Sedm kulí...

18.04.2012 03:45
... Jako v Sarajévu...

©Pytlák
 
V březnu jsem se do Dvorů nedostal, nemohl jsem se proto zúčastnit první akce novýho ročníku nově vytvořené Mrázkovy střelecké ligy. Až teď, ale zato s ještě větším nadšením. I když, vzhledem k výsledkům, mě toto záhy přešlo. Tedy to střelecké...



Předně však, co že je to vlastně ona Mrázkova střelecká liga. Ne, není to nějaká unikátní zvláštnost. V podstatě se jedná jen o takový pokus povzbudit ducha soutěživého u účastnících se členů různých KáVéDé, EnKáVéDé, VéeSeR, ÓdéBé a té dé. A kdo to nechápe, nechť si dojde na Ká Fé...
Přeloženo do češtiny, neb se v tom poněkud ztrácím i já. Vloni, když jsem se střeleb zúčastnil poprvé, napadlo mě výsledky započítávat. A vytvořit tak jakousi střeleckou ligu, nesoucí samozřejmě hrdě jméno jednoho z našich hrdinů a patrona naší Odbočky 30. Ne pro nějaké zviditelnění, ani pro slávu některých z nás, co dosahují pravidelně výtečných výsledků (Poděbrady, ahóóój!...). I když, naq druho stranu, mělo by to sloužit zároveň i jakási forma propagace. Propagace Odbočky 30, klubů vojenských důchodců, rehabilitovaných,... ale zejména propagace střelectví, zábavy a dobré nálady...
Proto, bude-li se na stránkách pro příště objevovat odkaz a malá tabulka s výsledky za daný rok, budiž to bráno především s velkým nadhledem a patřičnou dávkou humoru...

Ve Dvorech na střelnici sešlo se nás tentokrát deset (plus samozřejmě pan Davídek jako dozor a střelmistr...). pár lidí jsem sice neznal, ale spřátelili jsme se velmi brzy. A hned jsme se také dali do práce. Jenda Vlčko přednesl povinnou litanii na téma bezpečnosti a chování se na střelnici, vybralo se startovné, sepsaly se tabulky a šlo se na věc...

Nechal jsem se pro jistotu zařadit do první rundy, abych posléze mohl být k ruce Jožkovi Křenovi, jenž má bohužel občas trošku potíže. Holt, přírodu a čas neošálíš. Vyfasoval jsem ale pistoli s mohutným závažím kolem hlavně, což mě poněkud rozhodilo. Nechci tím ale zamlouvat následné výkony, prostě jsem jen počítal s něčím jiným a tudíž se doma i teoreticky připravoval na poněkud odlišný styl míření a střelby, jenž byl nyní vyžadován. Nicméně musím podotknout, že ona vyvážená „gan“ nesla mnohem lépe. V nástřelu to nebylo příliš vidět, to ne, ale v první sérii deseti ran dosáhl jsem lepšího výsledku než minule. Zato ta druhá série,.. tu bych vynechal... Nechal jsem si poradit ohledně postoje a hned to šlo všechno úplně jinam, než jsem potřeboval. Je to prostě ale jen o tom, že je nutné se k nějakým výsledkům doslova prostřílet. Když si vyrazím jednou za uherský rok, nesmím se pak divit...
Ostatní na tom byli poněkud lépe. Nebo alespoň stejně, jako minule. Jen ten Jenda Vlčko,... ten nám zase vymetl pavučiny. Hnán k dobrému výsledku nástřelem pana Neubauera z Kolína sázel devítky a desítky jednu za druhou. Pepa Svoboda mu přitom zdatně sekundoval. No a to jsem ještě nezmínil pány Ďuriše a Vaněčka. To se holt poznají staří vojáci. A chudák mariňák, udatný to zbrojnoš Jejího Veličenstva, aby ostrouhal mrkvičku...

Ale jak říkám, byla to hlavně zábava a tak se vše i bralo. Jo, Jendo, příště Ti rozštelujeme mířidla šroubovákem. A nebo si dáš před střelbou pořádný hrnek silné kávy, aby se Ti trošku třásly ruce. Však my už na Tě něco vymyslíme... :o)

Fotogalerie... (Ke stažení v původní velikosti zde...)

Závěrem jsme samozřejmě poseděli nad drobným občerstvením, přičemž Jenda vyhlásil výsledky. Pro někoho potěšující, pro někoho méně, pro mě osobně však motivační. Došlo i na nějaké ouřadování v rámci KVD a VSR, na další středu jsou naplánovány další velké závody a tak dále. Vše ale skvěle odsýpalo, tedy jsme i skončili poněkud dříve. No, proč ne?...
Odjížděl jsem, jako obvykle, čistý na duchu a s pocitem příjemně stráveného času mezi přáteli. Co víc si může člověk přát?...