300 metrů za vteřinu...
... Schůze Výboru Odbočky 30 „gen. Karla Mrázka, DFC, DSO“ SLČR...
Letos to jaro děsně utíká. Vlastně, ne jen jaro. Všechno. Sotva jsme skončili jednu schůzi, už je tady další. Nebo mi to jen tak přijde. Jako by to bylo před týdnem?...
Ale můžu si za to sám. Mám-li se na to podívat objektivně, tak jsem to poněkud přepálil. Moc akcí najednou, málo času, spousta úředničiny, částečně i na úkor důležitějších věcí. S Jožkou a Wulfim jsme se viděli naposledy včera na střelbách, není to ani dvacet čtyři hodin. Teď už se to ale musí dotáhnout do konce...
Opět jsme se sešli v plné sestavě, což je potěšující. Nerad bych to zakřiknul, tak radši nebudu mluvit o tom, že...
Raději se pustíme do práce. Je toho zase plno... Zprávy a informace z Celostátního výboru, finance, dotace, hlavně ale akce, které se poslední dobou konaly a ještě konat budou. A samozřejmě příprava Valné hromady, kterážto má se konat už za dva týdny. Vida! Ta minulá před chvílí,... cože? Už je to rok? No, tak to bude ale paráda. Jen se ještě musí zajistit občerstvení, vytvořit program, nenastydnout...
Květen a červen je obvykle na akce velice bohatý. Díky spolupráci s milovickou základní školou nám toho ještě spoustu přibylo. Nebudu tady jmenovat vše, to je k nalezení v kalendáři. Teď nás ale tři důležité v nejbližší době čekají. Už o víkendu totiž chystáme se do Pardubic. Snad Pámbu dá a počasí dovolí všechny ty nádherné stroje ukázat a předvést v plné parádě. Navíc máme přichystaný malý program pro děti, které byly vylosovány při besedě s Oldou Pelčákem a dostaly od organizátorů volné vstupenky. O tom, že budeme jinak běhat po letišti a fotografovat, neboť se účastníme opět aktivně jako členové oficiálního fototeamu, snad ani hovořit nemusím...
Šestého června čeká nás též velice náročný a perný den. Pojedeme s dětmi do Kbel. Návštěva muzea s celkem osmdesáti druháky a členy projektu Ikaros, setkání s Oldou, poté hned exkurze vedle na základně u dopraváků. A hlavně cesta s cca čtyřiceti dětmi MHD a vlakem do Milovic. To bude tuze náročné, ale jdeme do toho...
O Valné hromadě jsem se již zmínil, jen dodám, že se opět pokusí dostavit někteří kolegové, s nimiž jsem se dosud neměl možnost setkat. A kdo by se v takovém případě netěšil, že?...
A poslední výprava před koncem školního roku čeká nás devatenáctého. A ta bude také stát za to, neboť se musíme s dvaceti dětmi dopravit napříč Prahou a autobusem pak až do Jenče. Ale kdo z nás kdy viděl pracoviště Řízení letového provozu? Ano, zkušenější kolegové flígři, tam je to jasné. Ale pro nás a pro děti to bude novinka...
Takže program velice nabitý, nenudíme se a ještě pár týdnů nebudeme. Ale baví nás to, byť z toho všeho máme především dobrý pocit a nic moc navíc. Jenže, kdo to nezná, nepochopí...
Tak jedu domů a připadám si jako soumar. Prý jestli chceš nějaký knížky, tak si je vyber a peníze nech v hrnku. No jo, ale mě pustit ke knížkám...
