Tack, vänner!...
... aneb Hallo nejen Mr. Irving...
God bless you k vám letí, veteránům války od pozemských dětí. Přistání se blíží, na andělskou ranvej na posledním kříží. Ještě jsou tu blázni, kteří vzpomínají...
Těchto pár slov, neuměle vytržených z písničky skupiny Taxmeni, věnované památce československého protiponorkového esa Jana Romana Irvinga, dovoluji si bez dovolení použít, abych uvedl krátký report o víkendové výpravě do Plzně na Slavnosti svobody. Snad Vráťa a ostatní kluci z kapely odpustí...
Slavnosti svobody v západočeské metropoli jsou od nepaměti spjaty s připomínkou jarních událostí roku pětačtyřicátého. Končila se doposud nejhorší a nejtragičtější válka v dějinách, označovaná historiky jako druhá světová. Zatímco drtivá většina Evropy již oslavovala svobodu a mír, na území Československa se doposud bojovalo a umíralo...
Pozn.: (nyní zde pominu, aniž bych chtěl jakkoliv snižovat váhu událostí, v té době a ještě dlouho po ní probíhající krvavé boje na Dálném východě a v Tichomoří. Nebudu a nechci rozebírat fakta, nehodlám polemizovat nad tím, proč někdo rozetnul naše území pomyslnou čarou na dvě "zájmové" sféry. V žádném případě nebudu překrucovat dějiny a tvrdit, že nás osvobodili tito a druzí nikoliv, jak to bývalo kdysi a jak nám to je v podstatě předkládáno dnes znovu, byť z druhé strany...)
Na začátku května se Plzeň vždy zaplní květinami, jásajícími lidmi, československými, anglickými a americkými vlajkami. Všude plno uniforem, vojenské historické techniky, po městě vyrostou vojenské tábory. Beseda střídá besedu, výstavy ukazují návštěvníkům fotografie a dokumenty z dob dávno minulých, na mnohých místech vyrostou pódia, při pietních aktech vzdává se úcta a vděk padlým, lidé z celého světa spolu s obyvateli se radují a vzpomínají na to, jak v Československu v květnu 1945 skončily boje na evropském válčišti. Vrcholem celé akce je tradičně Convoy of Liberty - vojenská přehlídka historické i soudobé vojenské techniky, projíždějící po hlavní třídě směrem k Náměstí Svobody. Vše jako poděkování americkým a ostatním západním spojeneckým vojákům, kteří přinesli svobodu až na západ Čech...
Již jsme si zvykli, že některé naše nápady poslední dobou vznikají vcelku náhodně, mnohdy nad skleničkou nějakého zajímavého moku. Obvykle se poté lehce zhrozíme, chytáme se za hlavu a: "Nééé, ten Karlštejn jsme prodávat neměli..." Někteří kolegové nás díky tomu považují za neřízené střely. Nicméně posléze se v hlavách usadí brouk a hlodá. "Poslyš, to ale není vůbec špatný nápad. Do toho bychom měli jít. To bude bomba!..."
A je...
Soudit nás budou až dějiny...
I my se tudíž letos do Plzně vypravili, zase po dlouhých letech. I když jen na sobotní odpolední a večerní část oslav, víc jsme si bohužel nemohli dopřát. I tak ale, stal se pro nás tento víkend čímsi nezapomenutelným a neopakovatelným...
Než se rozepíši dále, chci na tomto místě vyjádřit dík několika lidem, bez nichž by následující nebylo uskutečnitelné:
- především vedení našich klubů a vedení ČsSL, neboť nás v této šílené akci plně podpořili a v podstatě nám dali volnou ruku konat...
- magistrátu města Plzeň a organizátorům oslav, plus agentuře Pragokoncert, neboť nám vyšli plně vstříc, v podstatě bez jakýchkoliv omezení...
- dvěma hudebním tělesům, která byla součástí kulturní části oslav a šla do toho s námi (zde je ještě nebudu jmenovat, o něco níže jim bude poskytnut dostatek prostoru...)...
- Jožovi Skácalovi z firmy TISKAP, Alešovi Hartovi z firmy Polygrafik a pivovaru Kounice za pomoc s pamětními listy, pivními etiketami a produkty, na něž je bylo možné posléze umístit...
- Janě Bezuchové a dalším učitelkám a hlavně dětem ze ZŠ T. G. Masaryka v Milovicích, dále pak Míše Černé z Plzně, Štěpánce a Matějovi za neocenitelnou pomoc při realizaci tohoto (šíleného) nápadu...
