Výzkumácká lopata...

08.02.2014 23:51

©Jackvéz

   V dnešním díle modelářských zastavení se pro změnu přeneseme z říše fantazie zpět do reality. Nebo se o to alespoň pokusíme…

Po osvobození vlasti v květnu 1945 nadešel čas na obnovu československého leteckého průmyslu. Jelikož na území bývalého Protektorátu probíhala během okupace výroba řady německých typů, nemuselo se začínat od nuly. Mezi nejprogresivnější typy, vyráběné na našem území bezesporu patřily proudové Messerschmitty Me-262 Schwalbe. V továrně Avia se během  války vyráběla část draků, několik exemplářů zůstalo na našem území po válce, proto bylo rozhodnuto, že se tyto letouny budou kompletovat právě zde. První československá „turbína“ pod označením S-92 vzlétla v roce 1947. Vojenskému letectvu sice stále dominovaly vrtulové letouny s pístovými motory, ale bylo jasné, že budoucnost náleží proudovému pohonu...

   Koncem čtyřicátých let se odborníci Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu v Letňanech začali na popud MNO vážně zabývat myšlenkou zkoušet německé proudové motory za letu na speciálně upravených nosných letounech - létajících laboratořích. Reálně se dalo uvažovat o motorech Jumo-004 z Me-262 Schwalbe a BMW-003 použitých např. v He-162 A Volksjäger. Jako zkušební letouny připadaly v úvahu buď střední bombardéry Heinkel He-111, v ČSR označované jako LB-77, nebo těžké noční stíhací Heinkely He-219 A-5 Uhu, označené LB-79. Pro zkoušky byl vybrán He-111 H-16, u kterého bylo možné proudový motor poměrně jedno-duše zavěsit pod trup. Konkrétně se jednalo o stroj v.č. 161604 provozovaný ústavem pod zkušebním označením V-28, i když není vy-loučeno ani označení V-24. Podle záznamů v letových knihách skutečně jako laboratoř létal, dosud však chybí kloudná fotografie. Jedinou dochovanou dokumentací je kromě zápisů v letové knize dochované schéma za-věšení proudového motoru a pouze dvě nekvalitní fotografie He-111, jedna ze vzduchu na letoun údajně V-24 v barvě kovu, který prokazatelně má hřbetní střeliště, a druhá ze zadní polosféry na parkující rovněž stříbrný He-111, při-čemž ani z jedné není zřejmé, zda se jedná o létající laboratoř...

   Z modelářského hlediska atraktivní provedení československého Heinkelu je tedy do značné míry jen pravděpodobnou rekonstrukcí. Zkušební Heinkel byl zbaven výzbroje a zmizelo hřbetní a spodní střeliště. Zkoušený proudový motor byl zavěšen pod trup, přičemž přesná podoba závěsu a kapo-táže je nejasná. Celý letoun létal v barvě kovu, jedinými prvky markingu byly československé výsostné znaky na obvyklých pozicích a černé označení V-28 na trupu. Model na snímku je konverze ze stavebnice He-111H-6 od Italeri v měřítku 1/72, turbína pod trupem pochází z Me-262 od Revella. Výše popsané úpravy - tedy odstranění výzbroje, „zaplechování“ střelišť a za-věšení proudového motoru pod trup – nejsou složité, jediný problém nastává s obtisky, které je potřeba z něčeho poskládat. V této souvislosti bych rád poděkoval kolegovi panu Klímkovi z Aeroteamu, jehož obtisková „hrabárna“ je pravou studnicí pokladů, která vydala jak výsostné znaky, tak i potřebná čísla a písmena na trupový kód V-28. Výsledek posuďte sami…