazilo třicet střelců! Navíc včetně mezinárodního zastoupení. Proto jsme se rozhodli tohoto zájmu využít a o měsíc později domluvili další klání. I na něj se přihlásil nebývalý počet zájemců. Tudíž jsme obě setkání začali už počítat i do nového ročníku Mrázkovy ligy. I když to minulé klání byla pohárová záležitost, ale...
Tentokráte přijelo střelců patnáct. Někteří kolegové a kamarádi zúčastnit se nemohli, včetně zahraničních přátel, jimž zabránily v účasti služební povinnosti, nicméně přibylo i několik střelců nových. Takže účast vpravdě ideální...
Vzhledem k tomu, že šlo již o „běžné“ střelecké setkání, vše se odehrávalo v mnohem větším klidu a pohodě. I proto byly výsledky velice zajímavé, i přes poměrně velkou zimu. Myslím, že když jsme kolem desáté hodiny dopolední začínali, bylo ještě kolem nuly, neřku-li o trochu méně...
Ani nějaké zvláštní disciplíny jsme pro tentokrát nevymýšleli, vše se odstřílelo na mezinárodní pistolový terč. Jednak jsme se nechtěli zdržovat vyměňováním, jednak Yorky minule došly. No ale to nevadí, já totiž na příště mám vymyšleno něco zase o kousek jiného. A to bude mazec...
Osobně mi to ve druhém kole létalo všude možně, jen ne na černou. Zato ostatní stříleli jak z partesu. A výsledné cifry byly tudíž velmi vysoké a rozdíly velice těsné. Vítěze od tzv. poražených (nicméně, vyhrál každý, už jen tím, že překonal víkendovou lenoru a přijel...) dělily mnohdy rozdíly jednoho jediného bodu. Konečně, posuďte sami...
(Kliknutím na obrázek jej otevřete ve větším rozlišení...)
Jestli to takhle bude pokračovat, bude to velice napínavý ročník...
A zde trocha fotografií ode mě a od Petry...
Po odstřílení terčovnic ohřáli jsme se v klubovně o hrnek horkého čaje nebo kávy, občerstvili se párkem či klobásou a šli si ještě dolů trochu zarámusit. Opět jako minule, každý s tím, co si přivezl. A opět to byla velká zábava, až střecha nadskakovala. Ani jsme pak nevnímali, jak ten čas rychle utíká...
Bylo to fajn setkání a velká zábava. Kéž by tomu tak bylo i napříště. Zkusíme to, myslím, hned v březnu...
