Křídla Sovětů...

1. část – Staropacká hora...

Již několikráte měli jste zde možnost dočísti se o projektu „Pomník“. O snaze vybudovat důstojnou připomínku československých letců, kteří zahynuli při službě vlasti po startu z letiště Boží Dar ve VVP Mladá, či v jeho okolí. Nebylo jich málo, ba naopak. Po roce a půl pátrání vyšplhala se suma ztracených leteckých životů na hodnotu 27! A to hovoříme toliko o našich letcích v letech 1918 – 1968. Po okupaci bratrskými vojsky působili na některých letištích v ČSSR, jak mají mnozí z našich členů dosud živě v paměti, chrabří orli s rudými hvězdami na křídlech...

 

Působení VVS na našem území je, minimálně pro laickou veřejnost, obestřeno rouškou tajemství. Místní obyvatelstvo sice pamatuje burácení leteckých motorů, rozléhající se do kraje ve dne i v noci, ale... Letadlo jako letadlo... A že by někde nějaké spadlo? Dlouhá léta byli jsme udržováni v blahé nevědomosti. Stroje našich letců zkrátka ani spadnout nemohly. A letouny našich sovětských přátel? Ale kdež! Pravdu jsme znát nesměli...

Až dlouho po roce 1989 začaly na povrch slabě pronikat informace o tom, že i rudí orlové měli své slabé a nešťastné chvíle. A že mnozí z nich tyto zaplatili vlastním životem. Sem tam nalezneme na internetu nějakou drobnou zmínku, či narazíme na přímého pamětníka podobné události. Někdy pomůže i náhoda...

Taková náhoda stála v podstatě i na začátku našeho pátrání. Kamarád a kolega Miloš Podzimek, odbočkový expert na leteckou archeologii, zavzpomínal na jednu podobnou událost ze svého dětství. Na katastrofu sovětského stroje nedaleko svého bydliště. Psal se osmadvacátý

 listopad roku 1988. Tehdy bylo Milošovi pouhých šest let, když do svahu Staropacké hory narazil ve velké rychlosti Suchoj Su-17 Vzdušných sil SSSR. Posádka L. L. Knyž a S. A. Sadkovoj zahynula...

 

O této katastrofě nemáme k dispozici mnoho informací. Vlastně, až na tyto zde uvedené, prakticky žádné. Miloš vzpomíná na vrtulníky sovětského letectva, sedící na louce pod lesem, v místech, kde dnes stojí vysílač. A s dalšími pamětníky jsme zatím nehovořili. Podle dostupných informací trvalo tři dny, než byly trosky odklizeny. Přesto jsme vyrazili v páteční odpoledne na počátku března do lesa na vrcholku zmíněného kopce s touhou něco nalézti. Nebo alespoň postát u pomníčku, bez ohledu na národnost mrtvých letců a věrni myšlence, jíž vyslovil před mnoha lety známý francouzský stíhač Pierre Clostermann: „Je mi jedno, co máš namalováno na letadle. Jestli držíš v ruce knypl, jsi můj kamarád...“

Neměli jsme příliš mnoho času na nějaké rozsáhlé pátrání, do jarního soumraku zbývaly nám asi dvě hodiny. Přesto se nám za tuto krátkou dobu podařilo na temeni kopce nashromáždit značné množství úlomků výše uvedeného sovětského stíhacího bombardéru. Některé se dokonce povalovaly jen tak pod stromy a k jejich nalezení nebylo třeba použít detektoru kovů. V bezprostředním okolí kráteru detektory pískaly prakticky nepřetržitě, jak se drobné i větší úlomky letounu doslova rozstříkly do všech stran. O síle nárazu konec konců svědčí fakt, že před zasypáním údajně dosahoval kráter po dopadu letounu hloubky devíti metrů. Torzo motoru po nárazu přeletělo vrchol kopce a bylo nalezeno nad domky o 300 metrů dále...

 

Závěrem, když už nebylo v hustém lese skoro na krok vidět a i detektory zmlkly, zapálili jsme u pomníku svíčku a tiše vzdali holt dvěma letcům, kteří zahynuli při plnění svého úkolu. I oni si to zaslouží plným právem...

 

Fotogalerie...

 

Jak jsem se již zmínil, mnoho informací jsme k tomuto případu zatím nenalezli. Nicméně, nehodláme se s tímto výsledkem smířit. Už jen proto, že letoun s největší pravděpodobností odstartoval z Milovic. Bude-li to třeba, pokusíme se oslovit i Ministerstvo obrany Ruské federace, i když si neděláme valné naděje. Snad se na nás ale usměje Štěstí a něco nalezneme. Fotografii letců, dokument, nějakou dosud utajenou vzpomínku... Kdo ví?... Každopádně budete s výsledky seznámeni, ať již na stránkách Bulletinu, či na webu. Již teď ale můžeme slíbit, že to nebude jediný ztracený letoun VVS, po jehož osudu budeme společnými silami pátrat...