Připoutejte se, otvíráme...

... Vzduch je naše moře. Byl a bude...

   Ledva jsem před několika měsíci vypustil z pusy větu o výstavě v Milovicích, bylo mi jasné, že jsem si uplet bič. A pořádný! Ale...

   Ale nesnáze se mají překonávat. Nápady rozvíjet a využívat. V případě výstavy k 95. výročí založení Svazu letců ČR to vše navíc bylo o jedinečné možnosti připomenout Milovičákům nejen slavnou historii našeho letectva, ale tím pádem i našeho města. Protože, a o tom není třeba diskutovat, letectvo k Milovicím patřilo od samého počátku. Navíc, ve třicátých letech prošla Milovicemi celá řada našich budoucích hrdinů. Peřina, Berounský, Vyhnis, Bergman a další...

   Slovo dalo slovo. Na Svazu jsme si domluvili zapůjčení výstavních panelů, zajistili dopravu (díky, Mirku, ještě jednou...), požádali o termín na Radě města... Všechno kupodivu klapalo jak na drátkách... Jisté dávce nervozity jsem se ale stejně neubránil. Vyjde to? Půjde vše jak má?...

   Nakonec to všechno přeci jen bylo hlavně o improvizaci, nadšení a pořádném kusu práce. Samozřejmě se to neobešlo nez drobných karambolů a nehod, to je normální. Navíc se naplnilo pořekadlo o bitevním plánu – i ten nejlepší a nejpropracovanější nepřežije první výstřel. Pracovní povinnosti a choroby zákeřné zredukovaly pracovní tým na polovinu. Úderem osmé však, když dorazil Mirek Bína s panem plk. Oldou Rampulou, všechno to z nás spadlo. Pomocné ruce poskytla naštěstí i milovická Základní škola TGM. Dali jsme se do díla...

Tady jen pár fotek z příprav. Nebylo moc času pobíhat kolem a cvakat. Ale pro ilustraci to postačí...

   Vzalo nám to půl dne, mákli jsme si. Ale výstava stojí. Oddychli jsme si, kámen ze srdce spadl tak důkladně, až to zadunělo. Díky. Mirkovi Bínovi a panu plk. Rampulovi, Míšovi Hajnovi, panu učiteli Hukovi, Matějovi Pillerovi a Pavlovi Petrášovi, pani ředitelce Flachsové, že je na těch pár hodin uvolnila... A taky dámám z knihovny, za duševní podporu, kafe a čaj. Kamarádi a přátelé, moc děkuju. Bez Vás by se to nepovedlo...