Zejtra napadne...
... Další posezení s Vaškem Bäumlem...
Musim si to tady uklidit. A všechno pořádně popsat. Todle, to je dobrá mašina. Sněžná fréza! Deset rychlostí dopředu, dvě dozadu... Bude potřeba, zejtra napadne půl metru sněhu...
Když jsem viděl Vaška Bäumla naposledy, v létě, při návštěvě vrchlabského flugplatzu, trošek mi zatrnulo. Nebyl na tom zdravotně nejlépe a bylo to znát. Znám to, už jsem takhle hodně lidí zažil. Ale raději jsem nedal prostor zlým myšlenkám. Naopak. Jak se naskytla příležitost, vydal jsem se do Vrchlábu znovu...
A jaké bylo moje překvapení. Vždy veselá paní Jiřinka mě už v telefonu ujistila, že Vašek je v pohodě. Když jsem pak dorazil a vylézal z auta, volala na mě z terasy. Jděte dozadu, je dole v dílně? Co? No jo... Pobíhal čiperně po své "trucovně", umělecky vyzdobené starými mapami, fotografiemi letadel, prostě tak nějak po letecku, jak bych si to u nás doma dole ve sklepě chtěl jednou také udělat. Uklízel, chystal, opravoval, udržoval. Letní potíže pryč...
Nakonec jsem měl co dělat, abychom to celé neprožvanili v dílně. Chtěl jsem nahoru, přiznávám. Ne snad, že bych nějak lpěl na teple a měkkém otomanu, ale bylo mi to blbé vůči paní Jiřince. Nakonec to ale dopadlo. Posadili jsem se v obýváku nad vynikající kávou a mohli si popovídat v klidu a pohodě...
A bylo o čem, přeci jenom jsme se neviděli dva měsíce a během nich se událo spousta věcí. Nejen v odbočce, samozřejmě ty byly ale nejdůležitější. Pokecali jsme tak nějak o všem. S létáním totiž Vaška otravuje každý, si myslím. Prostě a jednoduše, je to pro nás především milá a příjemná společenská událost. Já vím, zní to strojeně. Posedíme a popovídáme si. Jsme rádi, že se vidíme. A těšíme se na příští setkání. Je to možné a jde to. I když nás od sebe dělí více než půl století. To mezi přáteli nehraje přeci žádnou roli...
Nakonec jsem odjížděl až skoro za tmy. Ještě, že jsem nepřišel přes kopec po svých, jak jsem to původně plánoval. Zase ale, o to lepší to bylo. A bylo by o čem mluvit klidně i déle. Ale Vašek už byl unavený, tak jsem to raději zabalil. Ono je to i otázka slušnosti, přeci jenom. Jak to ale půjde a vyrazíme do hor, zase se zastavím. Těším se...
Paní Jiřinko a Vašku, držte se a buďte zdraví. Děkuju za příjemné posezení a zase někdy...
