Zahajovací průlet...

30.04.2016 00:00

... aneb Dvacet devět důvodů, proč navštívit o čarodějnicích
muzeum ve Kbelích...

 

       Muzeum ve Kbelích Zahajuje sezónu na přelomu dubna a května každým rokem, to není zase až taková novinka. Letos to ale mělo být přeci jenom trošku speciálnější. Jednak v areálu Staré Aerovky byly otevřeny dva nové hangáry. Jednak v hlavní hale muzea přibylo devětadvacet pádných důvodů, proč se sem znovu, již snad po tisícáté, vypravit...

 

O to víc, že jsme nebyli sami, kdo tento nápad zařadil do svého kalendáře. Vždy se tady setkáme se spoustou kamarádů a kolegů ze Svazu letců, to ano. Tentokrát ale ze Saasu dorazila hotová Dvojvendova legie...

A tak, zatímco děvčata chystala se na večerní leteckou show, leštila košťata, smetáky, zámožnější pak vysavače, česala své černé i jinak barevné kocoury, na předletových přípravách studovala mapy vzuchoprostorové (protože kdo by se chtěl potkat s naježeným gripenem z hotovosti...), my se vydali na severo-východní kraj Prahy do leteckého ráje...

 

Domluva s Žatečáky byla jasná, sejdeme se v muzeu a tak nějak to celé absolvujeme společně. Ostatně, nikoliv poprvé, již jsme si na sebe zvykli a jak je alespoň malá šance spolu něco zajímavého spáchat či zažít, nebráníme se tomu. Naopak! A zvládáme to i bez papírů a smluv... Nebylo třeba ani příliš přemýšlet, kde na sebe narazíme, stánek s buřty je v muzeu jen jeden...

 

Ani jsem se nestačil divit, kdo všechno ze Žatce dorazil A bylo to tuze potěšující. Výprava za letadly se rázem změnila ve společenskou událost a v kulturní zážitek. Totiž, prohlédnout a vyfotit si vystavená letadla, to je vcelku normální. Ale skvěle si u toho popovídat, zažít spoustu legrace (například i při setkání s velitelem Vzdušných sil letectva AČR gen. Minaříkem...), dozvědět se spoustu zajímavostí, třeba i o střelbách nad Baltem nebo o lovení Kosáků,... cítit se tam, jako mezi svýma,... to je prostě úplně něco jiného...

 

Samozřejmě jsme hořeli nedočkavostí vidět ty nejnovější přírůstky a nové prostory. A musím říci, že každá z nových hal přináší s sebou nějaké zajímavé překvapení, to už je zde ve Kbelích takový rituál, dalo by se říci. A opravdu! Ve Staré Aerovce čekala nás úžasná překvapení! Už jen ten fakt, že se opět podařilo několik krásných strojů umístit pod střechu a tím zabránit jejich postupnému chřadnutí a rozpadání. Což tedy zrovna u těch strojů, které jsme v hale mohli vidět, byla by značná škoda. I proto, že vlastně všechny z nich sedlali naši kolegové a kamarádi. Vlastík Bažant v krásném naleštěném Sieblu, Pepa Kloboučník na sůčkách, Pepa Macek na Patnáctkách,... další kolegové se v nich alespoň mohli služebně „šťourat“... Není možné pak jen přijít, podívat se, zmáčknout spoušť fotoaparátu a říci: „Hm, letadlo, no...“ Nelze nepostát v tiché úctě, nepohladit ten kus plechu (Když se zrovna někdo nedívá...), nezavzpomínat na kolegy, kteří už létají toliko v leteckém nebi...

Navíc oko i duše zaplesá, protože vlastně,... když o tom tak, Honzo, přemýšlíme,... jsme pamětníci už i my. V našem pokročilém věku už si můžeme v klidu říci: „Hele, tohle vlastně ještě pamatuju, když to lítalo. To jsem zažil!...“

A zažili jsme ve vzduchu i krásné naleštěné Delfíny a Albatrosy. I když asi ne ty úplně nejprvnější z jejich řady, jako tady...

 

Malá fotogalerie...

Ke stažení zde...

 

Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani tu „původní“ část muzea, kterou jsme si nechali v podstatě jako takový bonbónek. Jako třešničku na dortu krásného dne. Ne celou, samozřejmě, byť každý kout, každý čtvereční centimetr je pokryt kusem nádherné historie. My však měli přesně devětadvacet důvodů, proč hned za dveřmi zabočit doprava. A ty nám stačily. I kdybychom neviděli už nic jiného. Ale kdo nikdy tyhle důvody nezažil, ten to vlastně nepochopí...