Láska vskutku nebeská...

... Na skok do Vrchlabí k manželům Bäumlových...

©Pytlák
 
Měl jsem cestu do "Verchlábu". Normální nákup, nic víc. Zbyla mi ale necelá hodinka času,... náhodou, samozřejmě,... tak jsem si zašel na malou neplánovanou návštěvu...



Nebyla to náhoda, bylo to s mojí ženou Štěpánkou předem domluvené. Stíhal jsem to sice jen tak tak, ale tu návštěvu u manželů Bäumlových jsem prostě stihnout chtěl. Jen na chvilku ale, nebyl jsem ohlášen, tedy jsem nechtěl nijak otravovat. Jen se tak trochu seznámit a pozdravit jednoho fajn pána. Navíc, byť on mě nezná, kolegu z Odbočky 30 "gen. Karla Mrázka DFC, DSO". Což zase bylo tak trochu domluvené na poslední schůzi Výboru odbočky. Slíbil jsem, že se o to pokusím, bude-li alespoň trochu možnost. Nečekal jsem však, že to vyjde tak rychle. A že to bude takové úžasné...

Jak jsem řekl, nebyl jsem předem ohlášen. Já vím, není to zrovna slušné, také jsem nečekal, že by z toho něco bylo a chystal se jen pana Bäumla pozdravit. Předat pozdrav od členů Výboru, předat novoročenku, představit se (to samozřejmě jako první...) a jet. A domluvit se předem na nějakou rozsáhlejší návštěvu a posezení. Takže jsem byl poněkud překvapen, když mě paní Jiřinka pozvala dovnitř, usadila mě u kávy a jablečného koláče a začalo se povídat...
Upřímně, celé to posezení, ne jen to přivítání a přijetí na začátku, bylo naprosto fantastické. Usadili jsme se v malém obýváčku krásného nového domku ve svahu na úpatí Kněžického vrchu a dali se do řeči. Příjemný rozhovor, který se samozřejmě točil hlavně kolem létání. Nestačil jsem doslova valit oči, kolik toho má pan Bäuml za sebou! To jsem snad ještě nezažil. Ono také, při tom zasloužilém věku (1. ledna oslaví neuvěřitelné devadesátiny!...), na to měl spoustu času. Ale zase,... okupace do toho, devětašedesátý a s ním spojený vyhazov pro nesouhlas se vstupem bratrských vojsk (tedy druhá okupace...)...
Když jen tak letmo nahlédnu do papírů,... napadá mě označení, které by se hodilo spíš pro soutěže Miss. 60-90-60,... údajně ideální míry. V případě pana Bäumla to ale znamená přes šedesát let aktivního leteckého života! Devadesátka je ten věk, úctyhodný a zasloužilý, na který však tento pán, svěží a plný humoru, ani náhodou nevypadá. A ta druhá šedesátka? V příštím roce oslaví manželé Bäumlovi 60. výročí svatby! Pámbu požehnej...
A i ty další počty jsou zajímavé. Instruktor, komisař, pilot, vše pro motorové i bezmotorové létání, noční výcvik, seskoky, po vyhazovu v devětašedesátém práškař,... celkem za celou leteckou kariéru přes 61,5 tisíce startů a přistání! A celkový nálet přes 11 tisíc hodin!!! Kdybych měl vyjmenovat všechny typy letadel, které prošly páně Bäumlovýma rukama, bylo by to na tři další stránky. Celkem jich bylo nějakých pětašedesát!!! Na prakticky všech aeroklubových letištích, co tu tehdy byly. A že jich nebylo vůbec málo. Jen zde, v Krkonoších a Podkrkonoší, vyjmenoval mi jich tak narychlo asi šest... Tak,... to jsem snad ještě nezažil...
Jako instruktorovi a komisaři prošla mu rukama pravděpodobně valná většina dopravních, zemědělských i aeroklubových pilotů v tehdejším Československu. A navíc na počátku šedesátých let spousta dalších z tehdy bratrského Severního Vietnamu (VDR), kde pomáhal založit Ústřední leteckou školu, cvičit piloty, uvádět místní letiště do provozu a podobně...
Prostě kariéra úchvatná a neuvěřitelně bohatá. Měl jsem hodně co dělat, abych jen němě neseděl s otevřenou pusou...

Největší perlička a zároveň nejkrásnější bylo povídání o manželství paní a pana Bäumlových, velmi milých a příjemných staříků, usměvavých a dobrosrdečných. Paní Bäumlová totiž má s létáním také co dočinění. Byť, jak říká, jen s bezmotorovým. "Vrtule" řídila jen párkrát, když letěla s manželem, ale to neoficiálně...
Vzali se v roce 1952, což v příštím roce dá těch již zmíněných šedesát. Nejkrásnější na tom všem ale je,... kde se vůbec seznámili. Na Rané, místě, jež každému, kdo jen trošku někdy přičichl k tématu létání, není potřeba představovat. Mekka československých plachtařů, rogalistů a paraglajdistů. Pan Bäuml svojí tehdy budoucí ženu učil jako instruktor. Jak s úsměvem konstatoval, nejdříve jí naučil létat a pak si ji vzal. To je skoro jak pohádka...

Byla to jen třičtvrtěhodinka. Krátké milé posezení s fajn lidmi, které uteklo strašně moc rychle. Přesto jsme stačili probrat takovou spoustu zajímavostí, který by vydali na obrovskou, hustě popsanou knihu. A to jsem ještě neviděl fotky! Ty mám slíbené až na příště. To nás ale možná bude trochu víc...