Vítr ve vlasech...
... aneb Černí koně pro ZŠ TGM...
Může se to stát komukoliv z nás. Nevíme dne, ni minuty. Pak se vše rázem otočí, celý svět je naruby. Hlavně to nevzdávat...
V těchto dnech probíhá (nejen) na milovické Základní škole T. G. Masaryka takzvaný „týden pro inkluzi“. Akce, která má děti i dospělé naučit, nebo jim alespoň přiblížit, že jsou mezi námi i jedinci s nějakým hendikepem, pro něž není jednoduché zapojit se jako ostatní do běžného života. Stejní lidé jako my, nicméně znevýhodnění, ať už od narození, či po úrazu...
Pro nás „zdravé“ je poměrně dosti složité si představit, s čím se musí každý den potýkat. Proto jsme přivítali možnost uspořádat pro školáky edukační besedu s přáteli z organizace Černí koně, z. s., sídlící v nedalekých Jirnech u Prahy...
Černí koně? Kdo to vůbec je? Jedná se o partu lidí, která jako jediná v České republice (a možná i v Evropě!) vyrábí handbiky pro postižené děti. A nejen to! Hlavně se angažuje v mnohých aktivitách, zaměřených na integraci tělesně postižených dětí do společnosti. Organizuje besedy, setkání, závody, provozuje dokonce i bezplatnou půjčovnu handbiků. A to vše především proto, aby (cituji z webových stránek www.cernikone.cz) dopřála „svobodu pohybu dětem, které dosud nezažily Vítr ve vlasech“...
Dnešní pondělní dopoledne tudíž strávili jsme v tělocvičně spolu s dětmi postupně z několika ročníků a s Jirkou Bajerem z Černých koní. Za pomoci názorných ukázek si děti mohly vyzkoušet pomoc kamarádovi na invalidním vozíku překonat několik schodů mezi chodbou a tělocvičnou, prohlédnout si a někteří šťastlivci i vyzkoušet dětský handbike (pakliže to čas dovolil), eventuelně se na pár chvil ocitnout v roli nevidomého. To vše za Jirkova doprovodného výkladu, jenž byl ale, podotýkám, poučný i pro nás dospělé. Neboť pro ty, kdo se s podobným problémem dosud nesetkali, je poměrně složité i jen nabídnout hendikepovanému člověku kvalitní pomoc, a nebo mu svojí, třeba dobře myšlenou ale nešikovně provedenou, pomocí spíše neublížit. A že to není jednoduché, jsme se přesvědčili na vlastní kůži...
(Pozn.: Tímto se omlouvám panu učiteli Juřenovi za několikero dramatických chvil v sedle při překonávání schodiště...)
Škoda jen, že na vše nebylo více času. Jirka by dokázal o těchto věcech vyprávět hodiny. A děti se projevily jako dobří a pozorní posluchači, což je potěšující. I proto tedy mohu všechny zúčastněné ujistit, že jsme se s Černými koni rozhodně neviděli naposledy. A že určitě přichystáme něco zajímavého i do budoucna. Hóóóódně zajímavého, podotýkám!...
A něco málo od paní ředitelky Flachsové...
A co říci závěrem? Jedno velké moudro a poučení pro všechny, ať už s hendikepem nebo bez. Neztrácet naději, elán a chuť do života. Postavit se ke všemu čelem, i kdyby se zdálo, že nic nemá smysl. Nevzdávat se. Teprve pak přijde ten správný Vítr ve vlasech...
