Chtěli jsme se sejít ve Staré Lysé u Křenů, domlouvali jsme se na tom už ve Dvorech na posledních střelbách. Že se sejdeme, popovídáme si, zaházíme si šipky a hlavně, vůbec nebudeme řešit nějaké letecké trable a ouředničinu. Dopadlo to ale všechno trochu jinak...
Charlie Jareš nemohl přijet, pravděpodobně ze zdravotních důvodu, o nichž hovořil při posledním telefonátu. No, to se není co divit, při současném podzimním počasí. Navíc jsme se dozvěděli o odchodu Jardy Nováka, což nás velice zarmoutilo. Upřímně, ani se mi nakonec moc nechtělo, myšlenkami byl jsem úplně jinde a nechtěl být špatným společníkem. Baron mě ale nakonec přesvědčil. Alespoň na hodinku, zavzpomínat a zapálit svíčku Jardovi na památku...
Zatímco Tomáš Berdych pak vítězně udolával ve finále v Pekingu chorvatského tenistu Ciliće, my se pohybovali po Brookwood Cemetery. Pan Křena pustil nám záznam z návštěvy tohoto pietního místa, kde jsou uloženy ostatky (nejen) Čechoslováků, kteří zahynuli v leteckých bojích nad Anglií, nad Kanálem a okupovanou Evropou. Do toho listovali jsme mojí sbírkou fotografií, posbíraných při všech setkáních s veterány RAF a československých jednotek, ať už z osobně nafocených nebo darovaných přímo "dědoušky". Měl jsem s sebou i album z mojí návštěvy Austrálie, právě kvůli Jardovi Novákovi. Tomu jsme následně zapálili svíčku na památku u vrtule, jak jsem se zmínil už na začátku...
Byl to dojemný okamžik a již poněkolikáté zamlžil se mi zrak a vyschlo v krku. Jarda na tom byl už pár let velmi špatně, pro něj ten odchod na věčnost byl hlavně vysvobozením. Nicméně i tak to bolelo. A bolet ještě bude, i když nakonec zůstanou hlavně veselé vzpomínky na jednoho fajn člověka z druhého konce zeměkoule. A že bude na co vzpomínat!...
A abychom přišli na trochu méně chmurné myšlenky, vylovil pan Křena z auta pytel buřtů. Seděli jsme pak na zahradě u krbu a zatímco děti trénovaly přesnou mušku při golfu a petanque, my se věnovali přípravě chutné podzimní krmě...
A nebyli jsme sami, zúčastnili se neplánovaně i mí rodiče. Přijeli k nám domů o hodinu dříve, než bylo původně domluveno, tedy jsme je přizvali do Staré Lysé, abychom dokončili toto skvělé dopolední a polední setkání ("Tak ať přijedou sem, buřtů je dost, daj si s náma..."). Děda Křena s našim dědou Pepíkem si tak mohli dosytosti popovídat, což oba viditelně potěšilo. Při jejich již úctyhodném věku, v součtu to dá kolem půldruhého století, měli rozhodně o čem. A ještě bude, protože to určitě nebylo setkání poslední...
Pár obrázků...
A čím jsme to zakončili? Pro mé rodiče bylo to asi poněkud překvapení, ale já to tušil. Klasický letecký trojboj. Šipky, kroužky a kombinace. Zábava sice možná poněkud dětinská, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale nikoliv jednoduchá. A dobrá na procvičení mířidel a pevné ruky. Jak to dopadlo? Ale to přeci vůbec nehraje roli. Bylo to milé a příjemné, to je hlavní. A do historie se to zcela jistě zapíše také, neb v tomto složení jednalo se doslova a do písmene o trojboj Trojjosefský...
