Vzdušný pochod z Milovic...

09.02.2014 22:46

Při nočním létání 47pzlp 20.srpna 1968 na letišti MLADÁ jsem se toulal s Mig 15R na navigačním letu ve výšce cca 6000m po trati Liberec – Chomutov – Tábor a domů. Byl to jeden z posledních letů vojenského letectva ČSR v tak pozdních večerních hodinách, a tak byl na „korespondenci“ klid. Když jsem se kolem 23 hodiny blížil k poslednímu otočnému bodu  najednou nečekaný „rachot“:Všechny vrany v prostoru Orba urychleně Posada „ Třikrát opakováno, tak jsem svým indexem 381 potvrdil a od Tábora klesal na přistání. Cestou jsem si myslil – ztratila se někde „mašina“bez spojení a velitelství letectva pro lokační hledání potřebuje volný vzdušný prostor.

 

 

      Po přistání mi hlásil dozorčí :“Soudruhu pplk máte jít ihned na ústřednu k telefonu“ Tak jsem pár minut před půlnocí držel sluchátko na uchu až se ozvali zástupci všech letišť 10 LA a zástupce GŠ oznámil, vojska WS překračují hranice našeho státu a MO nám ukládá pět potupných  bodů.Poslal jsem piloty z nočního létání domů a šel jsem na dispečerskou věž.Sotva jsem dosednul k řídícímu panelu a nařídil vypnout osvětlení ranveje a ponechat v provozu lokátory ozval se nad námi mohutný hluk leteckých motorů. Ve výšce 800m nad námi přelétaly svazy transportních letounů SMĚR PRAHA  a za hodinu v opačném směru o 500m výše prázdné Iljušiny domů. Jeden žádal  o přistání u nás ruským kódem, ale vše zůstalo vypnuto Ve vzduchu nastal klid až před svítáním.

 

      O dalším průběhu dne na letišti Mladá 21.srpna 1968 jsem poskytnul se  souhlasem štábu 47pzlp čtivou informaci tisku, včetně zastavení prvního tanku s bílým křížem na nouzové ploše letiště. Na beton  T-55 nenajížděly, protože tam krátce po poledni přistával pluk nabroušených Migů-21 pplk Dušankovského. S tím jsem se setkal při prvním z více„jednání“ a vysvětlil mu, že u nás žádná kontrarevoluce není, na což se svým politrukem vedle něho stojícím reagoval jednoznačně záporně. Dále nám vytýkal nepřátelské chování v situaci kdy přistávaly na našem betonu první těžce „ověšené Migy“,tak se nečekaně ozvalo pilotu km před prahem dráhy čistou ruštinou „zapreščaju prizemlenie, davaj na ftaroj vokrug!“ Tak se ten Mig za 10 vteřin nato  s vysunutým podvozkem a velkými klapkami  20 m nad prahem dráhy zakymácel a s forsáží   na kritické rychlosti plaval na opakované přistání. Pro letce to   „rakevní pohled“….Ruská  rozvědka okamžitě lovila tu řídící radiostanici, na štěstí marně!

 

       Na našem letišti mimo náš pluk sídlilo  Přeškolovací Středisko VL/PSVL/ na nadzvukové letouny, kde byli vynikající piloti-instruktoři z nichž polovina byli mladí borci. A právě jeden z nich vlezl tajně do zaparkované jednadvacítky patřící PSVL, naladil se na frekvenci okupantů a jak mu dal kámoš z plochy znamení , tak TO zavysílal a hned vypadl ven z mašiny,aby ho osvoboditelé nemohli svou důkladnou technikou zaměřit.

 

        Ten den z našeho velitelství jsme NIC nedostali, a tak se naše trojka(velitel pluku,ZV a NŠ) a sovětská pro následnou neválečnou situaci dohodla, že rozmístění jednotek WS bude v terénu jižně od  startovní dráhy a my zůstaneme v objektech v severní části….Odpoledne se letiště zaplňovalo množstvím sovětských letounů a vrtulníků až najednou podvečer přistál mohutný TU-111!  Ten dopravil velkou generalitu budoucí velení Střední skupiny vojsk!!

Tedy dopravil jenom. Ale oni chtěli ven a to v MLADÉ na vojenském letišti z toho vysokého čtyřmotoráku bez pojízdných schůdků civilních letišť vůbec nešlo. Paragáni by z této malé výšky lehce vyklouzli, ale soudruzi seděli dál. A tak po hodině my i když otrávení členové WS (Varšavská Smlouva) jsme pomohli. Mezi tanky kolem obří mašiny projela naše Tatra-111 a na její plošinu pod kabinu TU-111 se dal výstupní žebřík od IL-28 a šéfové WS po jednom slézali nadvakrát na zemi porobenou na 23 let...

