Tolik strohá zpráva z i-dnes od p. Gazdíka (mimochodem, člověka, jenž plk. Jana Horala ve svých článcích mnohokráte pohanil a pomluvil...). Zpráva, kterou každý snadno přehlídne, protože se jí nedostane tolik publicity jako vrahům, zlodějům, hnědočechům, promoprům a podobné svoloči. Přitom ale...
O panu Horalovi zmiňoval jsem se mnohokrát. Měl jsem tu čest ho poznat osobně a spojují mě i mé děti s ním spousty zajímavých zážitků. Nikdy nezapomeneme na jeho bodrý úsměv i jadrné trefné poznámky, pronášené hlubokým moudrým hlasem. Nezapomeneme na chvíle strávené u něj v Duu i na různých akcích a setkáních. Nikdy nám ze vzpomínek nezmizí jeho vyprávění, poutavá, místy těžko uvěřitelná, přitom pronášená s nehranou skromností. Navždy zůstane v našich srdcích i hlavách tento úžasný člověk. Hrdina nejen válečný, neboť i on pozvedl zbraň za svobodu naší vlasti. Byl to on, kdo dlouhá léta materiálně podporoval československé veterány, kterým se v dobách minulých dostávalo jen ústrků a ponižování...
Vážený pane plukovníku, děkujeme Vám upřímně a z celého srdce za to, jaký jste byl. A že jste byl. Věčná čest Vaší památce...
