Když je vlaštovek "milijón"...
Dětský smích a radost je to nejkrásnější, co existuje. A my si ho dnes užili plnými doušky...
Pozvánku na letiště do Mnichova Hradiště na letošní Dětský den jsem nezvažoval dlouho, v podstatě jsem odpověděl obratem. Byť jsem v tu chvíli, pár měsíců zpátky, ještě nevěděl, že mi to vyjde mezi dvě noční (což s sebou nese jistá specifika, jako například kruhy pod očima a vytahané panty...). Sice nás původně mělo jet trochu víc, ale...
A že to bude vydařený superden bylo jasné už ráno, kdy se před objektiv nenáhodně připletl tenký srpek Luny s prolétajícím letadlem. Znamení. nenáhoda...
Jen ta mlha od Prahy až po Turnov,... no...
Ale rozptýlila se nad letištěm s trochou pomoci od sluníčka a s ní i obavy. A začala zábava...
Připravit si stanoviště (pro tentokrát sdílené s Peťou z Petra Air Foundation), první krátká prohlídka letiště a eroplánů (včetně soukromé návštěvy v hangáru a seznámení se s nádherným Stinsonem...), než začnou chodit děcka, pár fotek...
Nedokážu přesně spočítat, kolik dětí nás navštívilo. Za ten den jich byly dvě, tři stovky? Autobusy se školáky a školčaty se otáčely na parkovišti jeden za druhým. Všude spousta soutěží, ukázky Policie, hasičů, záchranářů, psovodů, sokolníků. Do toho nad hlavou pořád nějaké vrčení motorů i svištění větroňů. A že to byly ukázky excelentní! Třešničkou na dortu byl pak beze sporu Skyfox z Vodochod, který se najednou odnikud přihnal těsně nad zemí a pořádně ten vzduch nad plochou rozvířil, až se mu za konci křídel kouřilo...
No a my? My si vybudovali malou leteckou továrnu, věrni bohaté historii československého leteckého průmyslu. Jedna vlaštovka, dvě,... pět,... milión... Jako plyšáků doma skoro u každého z dětí, kterého jsme se zeptali. A kdo byl na skládání ještě malý, mohl alespoň vybarvovat obrázky s Olinovými příběhy...
A nakonec jsme se dostali i do toho vesmíru. Jen je z toho nová díra na Jupiteru...
