Výjezdní opékání...
... Nulu tangere circulos Křenos...
Před chvilkou dorazili jsme z Milovic na Křenohrad. Po úspěšném absolvování Dne veteránů, jenž dopadl lépe, než jsme očekávali. Lidí přišlo poměrně dost, dokonce i kamarádi z Šestadvacítky. K tomu pár kolemjdoucích, pár lidí z městského zastupitelstva... Prostě, důvod k oslavě a k příjemnému posezení...
Vše bylo připravené, stoly se pod jídlem i pitím prohýbali a v kamnech praskala hořící polénka. Na stole voněly tradičně vynikající buchty maměnky Křenové. Tož rádi jsme se sesedli a pohovořili...
Tentokráte ovšem mimo zápis. Nemělo se jednat o úřední jednání ale o společenskou událost. O setkání přátel zase po nějaké době. Chtěli jsme si to opravdu užít. A bude-li na to počasí, tak si opéct nějaký ten buřtík. A samozřejmě, zaházet si tradiční letecký trojboj... Jénže...
Jak se říká, člověk míní a... Ale ano, popovídali jsme si a bylo to skvělé. Jen to při tom družném hovoru (a Jožkově poletování nejen v dějinách...) všechno tak trochu uteklo. Než jsme se nadáli a stihli si vůbec uvědomit, že vedle na lavici voní pytel čerstvých špekáčků, už se polovina hostí zvedala k odchodu. Nechtěli, věřím, že ne. Ale České dráhy se neptají a nečekají (narozdíl od jejich klientů...)
Opékali jsme tudíž nakonec jen ve třech. Jožka, Pytlák a Michal. Počasí nám totiž skutečně přálo. Mohli jsme posedět venku u krbu a vylepšit to naše setkání zase trochu něčím jiným. Haleluja...
Ále,... nakonec jsme si přeci jen i zasoutěžili. Sice jen ve třech, nicméně... No a když je dnes to slavné výročí, tak to bylo o... Hádejte... Nu,... třebá... Pohár V. I. Lenina?...
