Zlatej škrpál...

30.01.2016 10:36

... Bouřlivá mezinárodní oslava ve Dvorech Svinibrodských...

Věnováno Markétce a Honzovi Vlčko...

       Tak co to vlastně bylo? Oslava? Nebo závody ve střelbě na cokoliv a z čehokoliv? Vlastně svým způsobem obojí...

 

Nějakou střílendu jsme měli v plánu už od podzimu, jen jsme se nemohli shodnout na přesném datu. Na rozloučení se starým rokem to nevyšlo, protože jediný víkend z našeho pohledu vycházel hned na začátek prosince, tedy na Střelby na krocana ve Staré Boleslavě. Novoroční klání nepřipadalo v úvahu, protože kdo by se druhého hrnul na střelnici. Zvlášť po oslavách bujarých, které obvykle jsou s přelomem roků spojené. Pravda, zase by se ukázalo, kdo je skutečně trvanlivá duše a koho těch pár sklínek nerozhodí. Nakonec jsme vše ale přesunuli na konec ledna. Poslední lednová sobota byla pro nás ideální. Akorát to pak nebyla až tak moc novoroční střílenda, pojali jsme to jako slavnostní klání u příležitosti významného životního jubilea našeho kolegy a kamaráda Honzy Vlčko. Od toho konec konců i sám název onoho klání...

Oslavili jsme však kulatiny hnedle dvoje, abych byl přesnější. Čísla raději říkat nebudu, o věku dámy není slušné ani polemizovat. Nicméně popřát jsme mohli i Luďkově půvabné ženě, panně Markétce z Jungbunzlau. Přede všemi a veřejně, s požehnáním vědecké rady Národního muzea...

 

Účast na tomto sobotním klání střeleckém byla nejen nečekaně hojná, ale dokonce mezinárodní! A nemám na mysli zrovna podivně promíchaný a druhově nejasný původ rodiny Vlčko-vých, ani její jihoevropsky laděné odnože. Kromě kamarádů z žatecké odbočky, kolegů z práce, členů mafiánského klanu mladoboleslavského a Eaglovic historické rodiny dorazili totiž i přátelé z kanceláře vojenského a leteckého přidělence Ruské federace. Celkem třicet lidí. Dokonale nesourodá banda. Ale o to to snad bylo nakonec i lepší...

Všechny tímto srdečně zdravíme...

 

Bylo tedy potřeba se vcelku ohánět, aby vše klapalo tak, jak má, a aby se vše stihlo. Nejdéle ve čtyři hodiny muselo být po všem, z důvodů ryze pracovních. Ale když se sejde dobrá parta a každý přiloží ruku k dílu, jde všechno. Dámy se postaraly o chod občerstvovny, pánové o dřevo do kamen, s děním na střelnici pomáhaly i děti. A samozřejmě, kdo nestřílel, staral se o zábavu. Přítomní měli dokonce možnost nahlédnout i do historického nožířství mesyjé Eagla, prohlédnout si jeho sice naoko poněkud hrubě vypracované výrobky, ale stylově čisté a spolehlivé, takové, jaké se používaly 250-300 let zpátky nejen v hlubokých a divokých lesích kanadsko-amerických. I díky tomu se přes počáteční zádrhele soutěž rozeběhla a vše šlo jako po másle...

 

Toto střelecké setkání rozdělili jsme na dvě části. Část soutěžní, kde každý střelec prokázal svůj um, pevnou ruku a přesnou mušku při střelbě na kulatý pistolový terč v první sérii a na terč York v sérii druhé, za což byl posléze pohárově vyhodnocen. A na část zábavnou, neboli na volnou kategorii, kde si každý mohl prohlédnout, osahat a vyzkoušet vše, co se dovezlo. A tedy i zbraně perkusní a křesadlové, jedno i víceranné, historické i moderní. Jak se s oblibou říká v odborných kruzích, pak jsme šli prostě dělat rámus...

Vzhledem k tomu, že bylo k dispozici celkem pět malorážných terčovnic, rozdělila se střelecká equipa na šest skupin. Každá skupina střílela stejný počet ran na stejné terče ve vzdálenosti 25 metrů, aby vše bylo spravedlivé. Čistotu dle regulí zákona a závodu obstarával pan Davídek, coby vedoucí střelnice. Jak jsme zvyklí, každý z účastníků závodu střílel v pořadí 5 ran nástřelných (aby věděl, jak a kam „mu to chodí“...), poté deset ran na kulatý terč pistolový a deset na terč York...