- zvláštní poděkování pak patří Janince, Honzíkovi a Lišákovi ze Žatce za záchranu holého života a azyl po stokilometrovém putování temným půlnočním Západočeskem...
Z výše uvedeného vyplývá, že jsme do Plzně jeli nejen prohlédnout si vojenskou techniku a poděkovat předkům a hrdinům. Naším hlavním cílem bylo setkání s členy dvou hudebních skupin - české kapely Taxmeni a švédského Sabatonu...
Pro ty, kteří nyní otevírají Gůgly a podobné vyhledávače,... Taxmeni jsou česká country kapela, která za desítky let své existence vytvořila a stále tvoří mimo jiné také písničky, připomínající hrdinství našich válečných letců a vojáků z dob druhé světové války. Za všechny dovoluji si jmenovat zejména album Calamity Jane 4, které je našim letcům věnováno úplně celé. Patří ke stálici naší country hudby a jsou ozdobou každé akce, které se zúčastní. K oslavám konce války v Plzni patří již neodmyslitelně. Navíc nám byly písně této kapely poskytnuty k dispozici a zazní za necelé tři týdny na slavnostním setkání Czechoslovakian Heroes Tribute 2019 v Československém klubu v Brisbane...
Švédskou power metalovou skupinu Sabaton asi dnes již také není potřeba představovat nějak obšírně. Byť ne každý je příznivcem takové tvrdé hudby. Hlavním motivem jejich tvorby jsou dějinné válečné události a hrdinství a útrapy vojáků, letců, námořníků i obyčejných lidí. Nelze však jejich písně brát jako oslavu války, či politickou nebo idealistickou propagandu. Jde pouze o vyprávění příběhů a podání historického svědectví. Dalo by se říci, že je určitým paradoxem, když zahraniční kapela opěvuje také československé letce a vojáky (z čehož by si mohli vzít mnozí autoři a hudebníci příklad i u nás, pominu-li některé výjimky). Vysvětlení je ale nasnadě - frontman skupiny Joakim Brodén je z maminčiny strany poloviční Čech (viděli jsme jeho český pas na vlastní oči!)...
Rozhodli jsme se proto využít této příležitosti a navázat na loňské oslavy 100 let československé aviatiky a symbolicky přede všemi těmto dvěma kapelám a jejich členům poděkovat...
I přes počasí, které bychom nazvali paradoxní (plné město Američanů a "Američanů", přitom zima jak na předměstí Moskvy...), vyčkali jsme spolu s pplk. ing. Jaroslavem Klackem v malém amfiteátru před plzeňským OC Plaza a po krátkém soukromém setkání v zákulisí vystoupili poté i na podium, abychom poděkovali Vráťovi Vyskočilovi, Jardovi Čvančarovi, Jirkovi Šrumovi, Luďkovi Kodrlemu, Jindrovi Vrbenskému, Pavlu Kaiserovi a Mírovi Ryglovi před několika stovkami deštěm smáčených a promrzlých fanoušků. Abychom si s kluky potřásli pravicí a předali jim jednak pamětní list ČsSL a jednak i čestnou medaili ke 100 rokům československého letectví. Štěpánka pak, jako člen dětského zastupitelstva předala veřejně dopis od nejmenších fanoušků, žáků ZŠ T. G. Masaryka v Milovicích. Poděkování sice, dalo by se říci, symbolické, nicméně srdečné a upřímné. Určitě a rád mohu prozradit, že takovým malým zpestřením byla i basa klubového moku z pivovaru v Kounicích s etiketou, na níž byl vyobrazen jediný československý maršál, generál Karel Janoušek...
K poděkování přidali jsme zároveň srdečný pozdrav od zástupce žateckého spolku mjr. Františka Blahouta, který se z pracovních důvodů (poslední přípravy na výše uvedenou slavnostní akci v australském Brisbane, která se koná pod záštitou velvyslance ČR v Austrálii a velvyslance SR v Austrálii 26. Května...) nemohl zúčastnit. Stejně tak jako pozdravy od dvou čestných hostů, kterým účast na akci na poslední chvíli znemožnily zdravotní důvody a zejména špatné počasí - praneteře maršála Janouška Mgr. Mahuleny Křenkové a praneteře československého stíhacího esa, příslušníka slavné 312. (československé) perutě RAF Ladislava Světlíka, paní Ilony Bartovské...
Pět set padesát letců ve službách RAF se nikdy z války nevrátilo domů. Pod britským praporem se vzbudil český lev, z oblaků zněl hlas nedělních zvonů...
Jsem s vámi, kamarádi, a vy se mnou, to já vím...