Následovalo pár týdnů „ společného pobytu “ na letišti Mladá, kde na rozdíl v posádce 13 .tankové divize v Milovicích se moc nestřílelo, jako u těchto našich sou sedů. Tam hned druhou noc po okupaci strašná palba pěchotních zbraní až nám nov ý ruský komandýr z tábor a zavolal“jak palba z vaší strany do 10 minut neskončí nasadíme tanky!“ Vzápětí jsme zjistili, že na opačné straně Milovic jsou rozmístěny polské jednotky a palba „ z neznám ý ch důvodů “ pochází od jejich přátel. Pak po následném vzájemném kontaktu palba u stala.Aktivita polský ch jednotek by la mimořádná např.i tak, že jejich vojáci rychle kontaktovali s občany prodejem benzínu i s kanýstry,aby získali naše koruny k toužebným nákupům dom ů . Proslýchalo se ,že z uskupení vojsk WS dočasně zůstanou jen ruské útvary ...

Náš pluk měl zákaz letové činnosti a dle známých pravidel bezpečnosti letového výcviku v oj. pilot po měsíci nelétání musí na cvičný let s instruktorem. Takže opět bez pokynů z našeho vyššího stupně se podařilo dohodnout, že po 10 dnech nám Sověti povolí malé létání /zatím na žádném letišti si naši piloti „neškrtli“/ Ale bylo to v tehdejší politické atmosféře „Sovětské divadelní představení“ – podél startujícího UTI-Mig-1 5, kde seděl vel.pluku pplk Kvarda a další pilot, valil plnou rychlostí otevřený GAZ s ruským kameramanem .Po tom to záletu řídícího létání následovalo několik letů potřebný ch pilotů , avšak jedině s ruskou korespondencí...

To se ještě nevědělo, že to je poslední létání v Mladé. Po návratu vlády gen.Ludvíka Svobody z Moskvy to dostalo nečekané obrátky ...

Nastal den 25.září 1968 .- 34 dnů po okupaci – rozsáhlá předletová příprava a odlet v šech letounů 47.průzkumného leteckého pluku z letiště MLADÁ... Tehdy se nenašlo na ú zem í naše-h o státu v hodné betonové letiště pro tak veliký letecký pluk a tak vlivem absolutního tlaku  Sovětské velmoci 47pzlp se přesunul na letiště dvě. Tedy 2. a 3. letka s Migy-15R přelétaly do Čáslavi a 1.letka s Migy 21R a 4.letka vybavená průzkumnými proudovými IL-28 přistávaly na letišti Pardubice,kam byl přesunut i štáb pluku.

Krátce nato následovaly díky „vedoucí úloze přeškolené KSČ“ postupné kádrové represe. Náčelník kádr.odd.10.LA (letecká armáda Hradec Králové) s.Pospíšil mě pozval „politicky zrentgenoval“ a pravil „Velitelská funkce pro vás nepřichází v úvahu“ Vrátil jsem se s domněním – vole budeš se loučit... ,ale způsobem nebojácného flígra.

Mimo bojových letounů jsme měli ještě k dispozici dvě mašiny – vrtulník Mi-1 a cestovní stříbrnou L-200. Pilotem vrtulníku byl mimořádně zdatný npor Jan Novák dostal za úkol „poletíme spolu zítra do terénu na Moravu“ Takže přihlášený start hned po obědě se krásného podzimního dne se uskutečnil a za půldruhé hodiny jsme sedali na fotbalovém hřišti v Rakvicích. Ale pan domácí nebyl doma, tak jsme to znovu nahodili a zamířili nad lán vinohradů v „Trkmánské“, kde jsme zahlédli dvě postavy. Sedli jsme kousek vedle a překvapeného pantátu Nečase jsme naložili i s lopatou a trap do sklepa s demižony.

Sedli jsme znovu na hřišti, za hodinu jsem dovezl tři demižonky fajnového červeného k vrtulníku, kde Honza hlídal v mašině obklopené spoustou rakvických kluků a děvčat, které jsme poslali za brány, nahodili jsme náš palmový háj, tím pořádně zametli hřiště a fofrem do Pardubic. Cestou mi říká „pane pplk přiletíme asi za tmy a nemám papíry noční“ Já k tomu máme vlastní reflektor a plochu osvětlí a co cítíš? Když to na mě nepíchnou to zvládnu. Tak se stalo – zvládnul to výtečně. Jako vše později: v roce 1974 přeplaval kanál La Manche a pak ještě dvakrát, tehdy pilot vrtulníku npor. A po letech plukovník Jan Novák mistr sportu ČSR.