Po odstřílení všech šesti skupin se výsledky sečetly a mohli být vyhlášeni vítězové...

 

Díky sponzorům a kamarádům, kteří pomohli s přípravami, bylo možné vyhlásit vítěze hned ve čtyřech kategoriích:

 

Omladina: 1 – Říha Matěj, 2 – Hron Jakub, 3 – Něpomjaščich Alexej

Dámy: 1 – Szabóová Monika, 2 – Kučerová Markéta, 3 – Grimmová Petra

Pánové: 1 – Borůvka Jan, 2 – Kučera Luděk, 3 – Vorel Petr

- Veteráni a frontoví bojovníci: 1 – Vlčko Ján

Týmy: 1 – Mladá Boleslav, 2 – Žatec, 3 – Metro-traťovka

 

... a každého odměnit alespoň symbolickou cenou na památku. Všichni chápali, že se jedná hlavně o legraci a o to se sejít. Třebas i s neznámými lidmi, ale hlavně si to užít. Nicméně radost z vítězství byla nefalšovaná. A to na obou stranách, jak u vítězů, tak u pořadatelů. Totiž, radost a úsměvy byly neklamnou známkou toho, že se vše vydařilo...

 

Kompletní výsledková listina zde (s dodatkem, že závodník JŘ byl po skončení soutěže shledán vinným ze střelby do použitého terče York, a z rozhodnutí nemilosrdné žyry diskvalifikován...):

Kliknutím na obrázek jej otevřete ve větším rozlišení...

A kdo vůbec jsou ti jmenovaní, kdož přispěli na závod samotný a na ceny pro vítěze? Sice se skromně červenají a odvrací zraky studem, nicméně si zaslouží veliký dík...

   Skončila oficiální „pohárová“ část střeleckého klání. Než byly spočítány výsledky a slavnostně vyhlášeni vítězové, mohli se již přítomní oddat kouzlu rámusení ze všeho, co si přinesli. Pistole, pušky, stradivárky, krásky i bestie... Na střelnici se objevily i skutečné rarity, jako například mušketa s poetickým názvem Elefant, mohutná křesadlovka úctyhodné ráže 23mm! A další křesadlové i perkusní zbraně, jakož i další hračky. Takovým bonbónkem byl pak dozajista „ruční vrhač meteoritů“ – replika historického granátometu s perkusním zámkem. Z něj však vyšla rána toliko jedna. Ale zato ta největší. Když se dým poněkud rozptýlil a střecha usadila na původní místo, vydala se skupinka hledačů o padesát metrů dále, najít zbytky tenisového míčku, použitého jako střelivo. Byl nalezen, avšak již nepoužitelný. Himl, to ale byla šupa! Gitler kaput!...

Historické zbraně si mohl každý dle chuti prohlédnout a pod odborným dohledem vlastníků i vyzkoušet. Někdo s nadšením, jiný s drobnou obavou, zarámusili si ale všichni. Jisté však je, že každý odcházel s nezapomenutelným zážitkem (a zalehlými slechy...)

 

Fotogalerie - Pytlák a Siky...

Kamarádi, snažně Vás prosím, pošlete své fotografie a videa, ideálně přes nějakou úložnu. Jakmile je nashromáždím, hodím sem link na stažení všeho najednou. Děkuju předem...

 

Jsem poněkud neobjektivní, abych mohl sobotní klání hodnotit. Nicméně, dovolím si vyslovit vlastní názor, dnes již podepřený několika vzkazy ze strany účastníků. Byl to skvělý den. Jistě bylo co vylepšovat, ale učíme se stále a za pochodu. Všichni si to, jak se zdá, báječně užili a mnozí se již nechali slyšet, že si to rádi zopakují. No, to je pro nás ale výzva, ne? Napřesrok uspořádáme druhý ročník, můžeme ho třeba věnovat některému z dalších kolegů (aby nemusel Jenda Vlčko chodit bosky)...

 

Kamarádi, přátelé a kolegové, děkujeme, že jste přijeli a přispěli svojí účastí k úspěchu této akce. Bylo nám potěšením a rádi Vás opět uvidíme. Hlavně, ať se kouří z hlavně...