Poslední přistání...
... Odhalení pomníku československým letcům...
Létání je krásná lidská činnost. Nese s sebou však riziko, že se nenaplní přání, jež si odpradávna přejí letci mezi sebou: „Kolik vzletů, tolik přistání..."
Historie milovického letiště Boží Dar se datuje od dvacátých let minulého století. Za dobu do roku 1968, kdy bylo obsazeno Vojenskými vzdušnými silami Sovětského svazu, a byla ukončena působnost našeho letectva, prošly jím generace československých letců, kteří odsud plnili své letové úkoly, prováděli ostrahu hranic naší republiky, či výcvik nových pilotů a posádek. Mnohý z občanů Milovic jistě ještě pamatuje burácející stroje nad hlavou...
Za toto období došlo bohužel také k množství katastrof, při nichž zahynulo mnoho mladých mužů. Lidským pochybením nebo z technických příčin. Někdy třeba jen chyběl ten potřebný kousek štěstí, pár centimetrů, vteřina,... díky nimž se téměř tři desítky letců nikdy nevrátily ke svým rodinám a blízkým. Díky nimž zůstala kolonka „přistání" v jejich letových záznamech nevyplněna...
Není tajemstvím, že jedna z těchto katastrof byla prvotním impulsem, který odstartoval více než jeden a půl roku trvající projekt na vybudování pomníku, jenž by důstojně vzpomenul tyto muže. Nebeské rytíře, sedlající stříbrné oře s nejkrásnější, tedy československou, vlajkou na křídlech a trupech, kteří zahynuli při službě vlasti po startu z milovického letiště nebo v jeho okolí. Projektu, do nějž se podařilo i přes údiv a někdy i posměch zapojit generaci nejmladší, školáky milovické ZŠ T. G. Masaryka...
Stálo to mnoho úsilí, spousty hodin, dní a týdnů pátrání, rozhovorů s pamětníky, s rodinami letců, hledání a konzultace mezi znalci, v archivech, studium dobových záznamů, fotografií a dokumentace. Představy byly různé, lišily se i z čistě generačního pohledu. Občas jsme se nechali ovlivnit emocemi, došlo i na zvýšení hlasu, někdy už chyběla trochu i motivace a síly. Nicméně dobrá myšlenka zvítězila a věc se podařilo dotáhnouti do úspěšného konce. Na travnatém plácku před budovou radnice vyrostl pomník, jenž je toho všeho jasným důkazem...
Původní plán, odhalit jej slavnostně v květnu tohoto roku u příležitosti oslav 70. výročí ukončení druhé světové války, nevyšel. Naštěstí, můžeme říci. Jednak totiž neměl připomínat hrdiny vzdušných bojů na východní, západní i ostatních frontách tohoto konfliktu, kteří pro nás na věky zůstanou velkými životními vzory, jednak byl vybrán termín mnohem vhodnější. Sedmnácté září, den, který nejen starší generace příslušníků vzdušných sil ctí dodnes jako Den letectva, na památku přistání stíhacích lavoček 1. Československého stíhacího leteckého pluku na našem území v době Slovenského národního povstání...
V tento památný den, krátce před třetí hodinou odpolední, sešla se proto před budovou radnice na náměstí 30. června v Milovicích přibližně padesátka lidí - zastupitelů města pod vedením samotného pana starosty, členů Svazu letců České republiky (ať už z naší milovické Odbočky 30 „gen. Karla Mrázka, DFC, DSO", nebo z odboček spřátelených...), vedení milovické ZŠ T. G. Masaryka v čele s paní ředitelkou, zástupců místních spolků a organizací, občanů města, zájemců o historii a letectví, kolegů a kamarádů. Spolu s nimi dorazili i čestní hosté, jednak příslušníci rodin několika zahynulých letců (paní Ambrosová s dcerou, paní Hroncová se synem, pan Ansorge, paní Ovčaričová, roz. Leláková, se synem...), jednak bývalí letci a pamětníci, z nichž bych si dovolil jmenovat ty nejčestnější - plk. Kvardu, plk. Mihuleho, plk. Horkého, plk. Čeřovského a plk. Křenu...
Jako první vzdali hold svým předchůdcům letci současní, příslušníci Vzdušných sil AČR, konkrétně chlapi z 21. základny Taktického letectva v Čáslavi, jimž bychom touto cestou rádi vyjádřili náš dík. Symbolickým průletem L-39ZA, jež zaburácela nízko nad našimi hlavami a mihla se pomněnkově modrým nebem jako šíp, celý slavnostní akt započal...
