8. Slet československých letadel...
O prvním zářijovém víkendu konal se na letišti ve Vyškově 8. Slet československých letadel. Po letech první pořádná letecká akce podobného typu, které jsem se mohl zúčastnit. Odjížděl jsem proto s vycházejícím sluncem nad východním obzorem na Dálný Venkov natěšen a připraven si to opravdu užít...
Program akce byl zahájen slavnostním přivítáním a briefingem. Z našeho svazového hlediska bylo jasně nejdůležitější předání ocenění Vendovi Vaškovi. Jako čestný host a osobnost obdržel Cenu Jiřího Kobrleho za celoživotní a inspirativní přínos československému letectví ve své funkci vojenského a civilního pilota a učitele v oboru proudového a dopravního letectví – skulpturu ve tvaru listu vrtule, stvořenou ze sochařského betonu. A to přímo z rukou paní Kobrlové, stále mladé a stále usměvavé. Ale i Václav měl připravené takové malé ocenění pro organizátory – Pamětní list ČsSL, čímž vyvedl partu nadšenců v červených tričkách poněkud do rozpaků. Slovy klasika a mistra řečeno, to totiž nečekali...
V následném briefingu bylo pro všechny bezesporu nejzajímavější sledovat přípravy na hromadný průlet československých strojů. Vypadalo to chvílemi i trochu komicky, zejména řazení pilotů na zemi vedle a za sebou s přilepeným číslem na zádech. Ale kdo se aspoň trochu vyzná v lítání, chápe. Ona to v reálu zas taková sranda není...
No a pak se začlo létat...
Těžko najít ikoničtější stroj pro zahájení letových ukázek, než je Lockheed Electra Tomáše Bati. Není to sice československý stroj, co se výroby týká. Ale Baťa natolik proslavil naši zem po celém světě, že snad není třeba pochybovat. Navíc originál a v tak úžasném stavu, to je prostě bomba! Nikola a Ivo Lukačovičovi s ní navíc dokáží létat proklatě nízko a rychle, prostě jako by se nad vyškovskou travnatou plochou pohyboval stříbrný blesk!...
Stejně bleskově se po nebi záhy po Electře prohnaly i L-29 Delfín a L-39 Albatros našich kluků z brněnského Blue Sky Service! Nic naplat, jsou to plnokrevníky. A ten typický zvuk, to až tuhne krev v žilách. Navíc, když je řídí kluci Veselí, táta, bývalý velitel stíhacího pluku, syn, specialista na jednomotoráky. To je koncert...
Hromadný start a průlet československých strojů byl zlatým hřebem programu. Sice trošek foukalo, nahoře to s mašinami občas pěkně zamávalo, ale těch osmnáct kousků najednou, to byl mazec. Uřídit to a odvodit musel být pěkně tvrdý oříšek. Rychlé Moravy na špici, superpomalé Čmeláky (aka fekální bombardéry) na konci... Přitom to ze země vypadalo tak snadné...
Závěr obstaral opět rychlý blesk, jeden ze dvou zrekonstruovaných Jaků C-11. Docela by mě zajímalo, kdo ho řídil (bohužel má paměť je v tomto ohledu nedostačující). Ale opět nezklamal, Jedenáctka se proháněla tu vysoko v nebi, tu nízko nad zemí. Wau!...
Jak jsem se dozvěděl v rámci dopoledního briefingu, jednou z částí programu je taky soutěž účastnících se letadel v několika disciplínách. Jako dosud sletem nepolíbený nemohl jsem se nezeptat, v čem tyto spočívají. Sice jsme si s humourem říkali, že je to asi o tom, kdo má letadlo nejvíce nablýskané. Kupodivu nebyli jsme daleko od pravdy. I toto byla jedna z disciplín – vzhled. Pak také technická připravenost, údržba a další. Po sečtení bodů byli nakonec vyhlášeni i vítězové, kteří obdrželi hodnotné ceny...
Co k tomu říci závěrem? Příjemná rodinná atmosféra, spousta kamarádů, legendy a ikony našeho letectví, spousta úžasných zážitků. A tradičně opečená morda od sluníčka...
Prostě povedený letecký den. Kamarádi, děkujeme. Skvělá práce...
