Vzpomínka na Regiho...
... aneb Poděbrady střelce rodí...
Ššššách – Bu – Bum!!! Zášleh, dvojité zadunění Zvonů z Kotary, hromada kouře... Přátelé, kamarádi, kolegové, považujte tímto výstřelem, který zařídila paní Petra Schamsová rukou vlastní, první ročník střeleckého klání v upomínku Jirky Schamse za zahájený...
Jirka "Regi" Schams (fotografie volně dostupné na internetu)
Životopis zde... (v dolní části webové stránky...)
V lednu tohoto roku nás navždy opustil člověk, kterého jsme měli možnost a čest poznat sice jen krátce, ale o to silnější dojmy a zážitky to v nás zanechalo. Jirka Schams, známý též pod přezdívkou Regi, byl a navždy bude v našich očích hrdinou a velkým bojovníkem. Velký morální vzor, který se nevzdal a rval se s osudem až do samotného konce. Proto jsme se rozhodli upustit od původního plánu pojmenovat střelecké klání pro žáky sedmých tříd základních škol po Tatíčkovi Zakladateli (pozn.: TGM,... prosím, nezaměňovat s nikým dalším...). Je sice fakt, že milovická i poděbradská ZŠ nesou ve svém názvu jeho jméno, tedy by se v podstatě dalo hovořit o jakémsi derby (jiné školy letos své týmy do Dvorů nevyslaly...), ale... Myslím, že je toho po něm a podobných „Tatíčcích“ pojmenováno víc než dost...
Po konzultaci s paní Petrou Schamsovou, jež se uvolila býti zároveň patronkou celé akce, dostalo tedy klání název „Vzpomínka na Regiho Schamse 2015“...
Přátelé, dárci a sponzoři, kteří nám umožnili
uspořádat tento závod a odměnit vítěze...
Opět jsme se rozhodli pro Dvory u Nymburka. Doprava z Milovic na místo a zpět je sice prachbídná (ani soupeři to však neměli o nic lehčí...), ale za ta léta, co tam jezdíme, máme zde již prakticky své zázemí, známe se s provozovateli a správci, zkrátka, je to pro nás prostředí vpravdě domácí...
Poslední týdny před závodem nesly se ve znamení lehké nervozity. A také trénování (viz. příspěvky uveřejněné dříve...), zařizování, příprav, shánění,... špekulací, jak to všechno vylepšit a zdokonalit,... a nervů, jestli se něco nepokazí. Anžto, jak známo, sebelepší bitevní plán nepřežije první výstřel...
Dá se říci, že i zde se toto pravidlo uplatnilo. A měly to na svědomí poměrně silné větry od západu vanoucí. Trošku nám pomíchaly plány s hned první disciplínou, nazvanou Obrana tábora. Tato spočívala ve střelbě na útočící hordu indiánů (pašíků, Avarů, Towelheadů a podobně...), která byla ztvárněna dvojicí PET lahví a plechovkou od limonády. Tedy, první tři rány povinně na útočníky, zbylých sedm povinně na terč ve vzdálenosti cca 20 metrů, klasický pistolový 50x20 (vytisknutý na papír formátu A4). Tradiční a vyzkoušená disciplína ze závodů „plnotučných“ zbraní, kde jsou však útočníci nahrazeni dřevěnými špalky. A špalek, přirozeně, dující větry jen tak neshodí. Po několika (marných) pokusech o umírnění padajících terčů nasázeli jsme je na špejle a potichu se dohodli, že je nebudeme počítat. A to nikomu, bez rozdílu. Sice k nelibosti některých závodníků, ale ono to ve výsledku na konečné umístění na vrcholných příčkách stejně nakonec vliv nemělo...
Disciplína druhá též patří k těm vyzkoušeným a velice oblíbeným. Také se na ní dá mnoho bodů získat, dá se taktizovat, riskovat. Sgt. York prostě je o přemýšlení i umění zároveň. Také by se dalo říci, že zde se lámal chléb a výsledky z této disciplíny hodně promluvily do konečného stavu...
No a ta závěrečná, nazvaná Poker, tam se dalo mimo jiné zase i hodně ztratit. A někteří jedinci na to skutečně přišli. Zároveň i zde se dalo dosti taktizovat. Klasický kulatý terč, rozdělený však na čtyři výseče, přičemž protilehlé měly vždy shodnou barvu – červenou nebo černou, jako v kartách. Též značení bylo stejné, od dvojky nahoru do desítky, poté J, Q, K, A, všechny opět po deseti. Šlo o to trefit vylosovanou barvu, nic víc, nic míň. A každá špatná barva se odečítala...
Musím ovšem říci, že všechna děcka bojovala s velkým nasazením a prakticky bez jakýchkoliv snah o taktizování. Vše v rámci fair-play, holt nejsou ještě pokažena politikou. Tedy rozhodovalo opravdu prakticky jen střelecké umění a štěstí. Nehodlám zde kohokoliv pohanit, to naopak. Všichni zaslouží velkou pochvalu. Za výkon, za nasazení, za dobrou náladu, za týmového ducha, někteří (kteří měli trochu roupy...) i za pomoc panu Davídkovi s dovozem materiálu na rekonstrukci chodníčků pod klubovnou. Nevím, jak to bylo s poděbradskými týmy, ale u dětí z Milovic byl znát velký pokrok oproti tréninkovým setkáním na Hakenově stánku všeobecných sportů... Klobouk dolů, děcka, před Vámi všemi...
