Здравствуй Твуй хуй!...
... Strejc Olin oslavoval...
Omlouvám se za ten nadpis. Ale musel jsem. A kdo tam byl s námi, tak ví, proč. Kdo nebyl či nechápe, nechť se pana Pelčáka zeptá. A pochopí...
Ač jsme měli poněkud jiný program na sobotní dopoledne, rádi jsme ho tentokráte operativně pozměnili. Slavnostní pietní akt na Italském vojenském hřbitově v Milovicích, konaný každoročně za přítomnosti zástupců italské vlády a armády, odložili jsme zase na příští rok. Navíc, zástupci naší odbočky tam byli, takže... A poblahopřát kolegovi a kamarádovi, mohu-li to tak říci, je podle mého názoru mnohem lepší...
Jen tedy, je potřeba dorazit dostatečně včas. Tedy vyjet tak, aby se člověk stihl poprat s dopravním chaosem na českých silnicích a najít to správné místo, jde se sláva koná. Pak už jen... Děj se vůle boží...
Jak jsme pochopili, celé toto slavnostní setkání bylo uchystáno ve spolupráci Městské části Praha 21 a rodiny pana plk. Pelčáka. Plus dalších mnoha nadšenců, jež chtěli důstojně představit pro Újezd tak slavnou osobnost, a oslavit jeho významné životní jubileum. „Strejc Olin“ pak nezanedbatelně ku všemu přispěl svým obrovským charismatem a smyslem pro humor, což je pro něj jako Jihomoravana typické. Když se to vše smíchalo na správném místě ve správný čas a v tom potřebném poměru, byl úspěch celé akce zaručen...
Přijelo mnoho Oldových kamarádů a kolegů nejen od letectva. Měl jsem i takové šimrání v kříži, že by se mohl dostavit i pan plukovník Vláďa Remek, ale bohužel, jeho pracovní povinnosti mu to nedovolily. Nicméně i tak byl sál plný téměř až po střechu. Příjemnou atmosféru umocňovala ještě i moravská cimbálovka. Mít tak kouzelný prsten. Přesunul bych nás všechny na Slovácko do sklípku...
Po krátkém představení, jež si vzal na starost sám pan starosta, a rozhovoru s plk. Pelčákem, měli jsme možnost v premiéře (?) shlédnout malý filmový medailon. Mimochodem, ten dnešní nadpis se onoho filmového díla také tak trochu týká. Zase jsme měli možnost Oldu poznat trochu jinak (a doufám, že toto dílko bude někde k sehnání, aby obohatilo soukromé archivy...). Nakonec byli jsme pozváni hromadně o ptaro níž, ku spatření velice malé a nápaditě ztvárněné výstavky...
Ve spolupráci zejména s dětmi (což je na tom všem bezesporu nejzáslužnější...) podařilo se vytvořit velice zajímavou koláž fotografií, memorabilií, kreseb, dokumentů a vzpomínek, pokrývajících celý páně plukovníkův život od malého chlapce od Kyjova až po téměř generála z Újezda...
Nyní jen nezbývá, než posečkat. Třeba budeme moci napřesrok to slovíčko „téměř“ vypustit...
Pár fotek... (v originále, včetně audiozáznamu, ke stažení zde...)
Pane plukovníku, děkujeme za příjemný zážitek a ještě jednou za nás všechny hodně zdraví. A letu zdar!...
