Vlčí máky IV.
... Antonín Sochor radostný i neradostný...
Další kroky s náručí plnou vlčích máků od dětí z milovické ZŠ TGM zavedly mě až na Mladou, za objekt Policie České republiky. Zde v malém parčíku jest na podstavci umístěna busta národního hrdiny genmjr. Antonína Sochora...
Výčet jeho činů, jimiž se zasloužil o naši vlast a národ, vydal by nikoliv na jednu, ale minimálně na tři knihy. S československou jednotkou prošel boji po celé východní frontě, aby se nakonec podílel na osvobozování Československa. Tento hrdina bojů o Sokolovo, Charkov, Kyjev, Bílou Cerekev a Karpatsko-Dukelský průsmyk (kde byl těžce raněn, lékaři mu z těla vyoperovali 218 střepin!) byl za své statečné činy vyznamenán devíti řády a čtrnácti vyznamenáními pěti států, včetně Řádu Bílého lva a titulu Hrdina SSSR. V poválečném období se mimo jiné podílel na výcviku dobrovolníků nově vznikajícího židovského státu Izrael...
Zahynul tragicky ve věku 36 let v noci z 15. na 16. června 1950 nedaleko Hamru na Jezeře ve VVP Mimoň, kde za dosud nevyjasněných okolností do vozu, v němž seděl na sedadle spolujezdce, narazil malý nákladní automobil. S ohledem na okolnosti se spekuluje, že šlo o záměrný čin s cílem jej odstranit...
V ponurém listopadovém dopoledni rozkvetly kolem pomníku rudé vlčí máky. A na tváři generála Sochora objevily se kapky, připomínající slzy. Slzy smutku nad osudem mladého člověka. Ale nejen to. Nechme nyní promluvit pana učitele Mgr. Karla Špeciána...
„Počátkem září 2015 jsem byl na základě zájmu vedení města pověřen vedením školy organizací společného projektu, který měl napomoci oživit povědomí občanů o vojenské minulosti Milovic. Není totiž důvod, proč ji opomíjet, navíc zde sloužily mnohé významné vojenské osoby. Také je v ní skryt jistý turistický potenciál. Projektu předcházela spoluúčast školy na odhalení pomníku letcům v minulosti sloužícím na milovickém letišti. Projekt však musel být odložen, protože objekty bývalého generálního štábu byly před rekonstrukcí a vedení radnice zvažovalo odhalení pomníku Antonínu Sochorovi teprve v rámci připravované zelené plochy na plánovaném náměstíčku. Přesto jsme ve spolupráci s vojenskými veterány, zastoupenými panem kapitánem Jiřím Kropáčkem, připravili informační panel, který zachycoval životní dráhu tohoto pozoruhodného člověka a vojáka každým coulem. Mezitím jsme se dozvěděli, že u příležitosti 100. výročí vzniku republiky byl pomník koncem října v naprosté tichosti odhalen. Ani já, ani vojáci – veteráni jsme nebyli ke slavnostnímu odhalení pozváni. Domnívali jsme se, že by bylo vhodné zajistit, aby u sochy byla co nejdříve nainstalována informační tabule. Ta byla fyzicky připravena k montáži již koncem ledna 2019, ale zástupcům města, jmenovitě paní místostarostce Šimkové, mohla být fyzicky předána až počátkem června, kdy se jako čestný host zúčastnila obhajob absolventských prací žáků devátého ročníku. Do té doby o ni neprojevil nikdo zájem. Bylo mi přislíbeno, že vhodné umístění schválí odborník – architekt a že je pro město zcela samozřejmé, že uvede všechny autory panelu, tedy jak zástupce vojáků, tak i školy. Nakonec byl panel někdy v průběhu léta umístěn, ovšem na zcela nevhodném místě - asymetricky a daleko od pomníku. O autorství tam není ani zmínky. Je mi líto jak dětí, které se na něm spolupodílely, také se trochu stydím za veterány, kteří sehnali prostředky na vyhotovení informačního panelu. Mrzí mne stejně tak skutečnost, že paní místostarostka na můj dotaz, proč umístění panelu proběhlo jinak, než bylo domluveno a proč není uvedeno, kdo jej vytvořil, reagovala značně arogantně a velkopansky v tom smyslu, že můžeme být rádi, že město zafinancovalo vlastní rám na panel a jeho ukotvení do podloží. Pokud jsme tam chtěli mít autory, měli jsme si je tam dát sami předem. Paní Šimkové jsem stručně vyjádřil svůj nesouhlas a další polemiku jsem na této úrovni ukončil, byla by jen ztrátou času, oba jsme totiž hovořili na jiných vlnových délkách.
Chování představitele města je vlastně také formou díku, ale protože oni ti volení zástupci velmi rychle po dosednutí do radničního křesla nabírají politicky korektní móresy, a tak se my, obyčejný lid veřejný, ani nesmíme ničemu divit…“
Karel Špecián, koordinátor projektu
No,... těžko uvěřit? Ani ne. Po tom, co jsem dnes zažil já. Nicméně vězme, ANO, bude hůř...