Jenže... Jak to na závodech chodí, vítěz může být jen jeden...
Letos nám kamarádi z Poděbrad doslova „vyfoukli“ téměř vše. A musíme být objektivní, byla to poměrně velká nakládačka. A to jak v jednotlivcích, tak v týmech. Ale nechť nám to poslouží jako ponaučení a motivace. Ten pocit, když Vám někdo, jak se říká, srazí hřebínek,... když Vaše sebevědomí je až nezdravě vysoko a najednou přijde studená sprcha,... ono to vlastně také není k zahození. Alespoň si člověk uvědomí, že nic není zadarmo a získá trochu respektu. Potěšující je, že i přes zklamání nesly to naše milovické týmy vcelku sportovně. Holt to bude na příště chtít víc tréninku...
No a tedy ty výsledky? Tabulky zde, shrnutí pod nimi:
Jednotlivci:
1. místo – Patrik Toupal (Poděbrady)
2. místo – David Niedermirtl (Poděbrady)
3. místo – Jan Bělohoubek (Poděbrady)
Týmy:
1. místo – Bělohoubek, Niedermirtl, Vojtíšek, Havránek, Svoboda (Poděbrady)
2. místo – Dalekorej, Toupal, Klepač, Bíreš, Vyhnálek (Poděbrady)
3. místo – Tesař, Batsaikhan, Eis, Ulrych, Stránský (Milovice)
Vítězům budiž vyslovena nehynoucí sláva, poraženým čest a dík...
Pořád hovořím jen o střílení, což? No,... když stráví celý den člověk na palebné čáře a u terčů, není se asi co divit. Program pro ty, kdož měli již odstříleno, nebo teprve čekali, až se dostanou na řadu, byl však také velice zajímavý a bohatý. Jednak dostali možnost popovídat si s hosty – Regiho sestrou, paní Petrou Schamsovou, Bobem Vojákem, kterému z důvodu utajení budeme říkat třeba Bob Voják, a s Regiho terapeutem Martinem Janoudem. O Jirkovi, o jeho životě, o Afganistánu, o kamarádech,... vyjasnit si některé věci a říci vlastní názor, vyslechnout si argumenty z obou stran (konec konců, všichni víme, že o našich vojácích na zahraničních misích někteří lidé hovoří s velkým despektem jako o žoldácích. Přitom,... těch vlaječek, co mávalo u dálnice při nedávném orientačním závodu Pobaltí-Německo. A nepamatuji si, za těch několik desítek let zpátky, že by jakýkoliv ze zúčastněných kdy „závodil“ na vlastním území,... ehm, že? Que paradoxxx?...), proč a jak to vše je, proč si myslíme zrovna toto...
Paní Petra s Bobem přivezli i spoustu zajímavých věcí, včetně uniformy, taktické výstroje (včetně osobní, kterou používal přímo Regi...), výzbroje, suvenýrů a oblečení z „Afgoše“. Upřímně, tuze mě mrzí, že jsem u toho nemohl být, protože, kdo mohl, dovezené věci si vyzkoušel. A to včetně kapitánky poděbradských, která se jakoby mávnutím kouzelného proutku proměnila z „paňčelky“ na Xenu Bojovnici lázeňského SOG... Slovy paní Petry: „Vyblbli se...“ A Bob také, například při předvádění „... chvatů, kterými je fiktivně, relativně něžně, odzbrojoval...“ (SIC! 
)...
No a zde sbírka fotografií a videozáznamů, vše volně k použití (s podmínkou uvedení autorů). Děkuji všem, za jejich zaslání...
Fotogalerie - Lada Flachsová, Viktor Huk
Vše ke stažení zde (balíček ve formátu .RAR o velikosti cca 1GB)
První ročník Vzpomínky na Regiho Schamse skončil. Účastníci odjeli ku domovům, někteří šťastní, jiní smutní, ale všichni snad s pocitem dobře prožitého dne. A se spoustou zážitků a nových vědomostí. Organizační tým si oddychl, že to má vše za sebou a snad se vše podařilo ku spokojenosti. A co ne, to se operativně odstranilo a budiž vzato v úvahu pro přípravu ročníků příštích. Rozhodně je co vylepšovat, buďme objektivní. Ale vše splnilo svůj účel. Navíc i přes na začátku zmíněné silné větry zůstali nám elementálové příznivě nakloněni – po celý den svítilo sluníčko a NEPRŠELO!!!...
A to nejvíce nejdůležitější? No přeci,... připomněli jsme si jednoho fajn kluka, který neměl to štěstí přijet a užít si to s námi. Měl jiné a mnohem důležitější povinnosti a při jejich plnění zaplatil cenu neúměrně vysokou. Všichni však víme, že tu s námi přesto byl. A bude, stejně jako jeho kamarádi, které potkal podobný osud. Regi a kluci, děkujeme a nezapomeneme...
P.S.: Jo a Jirko, tam nahoru, všechno nej k svátku...
