Sondujeme...
... Pokus o první průzkum v místě katastrofy...
Pro někoho je to zbytečné babrání se v dávno zapomenutých věcech, pro jiného drásání nikdy nezhojitelných ran na duši. A oba mají svým způsobem pravdu. Pro nás je to však snaha zaplnit bílá místa historie a zjistit, jak se vše událo doopravdy...
Mít s sebou Miloše i s detektorem a nepokusit se nalézt alespoň pár kousků havarovaného stroje, by byl nenapravitelný hřích. My si toto pátrání navíc domluvili předem. Tak i když na to nebylo mnoho času, zkusili jsme alespoň provést jakýsi prvotní průzkum v místě katastrofy. Výsledek byl předem jasný, Il-dvacetosmička byla létající almara. Takže něco najdeme určitě...
A také ano. Sotva jsme vystoupili z vozu a přezuli se do pracovní obuvi, učinili jsme první a hned ten největší nález. Pár metrů od nás, zaražená mezi stromy na dobře viditelném místě, zelenala se na nás mechem porostlá pneumatika. Podle tvaru jsme se shodli na jasně leteckém původu, nicméně nápisy v latince nás ubezpečily, že se o Il-28 rozhodně nejednalo...
Předpokládaný zásadní úspěch se však nedostavil. Nebo alespoň ne v takové míře, s jakou jsme venkoncem počítali. Postupujíce vzhůru k vrcholu hřebene přicházeli jsme stále ve větší míře na to, že pravděpodobně tento celý vršek je jedna velká skládka, zavezená pískem a říčním štěrkem. Po katastrofě, kdy značná část lesa vyhořela a půda byla nasáklá palivem, olejem a kdoví čím ještě? Nebo až později, aby se zakrylo smetiště? Podle nálezů,... později... Detektor sice zběsile vrčel či houkal pomalu na každém kroku, nicméně v hlíně objevovaly se konzervy, láhve, zátky a další odpadky. Snad jen ta azbukou popsaná lžíce a tabatěrka stály za povšimnutí, ale pořád to nebylo to, co jsme chtěli...
Ono také, kdo ví, jestli jsme byli na té správné straně kopce. Miloš se svými zkušenostmi začal o tom polemizovat od samého počátku. Proto jsme se přesunuli o pár desítek metrů vedle. A pic ho! Hned jsme našli pár kousků duralu, evidentně pocházejících z naší „Osmadvacítky“! Jen mít tak ještě dvě tři hodiny navíc. Nejít do práce na noční...
Nejúspěšnějším hledačem nakonec tedy byla malá Štěpánka, jíž jsme cestou vylovili z družiny a jmenovali ji vrchním fotografem, pozorovatelem a záznamníkem. Když budík zahalekal již asi podesáté a my se konečně otočili k autu, na chvilku jsme jí detektor zapůjčili. S náležitým výrazem ve tváři se otočila, přejela sem a tam,... PÍSK! Rýč zajel do hlíny a odkryl další kousek duralu...
Byl to jen prvotní průzkum. Rychlovka, víceméně jen abychom zjistili to správné místo. Což se nakonec asi podařilo, nebo alespoň přibližně. A nějaké ty nálezy jsme také měli, z čehož plyne, že jsme byli úspěšní. Nadšený potomek, nemluvící o ničem jiném, než o svém zásadním nálezu, pak je ovšem k nezaplacení...
