Sbohem a šáteček?...

14.06.2016 00:10

... Celostátní výbor SLČR...

 

       Tak a je to. Už nejsme Svaz letců. Alea iacta est... Nicméně...

 

Ano, je to pravda. Už opravdu nejsme Svaz letců. Respektive,... nejsme členem sdružení, paktu, konglomerátu, či jak to nazvat, pojmenovaného Svaz letců České republiky z. s..

A to „Z.“ a „S.“ podtrhávám a zdůrazňuji. Z jakého důvodu? Všichni víme, že v souladu s ustanoveními paskvilu, zvaného „nový občanský zákoník“, musely všechny organizace, sdružení, spolky, kluby projít jistou změnou. Spíše administrativní, o jejímž účelu by se dalo polemizovat. I nám se tyto změny nevyhnuly a modří vědí, co to vše dalo práce, aby se reorganizace a redislokace (v armádě známo pod pojmem reo-redi) úspěšně podařila. Kolik zbytečných papírů muselo být popsáno a potištěno, kolik telefonátů s úředníky, vysvětlování a dohadování jsme si všichni „užili“, nehledě na promrhané finance. Vůle a vytrvalost nakonec zvítězily a z nás všech se tu dříve, tu později staly zapsané spolky...

Ani Svaz letců nezůstal o tuto kratochvíli ochuzen a po jistých peripetiích, barvitě popisovaných zúčastněnými orgány, vznikl Svaz letců ČR, z. s.. A opět „Z.“ a „S.“ podtrhávám a zdůrazňuji...

 

Čistě fakticky nejsme v onom již podvakráte zdůrazněném „z. s.“ již cca třičtvrtě roku. Kdybych chtěl být hnidopich (s pícháním vajíček vši dětské to však nemá nic společného…), musel bych tvrdit, že odsouhlasením nových stanov tohoto zapsaného spolku na podzimním Sjezdu SLČR v krásné a přátelské Olomouci bylo jasně dané, že jej tvoří toliko odbočky bez plné právní subjektivity. A tuto jsme si zařídili již dávno, z důvodů, jež zde nebudu popisovat, anžto jsou známé. Případně ty, které vstoupí s tímto zapsaným spolkem, pojmenovaným po někdejší slavné stavovské organizaci letců, do holportu, jak se říká. Nyní se mělo pouze vše stvrdit podpisem jakéhosi paktu, v souladu s NOZem...

 

Nepodepsali jsme. Nikoli snad z důvodů, že by bylo naším cílem rozvrátit organizaci, budovanou našimi leteckými esy a ikonami, Štefánikem počínaje, Fajtlem, Šiškou, Mrázkem a mnoha dalšími konče. Jednak naopak, ctíme pokračování jejích tradic jako svoji svatou povinnost, jednak se tato za posledních zhruba deset let „úspěšně“ rozvrátila sama. Díky některým jedincům a jejich nesmyslnému počínání, záměrnému či nevědomému, padl někdejší slavný Svaz letců na samé morální dno. Svaz,... nikoliv Svaz z.s....

Dostal se do stádia, kdy společnost v drtivé většině nemá o nějakém Svazu letců ani potuchy. Proč a jak, to zde též popisovat nebudu. Hlavně klid a nevyčnívat... „Svaz letců? Co to je? K čemu je to dobrý? To jako lepíte letadýlka?“ Jak vlastně popsat osobě neznalé, co je to Svaz letců a co je náplní jeho činnosti? Momentálně,... a vím, že to je z velké části oběť na oltář času,... by se dalo říci snad jen... Pár chlapů, co se občas sejdou nad pivem. Nebo vyrazí k nějakému pomníčku, protože „oni nás tam vždycky nějak pohostí“... Aůůů,... to bolí!...

V takových chvílích člověk se slzou v oku vzpomíná na úžasná setkání s legendami. Na posezení s Františkem Fajtlem a jeho paní Haničkou. Na manžele Peřinovy. Na Petra Urubu, Lubomíra Úlehlu, Joyce Kadečkovou, Vasku Djačuka... Na Jana Horala a jeho otevřené srdce. Na to, jak jsme jim slibovali, že je to teď na nás a my nedopustíme, aby jejich odkaz upadl v zapomnění...

