Smajlíci dorazili...
Včera dorazil další pozdrav od našich kluků z 18. AAT. Tentokrát byl adresovaný přímo dětem...
ODPOVĚDI DĚTEM NA JEJICH OTÁZKY
Natálie Pištěková - Ahoj Natálko. Jídlo a pití máme kvalitní a je dováženo letecky z okolních zemí. Jíme třikrát denně. Bohužel Lukáše Homolku neznáme.
Sandra z 5. C – Ahoj Sandro, v době, kdy toto píšeme, jsme tu už 10 týdnů. Ještě tu budeme dalších osm týdnů. Obvykle sem naše jednotka jezdí na období přibližně čtyř měsíců.
Milan – Ahoj Milane. V naší misi používáme CZ Bren 805 A1, CZ Evo 3 Scorpion a pistoli CZ 75 Phantom. Každý boj se odvíjí od zadání úkolu. Avšak úkolem 18. AAT není bojovat, ale poskytovat odborné rady při výcviku afghánských pilotů a technického personálu. Pokud se však do boje dostaneme, snažíme se bojovat efektivně, statečně a bez zbytečných ztrát na životech místního obyvatelstva.
Tři kluci z 5. A – Ahoj kluci. Zvyknout si na místní podmínky záleží na povaze jednotlivce. Všeobecně se udává, že aklimatizace trvá od 2 týdnů do 2 měsíců. Když jsme viděli afghánské hory ještě z okének letadla, tak jsme si říkali, že je to krásné, ale prostředí místní základny až taková krása není. Jídla a pití je tu dostatek. Hlady určitě netrpíme.
Lenka Prskavcová – Milá Lenko. Strach patří k životu stejně jako radost nebo smutek. Každý v životě občas cítí strach. Důležité je nedat se strachem porazit, jinak bychom nebyli schopni dělat naši práci.
Markéta Šídlová – Milá Markétko. Tvůj vzkaz nás chytl za srdce. Máš naprostou pravdu. I když jsme na dlouhou dobu odloučeni od našich nejbližších, které máme rádi, tak na ně neustále myslíme a těšíme se, až se s nimi opět setkáme.
Patrik Hustoles – Ahoj Patriku, jsme přátelští lidé. V zahraničních operacích vznikají pravá přátelství, která mnohdy vydrží celý život.
Štěpánka Říhová – Milá Štěpánko, my pevně věříme, že se vrátíme domů všichni a už se na to moc těšíme. O osobní setkání také stojíme, snad se to podaří.
Filip Hubálek – Milý Filipe, co tady děláme? Pomáháme s výcvikem afghánských vojáků, především pilotů a leteckých techniků. Vypadá to tu podobně jako na našich letištích, jen je tu větší horko a sucho. Trochu to připomíná velké staveniště. Je tu hodně kontejnerů a nákladních aut a všude samý prach.
Štěpánka Majerčinová – Milá Štěpánko. My Vás také neznáme, ale také z Vás máme radost. Potěšily nás všechny Vaše vzkazy a obrázky. Děkujeme.
Viktorka Čepová – Milá Viktorko. V každé válce je těžké bojovat, nicméně náš tým plní funkci poradního týmu, který učí naše afghánské kolegy bojovat správně, efektivně a bez zbytečných ztrát na civilních životech.
Michal Macháček – Milý Michale. Strach je přirozená lidská vlastnost. Kdo tvrdí, že se nebojí, tak lže. V naší misi používáme: CZ Bren 805 A1, CZ Evo 3 Scorpion a pistoli CZ 75 Phantom.
Bára Šimková – Milá Báro. Proč jsme do toho šli? No, každý dělá nějakou práci, každého baví něco. Být vojákem není práce, ale poslání. Působení v zahraniční operaci je pro každého vojáka něco jako státní zkouškou z jakéhokoli jiného oboru. Možná jako jedni z mála si uvědomujeme, že nic není zadarmo. Hlavně ne svoboda. Je vždy lepší bojovat proti nepříteli daleko od našich domovů, než snášet útrapy bojů na domácí půdě. Proto působením tady přispíváme k obraně naší země a Evropy.
Jirka Řežábek – Ahoj Jirko. K občasným výbuchům tu dochází, nicméně již ne v tak velké intenzitě jako dříve. Země je to krásná, ale asi bys byl překvapený, v jakých podmínkách žije místní obyvatelstvo.
Zuzka Tranová – Milá Zuzko. Podmínky pobytu tady nejsou zdaleka tak hrozné, jako dříve. Vše se odvíjí od toho, v jaké části Afghánistánu se nacházíme. Nám tady v Kábulu je dobře a nic, kromě našich blízkých, nám nechybí.
Všem ostatním, kteří nám přejí štěstí a drží palce, moc děkujeme za vzkazy, za přáníčka a za obrázky. Udělalo nám to obrovskou radost.
Nám i dětem pak udělalo velkou radost zjištění, že talismany ve formě ušitých smajlíků dorazily a plní své poslání, jak vidno na níže uveřejněných fotografiích
(Klikněte na obrázek...)