Pozdravy od čestných hostů a od dětí ze školy měli jsme možnost předat i o pár hodin později Joakimovi Brodénovi, Päru Sundstrőmovi, Hannesu van Dahlovi, Tommy Johansonovi a Chrisi Rőrlandovi, členům skupiny Sabaton. Samozřejmě též s dalšími drobnými dárky a basou kounického ležáku. Bylo to velice milé a příjemné setkání. V žilách nám však již kolovaly hektolitry adrenalinu, blížila se hodina H a minuta M...
Přibližně ve 21:20, po vystoupení předkapely, zaburácely první tóny známé písně "In the Army Now" a začal zlatý hřeb večera. Za sebe mohu říci jediné. Kdo nezažil, nepochopí. Jestliže Joakim byl před zahájením nervózní, neboť se mělo jednat o doposud největší open air vystoupení této kapely a premiéru několika písní z nového alba Great War (písně Bismarck a Fields of Verdun), vše navíc v doprovodu Velkého válečného sboru (sestaveného z mužských členů Českého akademického sboru), tak z nás nervozita stříkala plnými doušky. Nedokázali jsme si představit atmosféru metalového koncertu, na němž jsme všichni byli poprvé. A už vůbec ne fakt, že za pár minut se i my ocitneme v jámě lvové. Z místa těsně před pódiem jsme ty davy mohli vidět na vlastní oči! Bouřlivá atmosféra, jen co je pravda!...
V daný okamžik nás český komentátor přivedl na pódium a představil nás burácejícímu kotli, čítajícímu (dle posledních zpráv) více než sedmnáct tisíc diváků!...
Ještě teď běhá mi mráz po zádech, když znovu a znovu prohlížím fotografie a videozáznamy. Upřímně jsme nečekali, že náš příspěvek bude mít takový ohlas. O to větší hrdost nyní pociťujeme, že jsme mohli být u toho a jménem našich spolků (Letecký klub gen. Karla Mrázka, DFC, DSO Milovice, z.s., Letecký klub generála Janouška, z.s., Letci Žatec, z.s.), jménem školáků a jménem Českého svazu letectví, měli tu čest veřejně Joakimovi a Sabatonu poděkovat za to, že ve své tvorbě oslavuje hrdinství a bojové zásluhy Čechoslováků. A opět jako výraz vděčnosti předat symbolické ocenění v podobě pamětního listu a Čestné medaile ke 100 rokům československého letectví...
Joakime a kluci z kapely, děkujeme za úžasný a neopakovatelný zážitek! "Kurva dobrý" show!...
No a třešinka na závěr? Ale ano, bude. Po skončení koncertu, když hodiny na Černé věži ukazovaly téměř půlnoc a my se na pokraji vyčerpání a smrti zimou prolévali horkou kávou v zákulisí, setkali jsme se na pár minut s Ivetou Irvingovou, dcerou další československé letecké legendy, pilota liberatoru slavné 311. (československé) bombardovací perutě RAF, protiponorkového esa, Jana Romana Irvinga. Jak se říká, do třetice všeho dobrého. Ivetko, ač v daných podmínkách a v daný okamžik jediné možné, bylo to jako vždy super setkání, moc děkujeme. To vše bylo samozřejmě i jako pocta Tvému tátovi...
Fotogalerie:
Slavnosti svobody - Pytlák, Štěpka, Matěj...
Taxmeni - Pytlák, Štěpka, Matěj...
Sabaton - Pytlák, Štěpka, Matěj...
... plus ještě sólo od Štěpky...
Oficiální fotogalerie z FB Sabatonu - Lukáš Urbaník...
Fotogalerie od Davida Havleny z Rocktography...
Fotogalerie od Agnieszky Jędrzejewské...
Několik videí z koncertu Sabatonu, postahovaných z Youtube.com...
Sedím nad fotografiemi, objevuji stále nové a nové, poslouchám Sabaton, projíždím videa... A připadám si, jako by to ještě neskončilo. Jako bych stále stál před tím obrovským kotlem a slyšel tu bouři potlesku a skandování. A zase, jak to v takových případech bývá, cítím v duši a srdci ten známý hřejivý pocit. Mělo to smysl!...
Válka nemá dějiny. Víme o ní jen tolik, kolik je pro nás bezpečné vědět, abychom sami sebe najednou neviděli takové, jací opravdu jsme. Válka má ale svědky. Tisíce svědků. A ti si přejí, aby jejich svědectví bylo vyslyšeno dřív, než pro ně kdosi vymyslí takovou podobu, která bude pro někoho pohodlná a kterou bude opět někdo k něčemu potřebovat...