 

V posledních několika letech vysvitla jistá jiskřička naděje, že by se Svaz mohl od onoho morálního dna odrazit. Společenská situace tomu sice nepřála, ale se značným úsilím se podařilo opět jeho jméno oživit. A to takovým způsobem, že znovu začalo přibývat těch, kdo mají alespoň trochu širší povědomí o skutečném poslání Svazu letců. I o jeho slavné historii, psané v nejtěžších dobách tohoto státu. Letci byli vždy jedni z prvních, kdo pozdvihli svůj hlas na obranu této země a národa. Před válkou, po ní, v roce 1968,... konec konců, mnozí tací jsou stále mezi námi. Dokonce se podařilo navázat těsnou spolupráci s tou nejmladší generací...

Pak ale vznikla Sdružovací smlouva... Z nutnosti, dané legislativou, možná i v dobré víře... Ale má to své dosti podstatné ALE...

Smlouva měla spojit dřívější odbočky v jakýsi koordinovaný morální celek. Zastřešující spojení, pod nímž bychom všichni opět mohli po částech slávu Svazu letců vyhrabávat z bahna, čistit, leštit, uvádět v podvědomí, aby se opět dostal na světlo ve své někdejší slávě... Měla je spojit... Nicméně v souladu s výše uvedeným paskvilem NOZ vznikl jen paskvil další...

Nevznikla vůle, poslechnout si názory ostatních a popřemýšlet o nich. Nebyla ani snaha vytvořit něco, co by bylo jasné a srozumitelné všem, co by bylo pro všechny stejně spravedlivé. Vzniklo cosi zhůvěřilého, a to jak po stránce obsahové, faktické, slohové i gramatické, o grafické úpravě nemluvě. Něco, co když vezme obyčejný člověk do ruky, neřku-li neobyčejný úředník, zarazí se a pomyslí si (v lepším případě si to ponechá pro sebe): „Proboha! Který analfabet toto stvořil?“ Navíc namísto vůle vznikl diktát. Nepřemýšlej, nekomentuj a podepiš. Snad ze zvyku, snad ze strachu, aby se v tom nikdo moc nešťoural. Nebo, nedej bože, nechtěl něco vysvětlit. Asi by se přišlo na to, že je tento paškvil (terminus technicus) nesrozumitelný i pro samotné autory...

 

Každý z nás, kdo nepřipojil svůj podpis pod tuto zhůvěřilost, měl k tomu nějaký důvod. Nemohl a nechtěl se ztotožnit s obsahem, s postupem, s principy, s možnými následky, nerozuměl obsahu,... za sebe mohu říci, že ke všemu uvedenému se v mém případě přidalo i svědomí...

Nic se neděje, budeme dále pracovat, jako doposud. Se stejným nadšením, se stejným nasazením. Dále se rádi uvidíme s kolegy z ostatních odboček, dále je budeme zvát na naše akce a udržovat s nimi kontakt. Až jednou opadne prvotní „nadšení“ a vychladnou horké hlavy, jistě přijdeme všichni na to, že spolupracovat a jít za společným cílem, dá se vcelku s klidem i bez nějakého papírování. Pokud tedy opravdu máme na mysli nést dál odkaz našich dávných hrdinů. Z dnešních černých ovcí, rebelů, vyvrhelů, neřku-li až vlastizrádců stanou se zase kolegové a kamarádi. I když až na drobné výjimky to nevypadalo na nějaké široké odsouzení tohoto našeho „podlého činu“. Jednou přijdeme na to, že úmysly byly v podstatě dobré na obou stranách, jen bylo vše ušito zbytečně horkou jehlou a nedotaženo do smysluplného a jasného konce...

 

Do té doby, ať se to někomu líbí nebo ne, vyhlašuji heslo, v němž naposledy dnes použiji podtržené a zvýrazněné „Z.“ a „S.“:

Nejsme Svaz letců, z. s., jsme Svaz letců České republiky...