Střelecké špumprnágle...
... aneb Velká zimní ofenzíva...
Tak mi to první letošní setkání střelců ve Dvorech, nemohu si pomoci, připomínalo spíš velkou zimní ofenzívu někde na širých ruských pláních. Zima jak v morně! Nezapomněl někdo zapnout jaro?...
A to jsem to ještě málem nestihnul. Od božího rána poletoval jsem mezi knihovnou, městským úřadem a základní školou, vyjednávaje besedu s Oldou Pelčákem a dotace na letošní rok. Dokonce i Jožka Křena naháněl mě nakonec telefonem, mají-li se mnou počítat či nikolivěk...
Ujít jsem si to ale nechat nechtěl. Navíc jsem potřeboval poměrně dost věcí vyúřadovat i tady. Tak zatímco mohutné bambitky první skupiny chrlily oheň, prach a olovo, ničíce vše v dosahu, terče a hlodavce nevyjímaje, podepisovali jsme s Jožkou dokumentaci, zápisy a přijímali pana Vaněčka prozatím neoficiálně za nového Třicátníka...
Naše proklatě nízko visící Vostoky zaburácely smrtící salvou o pár minut později. Nicméně sibérie vůkol se znatelně podepsala na dosažených výkonech. Ani Jenda Vlčko, jindy mistr střelec se zrakem sokolím, křepčíc a poskakujíc před palpostem v jakémsi exotickém tanci, nezahřál své oudy natolik, aby překonal bájných, magických a psychologických 160! A to už je co říci. My na tom byli ještě hůře. Ruce zábly, třesavka svojí mohutností překonala i kolegu Parkinsona, viditelný hustý dech zakrýval hledí i mušky. Bída, prostě!...
Naše dnešní atmosferická a meteorologická indispozice tudíž dala vyniknouti ostatním, kteří obvykle dosahují výsledků o pár bodů horších. Nicméně, byli jsme zde hlavně pro zábavu, tedy nás jejich výkon upřímně potěšil a při následném vyhlašování výsledků jsme rádi poblahopřáli...
Mimochodem, výsledky naleznete v rubrice Mrázkova střelecká liga. A zde i pár fotografií...
Ještě, že jsme měli Jiřinku, ženu za pultem to udatnou. Nejen, že totiž zvítězila v ženské kategorii, ale následným napojením zúčastněných pomocí horkých párků, kávovinových a bylinných nápojů, zachránila početné životy střelecké. A za to budiž jmenované vysloven mohutný dík...
