Žáby v luftě...

   Na přelomu 30. a 40 let se v letectví začal, zprvu pomalu a nesměle, prosazovat reaktivní po-hon. V reálu jsme si museli na proudový letoun počkat až do porážky nacistického Německa, v alternativní historii to ovšem dopadlo trochu jinak (Viz. 2. díl historické Mystifikace J. Drnka – Žába a škorpion...)...

 

   „Anglický konstruktér Frank Whittle přicestoval do Prahy v lednu 1939 s celou dokumentací své dosavadní práce. Československo díky tomu zůstalo ušetřeno dlouhodobého vývojového procesu a zkoušek motoru. Avia mohla se značnou státní dotací ihned zahájit konstrukční práce na letounu a adaptovat svůj nejmodernější typ B-135 na Whittlův motor...

   …a pak to Miroslav spatřil. Uprostřed haly stálo cosi, co na pr-vý pohled připomínalo ladné tvary Avie B-135, ale ve skutečnosti to bylo úplně jiné, úžasné, oslňující. Připomínalo to stroj z jiné planety. Miroslav obešel letoun ze všech stran. Rozdíly vnímal a rozeznával okamžitě. Celý drak staré stíhačky zůstal zachován, pouze nyní byl obložen stříbřitě lesklým hliníkovým plechem na povrchu překližky namísto plátna. Křídla byla posunuta poně-kud dozadu, zhruba do poloviny trupu na úroveň kabiny a před-ní náběžná hrana zešikmena dozadu, což svědčilo o vyšší rychlosti stroje. Křídla vypadala kratší. Kryt kokpitu celý zakryt vypouklým jednolitým sklem, bez kovových spojů. A největší změnu představovaly motory. Rozeznal dva umístěné na křídlech v blízkosti trupu. Musely to být výkonné motory, jestliže je konstruktér umístil tak blízko trupu. Původní motor v trupu chyběl a špice letounu zůstala zcela uzavřena, zaostřena k prorážení vzduchu. Drak letounu nabyl jakési dravčí podoby a vyzařovalo z něho nebezpečí na první pohled…“

 

   Výše popsaný stroj je v knize označován jako Avia B-40, někdy jako BP-40. Z modelářského hlediska představuje trochu problematickou záležitost. Umístění proudového motoru pod drak existující pístové stíhačky není úplně nesmyslné, typickým příkladem je sovětský Jak-15, který vznikl adaptací draku osvědčeného Jaku-3 na proudový motoru Jumo-004, původně pohánějí-cí německé letouny Me-262. Nicméně zkušeným flígrům je nejspíš na první pohled jasné, že z technického hlediska má koncept Avie B-40 několik slabin...

   Britský konstruktér Whittle koncipoval svůj motor s radiálním kompresorem, což se pode-psalo na charakteristickém bachratém vzhledu prvních proudových letounů. Výsledkem je tu-díž poměrně rozměrný stroj. Ukázkovým příkladem toho, jak vypadá letoun vybavený dvojicí těchto motorů, je britský Gloster Meteor–rozměrný letoun s mohutnými motorovými gondo-lami uprostřed křídla. Podvěsit tytéž pohonné jednotky pod křídlo výrazně subtilnějšího le-tounu, jakým byla Avia B-135, by nebylo dost dobře možné, protože by se tam prostě nevešly. Musely se tedy zmenšit, čímž bere za své původní idea, že doma nepochopený Frank Whittle aplikoval svůj prakticky nevyzkoušený vynález poprvé na československou stíhačku. Zkušený modelář zase ví, že plastik snese leccos. Jakmile byl tento problém vyřešen, šla stavba rychle kupředu...

 

   Základem modelu je prastará stavebnice Avie B-35 od Kovozávodů Prostějov. Křídlo bylo u-praveno, náběžně hrany nejsou e-liptické, ale rovné jako u B-135, přibyly pod-vozkové šachty. Bohužel nebylo možné, v roz-poru s popisem v knize, umístit křídlo více dozadu oproti B-135, protože by to znamenalo tak razantní zásah do konstrukce, že by se jedna-lo o úplně nový stroj a nedalo by se tvrdit, že jde o adaptaci existujícího draku. K výrobě moto-rů posloužily zbytky podvěsné výzbroje ze čtvrtkového Su-25 a díly z vrakoviště. Samotné umí-stění motorů pod centroplán blízko sebe nevypadá nereálně, B-135 měla široký rozchod pod-vozku, který se zatahoval směrem od trupu, takže se motory vešly akorát mezi podvozkové no-hy. Původně plátěný potah zadní části trupu byl v knize nahrazen hliníkovým, bylo tedy možné použít upravený trup z prvního prototypu Avie B-35.1. Úpravy trupu spočívaly ve snížení hřbe-tu, kdy původní plochou kabinu nahradila kapkovitá (z Jaku-15 od Dubeny Český Dub), původ-ní motor Avia HS-12 Ydrs zmizel, zaoblená příď je vybroušená z balzového hranolu. Model představuje první předsériový prototyp, se kterým zkušební pilot Miroslav Volf téměř havaro-val, protože drak Avie B-135 nebyl stavěn na vysoké rychlosti (což opravdu nebyl)...

 

    „O půl hodiny později již letoun odpočíval v maskovaném podzemním hangáru obklopen rojem konstruktérů zkoumající popraskaný potah křídel. Bylo zřejmé, že stroj byl vystaven extrémním silám a jevům, s nimiž teorie nepočítala. Zkoumán byl zvláště fenomén pasti střemhlavého letu a vyšetřování později přineslo překvapivé závěry. Ztrátu kontroly nad strojem způsoboval zřejmě jev stlačitelnosti vzduchu. Při střemhlavém letu v úhlu 20 stupňů překračoval letoun při plném tahu motorů rychlost Mach 0,83. Při překročení tohoto ry-chlostního prahu se důsledek stlačitelnosti vzduchu projevil ztrátou kontroly nad strojem. Z toho plynula další omezení pro budoucí piloty co do střemhlavých útoků na nepřítele a další konstrukční úpravy tvaru trupu a křídel. Konstruktéři začali také pod dojmem z německého Me-262 uvažovat o využití Avie B-40 k úloze lehkého stíhacího bitevníku…“

 

   Pro úplnost je třeba dodat, že projekt letounu nazvaného Avia B-40 patrně skutečně existoval v roce 1946, vypadal ovšem dost jinak. Mělo se jednat o cvičnou stíhačku, vycházející z Avie B-135. Podle nákresu publikovaného v knize Československá letadla 2 od Václava Němečka byla jediným viditelným rozdílem dvojmístná kabina...