Když se řekne "Dačice"...
... aneb Emisaři na cestách...
Dačice. Malebné městečko na nejjižnějším okraji Českomoravské vrchoviny. Město, které dalo světu kostku cukru. Město, díky němuž generace předškoláků, školáků, poškoláků a záškoláků malovaly, malují a malovati budou různobarevnými fixkami, popisovači a zvýrazňovači. Městečko, na jehož romantickém barevném náměstí nedaleko od překrásného renesančního zámku zanedlouho přistane vrtulník...
A teď dumejte, národové...
Ne, nebudeme napínat. Beztak by to byla snaha marná pro všechny, kdo se nezúčastnili slavnostního setkání na radnici a nemohli tudíž býti přítomni předání ocenění jednomu z (nebojím se říci slavných) občanů svých...
Již od roku 2004 mohou se jihočeské Dačice pyšnit i unikátním leteckým muzeem, jež nese ve svém názvu jméno jednoho z československých veteránů, bývalého příslušníka slavné 310. (československé) stíhací perutě RAF, Viléma Gőtha. Muzeem, které není velké rozlohou, ale obrovským srdcem a nasazením, s nímž se o něj jeho majitel stará. S nímž pečuje o stovky různých exponátů všech velikostí, nejmenším šroubkem počínaje, skutečnými letadly konče. Touto osobou je Vlastimil Kolomazník...
Bylo nám velkou ctí chopit se úkolu zadaného nám vedením Českého svazu letectví a vypravit se s kolegou mjr. Ing. Františkem Blahoutem za slunečného podzimního dopoledne do Dačic. Byli jsme emitováni,... tedy vysláni jako emisaři,... abychom výše jmenovanému slavnostně předali Pamětní list a Čestnou medaili ke 100 letům československého letectví. A nutno říci, že jsme se na tento úkol velice těšili. Neboť nic nepotěší naše letecké duše více, než možnost (byť jen symbolicky) podpořit někoho, pro nějž je letectví nejen velkým koníčkem ale i celoživotním posláním. Kdo totiž pana Kolomazníka pozná, během několika vteřin zjistí, že za hradbou skromnosti a citlivou duší je to především ohromný „srdcař“, člověk plný energie a zajímavých nápadů. A hlavně osoba, která tyto nápady dokáže zrealizovat...
O to více pak potěší fakt, že kromě rodiny a přátel dostává se mu obrovské podpory taktéž ze strany města a jeho zastupitelů. Kéž by to tak fungovalo i jinde...
Slavnostní setkání uskutečnilo se přímo na radnici, jak již bylo zmíněno v úvodu, za přítomnosti starosty města, Ing. Karla Macků, obou místostarostů, Ing. Jiřího Baštáře a Bc. Miloše Nováka, tajemníka, Ing. Zdislava Párala, vedoucí Odboru kultury a cestovního ruchu, Mgr. Naděždy Mastné, a samozřejmě té nejdůležitější osoby, pana Kolomazníka. Po krátkém posezení, kdy jsme se navzájem seznámili a pohovořili jednak o ČsSL a jeho poslání, o našich klubech, o městě a jeho vztahu k letectví a hlavně o muzeu V. Gőtha, jeho vzniku, historii, projektech a plánech do budoucna, nastal onen kýžený slavnostní okamžik...
Spolu s Františkem předali jsme panu Kolomazníkovi Pamětní list ČsSL a spolu s ním i Čestnou medaili ke 100 letům československého letectví. Spolu s poděkováním za dosavadní práci a přáním mnoha dalších úspěchů. Zároveň jsme využili situace a předali Pamětní list též panu starostovi, jako výraz díků za podporu, kterou město panu Kolomazníkovi dodává. Pan starosta při té příležitosti předal jmenovanému i peněžní dar ve výši 15000,- Kč, neboť, co bychom si namlouvali, starat se o takové muzeum neobejde se dnes ani bez značných finančních prostředků. A zatímco pak pan Kolomazník marně skrýval slzy dojetí, nás ostatní přítomné hřálo u srdce pomyšlení, že jsme mohli poděkovat a podpořit člověka, který něco dokázal. A nikoli pro slávu svoji, anóbrž pro letectví a pro ty, kdo za nás nasazovali vlastní životy, ať už v dobách světových válek, v napjatém období mezi nimi, v neméně dramatické době poválečné, až do dnešních dnů. A také pro ty, pro něž bylo a je povoláním letectví civilní a kteří nás dokážou dopravit na jakékoliv místo na světě. Pro sportovní letce, kteří odjakživa šířili dobré jméno našeho letectví po celém světě. Pro letce záchranáře, kteří každodenně již dlouhá léta dávají naději na život a zdraví těm, kdo neměli v danou chvíli tu potřebnou kapičku štěstí, vteřinu či centimetr navíc. O záslužné a těžké práci letců například pro lesníky nebo zemědělce nemluvě...
Bylo nám velkou ctí...
Zároveň nám bylo potěšením moci posléze i shlédnout, co vše již pan Kolomazník v muzeu dokázal. Klobouk dolů, znovu, tudíž opakovaně, především proto, že vše dělal a dělá doslova doma na koleni. Každým dnem je muzeum o něco bohatší, přicházejí nové exponáty, objevují se nová vylepšení. Nyní viditelná nejvíce asi na vrtulníku Mi-2 (OK-AIH) ve stodole vedle muzea. Nevím, mohu-li zde uvést příslib, jenž padl mezi panem Kolomazníkem a zastupiteli města, nicméně již jsem jej na začátku lehce naťukl. To se však ještě uvidí, osobně věřím tomu, že (i když se jednalo o nadsázku) obě strany jsou schopné toto dokázat...
Musím říci, že nebýt časového presu a vidiny několika stovek kilometrů zpáteční cesty, dokázali bychom v expozici pobýt mnohem déle. A není divu, je čím se kochat. Množství fotografií, dokumentů, modelů, uniforem a jejich součástí, letecké výstroje a výzbroje, větších i menších částí letadel v odděleních, věnovaných našim hrdinům z druhé světové války, předválečným průkopníkům, ochráncům vysoké modré zdi,... dokonce i několika ženám v letectví... Až zrak přechází a člověk neví, kam dříve se kouknout. A to je zde k nalezení mnoho skutečných unikátů a rarit. Ty však nebudu prozrazovat, jen si sem zajeďte. Rozhodně to stojí za to...
Fotografie Vojtěcha Lojky ze slavnostního setkání na radnici...
No a až pak budete sedět nad žloutkovým řezem a irskou kávou v cukrárně U Františka Blahouta,... ne, jen U Františka, to byl vtip,... můžete si představovat opravené náměstí a na něm přistávající zubatou Mi-dvojku. Mně ta představa vůbec nepřipadá nereálná...
Vlastíku, držíme pěsti, jseš machr. Přátelé z krásných a milých Dačic, děkujeme...
