Srpen v nás...
... Beseda se zastupiteli okolních měst...
V těchto dnech oslavujeme opět, jako každoročně, výročí okupace Československa vojsky „bratrských“ armád Varšavské smlouvy v roce 1968. Letos je tomu už dlouhých 44 let. Dost dlouhých na to, aby se vyměnily generace a tyto tragické události zas o další kousek zapadly do bažiny věčného zapomění...
Přitom právě tragédie roku 1968, doby, když už se zdálo, že se dění ve společnosti začne ubírat trošku přijatelnějším směrem a zvítězí takzvaný „socialismus s lidskou tváří“, neměla by, podobně jako další tragická období našeho národa, nikdy být zapomenuta. Pro poučení z toho, jak dokáže s lidskými osudy zamíchat touha po moci. A také pro nesmírné hrdinství a oběti lidí, kterým osud našeho malého národa v srdci Evropy, nebyl tehdy lhostejný...
Naše Odbočka 30 „gen. Karla Mrázka, DFC, DSO“ oslovila na návrh Svazu letců představitele městských zastupitelstev v našem okolí, tedy v Nymburce, Lysé nad Labem a v Milovicích, s nabídkou besedy pro jejich pracovníky. Neboť tito již ve valné většině patří ke generaci mladší, tedy k těm, co události roku 1968 znají jen z vyprávění. V rámci besedy měl na své zážitky z 20. a 21. srpna zavzpomínat Jožka Křena, jakožto přímý účastník dění na letišti Milovice-Mladá, jeho vyprávění měl pak doplnit o své vzpomínka Tonda Lenert. Ten se sice v dané době nacházel o pár set kilometrů severo-východněji, na letišti Ostrava-Mošnov, nicméně i zde se s okupanty v onen tragický den setkal tváří v tvář...
Beseda byla plánována původně jen jako krátké posezení. Odhadem na 20-25 minut. Přeci jen se vše mělo odehrát ve všední den v pracovní době. Jako první byl na řadě Městský úřad v Nymburce...
Přibližně úderem deváté hodiny ranní byli jsme přivítáni vedením města a pustili se do díla. Jožka začal původně trochu zeširoka, nicméně jeho vyprávění bylo minimálně z mého pohledu velice zajímavé. Navíc ho znám, takže jistá obšírnost záběru mi není při jeho výkladu cizí. Vyprávění mělo být doprovázeno též stručnou prezentací za využití mapky a fotografií. Z počátku nám to sice působilo drobné potíže, museli zasáhnout i IT odborníci, ale nakonec i toto celou akci oživilo. Natolik, že jsme přibližně po hodině povídání museli Jožku „časově umravnit“, bychom stihli navštívit i ostatní úřady...
S každou další besedou, od jedné hodiny odpoledne v Lysé nad Labem a od dvou pak v Milovicích, získávali jsme cenné zkušenosti a tyto pak využívali na následujících „štacích“. Co přidat, kde ubrat, jak a kde zestručnit, co naopak vypíchnout a více rozebrat, podařilo se rozpohybovat i zmíněnou doprovodnou prezentaci. Takže bych si dle svého osobního názoru dovolil konstatovat, že každá následující beseda byla o něco lepší, než ta předchozí. Tedy zatímco právě Nymburk na nás zapůsobil poněkud neuspořádaným dojmem a pocitově se mezi námi a zaměstnanci vytvořila jakási hráz, v Lysé došlo k jakémusi citovému a myšlenkovému souznění mezi oběma stranami. No a v Milovicích, tam už se jednalo v podstatě téměř o posezení v rodinném kruhu. Alespoň tak soudím dle reakcí jednotlivých lidí. Samozřejmě netvrdím, že každého probírané téma muselo zákonitě zajímat. Na všech místech našli by se tací, kteří si to pouze odseděli, i druzí, kteří poslouchali s velkým zaujetím. Podle mého je to tak ale normální...
Ku zlepšení a zatraktivnění besedy přispěla i malá loterie. Každý z přítomných pracovníků obdržel lístek s číslem, na závěr byl vylosován určitý počet šťastlivců, kteří obdrželi knížku vzpomínek na veselé letecké historky „Není pilot jako pilot“. Tak i to snad...
A jestli tam bylo šestnáct lidí a tuhle jen osm,... s tim se nedá nic dělat. Pracovní doma a dovolené...
Fotogalerie - Nymburk, Lysá nad Labem, Milovice...
Plus odkaz na stránky města Milovice, kde se objevila kratičká zmínka...
Nicméně, ať tak či onak, svůj účel celá tahle akce splnila. Ba v některých případech padla na poměrně úrodnou půdu a je možné, že to nebylo posezení poslední. Což je potěšující. Zdá se, že tito lidé na rok 1968 a události s ním spojené nezapomenou...
No a já jdu dělat fotky. Pane jo, to je zase hromada. Takže kávu, zamknout a pro nikoho tu nejsem. Ještě by to chtělo nějakou muziku, aby práce utíkala. Tak třebá,... běž domu, Ivane,... čéká Tě Natašááá...