Po krátkých proslovech pana starosty Milana Poura, bývalého zástupce velitele 47. pzlp plk. Ing. Josefa Křeny a předsedy Odbočky 30 pplk. Ing. Antonína Lenerta, kteří přivítali dorazivší hosty, krátce připomněli historii letectva v Milovicích, seznámili přítomné s důvody a pohnutkami, které vedly k vybudování pomníku, poděkovali všem, jejichž zásluhou podařilo se tento projekt zrealizovat, a vyjádřili svoji úctu na něm jmenovaným letcům, zazněla slavnostní fanfára a nadešel tolik očekávaný okamžik. Paní Ambrosová, paní Hroncová, pan Ansorge, všichni členové rodin posádky Il-28R, která zahynula v Milovicích při katastrofě, od níž v lednu tohoto roku uplynulo rovných 50 let, a Anička Křížková, autorka vítězného dílka, jež bylo vybráno během celostátní ankety mezi členy Svazu letců ČR, společně sejmuli bílou plachtu a odhalili tak ostatním výsledek celého snažení mnoha lidí. Kamenný monument, barvou a tvarem připomínající bouřková oblaka, na jehož přední straně září kovem pamětní desky s věnováním, jmény zahynulých letců a obrázkem, jenž tehdy žákyně 5. ročníku Anna Marie Křížková pro tuto příležitost nakreslila - letoun, symbolicky se snášející za zvuku československé hymny na padáku k zemi. Symbolický pomník, k němuž následně přítomní položili květiny a uklonili se památce mrtvých...
Nutno říci, že to byl okamžik velice emotivní. Vnesl mnoho slz do očí přítomných hostů, z nichž by mnozí nevěřili, že i po tolika letech najdou se lidé, kteří nechtějí zapomenout. Dal vzpomenout na ty, kteří shlíží na nás z pověstného leteckého nebe. Pro všechny z nás však přinesl i pocit zadostiučinění, dobře vykonané práce a především splněného slibu, daného před lety těm „klukům nahoře"...
Na tyto a také na spoustu ostatních, na historky smutné i veselé, zavzpomínali jsme pak po skončení oficiální části slavnostního aktu. Při malém posezení v atriu radnice, v uvolněné přátelské atmosféře. A s úsměvem, neboť, jak to tak bývá, ty veselé vzpomínky vše špatné překryjí...
Nezbývá, než ještě jednou poděkovat všem, bez nichž by se nepodařilo tuto velice důstojnou připomínku vybudovat a dovést do úspěšného konce. Městu Milovice, které bylo hlavním tvůrcem tohoto projektu. Zastupitelům Lysé nad Labem, kteří též přispěli svým dílem. Plk. Jaroslavu Míkovi a přátelům ze základny v Čáslavi. Všem firmám, které se na výrobě pomníku podílely. Vedení, učitelům i dětem ze ZŠ T. G. Masaryka v Milovicích. Kolegům z vedení Svazu letců ČR i z jednotlivých odboček, jakož i ostatním bývalým letcům, kteří nás podpořili a poctili svojí návštěvou. Petrovi Tvrdému z KVPH Československo. Paní Šichtové za nádherné kytice. Rodinám letců, historikům, badatelům, nadšencům a občanům Milovic, kteří nejen pomohli, ale přišli i sami uctít památku mrtvých. Přátelé, kolegové a kamarádi, děkujeme...
Fotogalerie:
Instalace kamene - Miroslava Dlouhá...
Slavnostní odhalení - Pytlák...
Slavnostní odhalení - Ondra Knotek...
Slavnostní odhalení - Majka Ambrosová...
Pár fotografií od Míry Kopačky...
Fotogalerie - Zbyněk Čeřovský...
Fotogalerie - Anna Křížková...
Fotogalerie -. Václav Toman...
Přátelé, kolegové a kamarádi, prosím, pošlete i Vy svoji sbírku fotografií. Děkujeme...
Jo a stihnul někdo zachytit průlet?...
Odhalení pomníku na tomto veřejném a všem svobodně přístupném místě bylo aktem především symbolickým. Nicméně věřme, že bude důstojnou vzpomínkou na onu dlouhou řadu pilotů a letců, kteří byli připraveni kdykoliv odstartovat a bránit vše, co je jim svaté. Rodinu, vlast, svobodu, čest a pravdu. Tak, jak by to měl učinit (a jistě učinil...) každý z nás, i když to v dnešní době je zcela záměrně a řízeně potlačováno a čím dál tím méně žádoucí. Doufejme,... a my pro to učiníme vše, co bude v našich silách,... že milovičtí občané občas zabrousí před pamětní desku, zavzpomínají na „své letce" a zamyslí se nad minulostí ale i budoucností. Položí květinu nebo zapálí svíčku. A to nejen u příležitosti Dne letectva či některého z jiných podobných významných dní. Vyjádří úctu vyjmenovaným chlapcům v modrém a dopřejí jim to jejich chybějící poslední přistání...
