Polární pohár Malýho Vlk...

29.01.2017 18:52

... aneb Černá kočka lže, jako když MF tiskne...

 

       Zase po roce, zase na konci ledna. Jen tentokráte v podmínkách, které bych si dovolil, při vší skromnosti, nazvat extrémními. Zase ale, aspoň víme, že nejsme dvojky másla...

 

Loňský historicky první ročník střeleckého klání, jež jsme s úctou a obdivem věnovali našemu kolegovi a kamarádovi Honzovi Vlčko, se vydařil. A to nás přesvědčilo, abychom v podobných aktivitách pokračovali. Zájem ze strany kamarádů byl, spojit dohromady skupiny naprosto nesourodé a zájmově i profesně rozdílné se také osvědčilo. No a termín na konci ledna se hodil též, především s ohledem na blízké datum oslavy výročí zplození jmenovaného...

Po několika týdnech organizování, plánování, domlouvání a shánění cen jsme se tedy nakonec v poslední neděli lednovou sešli, abychom si zazávodili, popovídali si s přáteli, udělali trochu ohně, kouře a rámusu,... zejména si ale užili trochu té zábavy. Neb o té to vše bylo především...

 

Pravda však, nebylo to zadarmo, jak se říká. Zdálo se sice, že vše je připraveno. Terče, ceny, dokonce i babišenky. Posledních pár dní však dostavovaly se vtíravé pocity, které nedávaly dopřát příliš klidného spaní. Co by se tak mohlo pokazit? Na co jsme zapomněli? Vyjde to? Budou se zúčastněnci bavit?...

Klid, to je běžná nervozita přeci... Vtom zvoní telefon! „Poslůchaj, jak je to domluvený? Tady jsou nějaký střelci a chystaj si terče...“ Probůh!!! Vždyť...

Mít však plnou hlavu divokých myšlenek není to nejlepší řešení. Jednak pak člověk snadno udělá chybu, například přejede správnou odbočku, druhak začne věřit na pověry, načež se snaží například přejet černou kočku. Přitom se stačí uklidnit a s partou střelců navíc se domluvit. Nežli se pak tito prostřílejí svými prskavkami aktuelním kolem své ligové soutěže v bench restu, my se v klidu a pohodě zvládneme přivítat, poklábosit, seznámit se s programem našeho klání a vyslechnout poučení od vedoucího střelnice...

Prostě černá kočka lže...

 

Oproti loňskému roku dopustili jsme se letos několika málo vylepšení, zejména po stránce soutěžních disciplín. V podstatě se jednalo toliko o přidání několikera terčů, tudíž i vystřílení většího množství nábojů na osobu. Tedy,... V PŘEPOČTU na osobu...

Plus samozřejmě bylo přichystáno trochu více cen, než minule. A to zejména díky přispění níže uvedených kamarádů a organizací/spolků...

Velký a převeliký dík bych touto cestou (i když dodatečně, za což se hluboce omlouvám) rád vyslovil i Markétce. Přestože běžný soutěžící chopila se dobrovolně práce v klubovně. Nebýt jí, občerstvovna by rozhodně nefungovala. O zlikvidované haldě špinavého nádobí po sobotní valné hromadě střeleckého klubu místňáků nemluvě...

V souladu se Stanovami našeho Spolku udělujeme proto jmenované Řád zlaté vařečky,

kterýžto může jmenovaná hrdě na klopě nositi, jakož i za svým jménem dodatek "ŘZV" poprávu používati...

 

A nyní k těm disciplínám. Letošní pohárové klání bylo složeno celkem ze čtyř, pro uspoření času uspořádaných do dvou skupin:

 

Lovec – Jedna ze dvou nových (disci)plín, připravená speciálně pro lovce poloprofesionály i amateury. S ohledem na kolegy, oplývající horším než dobrým zrakem, však střílená na vzdálenost 5 metrů. Pět lesních zvířátek vykukujících porůznu zpoza mohutného stromu. Na každé, jak to tak u lovců bývá, pouze jedna rána. Zde se sice „nelámal chléb“, jak se říká, nicméně se alespoň ukázalo, kdo by přežil a kdo hlady uhynul...

(Paradoxně došlo na situaci, kdy někteří odpůrci požívání masa a masných výrobků prokázali se jako mnohem lepší lovci, než masožrouti...)

 

Mířenka – Disciplína klasická a známá, řeklo by se až léty prověřená. Střílená na 25 metrů deseti kulemi. Plus samozřejmě počátečních pět ran jako nástřel, bychom uzřeli, kam nám to „nese“ a podle toho provedli opravu. Mně osobně to však příliš nepomohlo, spíše naopak...

 

Záchrana rukojmí – Druhá nová stage, vytvořená především v návaznosti na složitou mezinárodní situaci a zhoršenou bezpečnost. Jinak řečeno, víme, jak se zachovat a jak postupovat v případě teroristického útoku? Kdo ano, nechť zachrání nebohou ovečku z rukou machometánů (by s ní tito nemohli následně ovcovati pro své barbarské potěšení...). Pět ran na dva terče. Prvním terčem byl machometánský terorista, unášející bezbranné křesťanské jehňátko ve vzdálenosti pěti metrů (Existuje pro takového jedno konkrétní složené slovo v angličtině, nicméně...). Jej bylo nutné jedním přesně mířeným výstřelem eliminovat (vypnout) a nezranit přitom rukojmí. Poté měl každý další čtyři rány (dvě plus dvě) na jeho dva pomocníky, kteří přihlíželi z povzdálí a nyní vyděšeni prchají zpět do Merkelistánu...

Zde se dalo mnoho získat, neb nejpřesnější zásahy byly hodnoceny 30 body (tedy až 150 bodů!). Ale také ztratit, neb kdo mířil špatně (= konvertoval) a zasáhl rukojmí, o body naopak přišel...

Dlužno dodat, že všichni zúčastnění byli seznáni pravověrnými vyznavači kříže...

 

Terč seržanta Yorka – Disciplína čtvrtá celkově, druhá z těch, které již máme vyzkoušené a těší se poměrně značné oblibě. Dalších deset ran na 25 metrů, které mohly přinést a ve většině případů i přinesly poměrně značný bodový zisk...

 

Vzhledem k celkovému počtu byli střelci rozděleni na pět skupin po pěti lidech, což se ukázalo jako poměrně rozumné řešení. Jednotlivé týmy tak mohly v klidu odstřílet svůj závod pohromadě a následně se pak většinou navrátit do tepla klubovny. Jen někteří notoričtí kybicové a pár rozhodčích pobývali po většinu času na palebné čáře. Tyto pak museli ostatní na hodinu postavit ke kamnům a nalívat rumem, aby rozmrzli...

 

Je až neuvěřitelné, jaké v těchto podmínkách,... teploměr se za celý den, i přes mdle prosvítající slunko, vyšplhal maximálně na -7°C!!!,... podávali střelci (..., střelky a střelčata...) výkony. Ti nejlepší v kategoriích „muži“, „ženy“, „svišti“ a „týmy“ byli posléze odměněni. A to nejen diplomem a kokardou v barvách milovických, ale i poháry a zajímavými věcnými cenami...

Vítězný tým navíc, podobně jako v loňském roce, obdržel „velký pohár“, opět symbolizující našeho slovutného kolegu a kamaráda Honzu Vlčko. Vloni se nám podařilo sehnat část jeho vojenské garderoby – polobotky čili škrpály, které byly pro potřebu závodu přestříkány zlatou barvou a umístěny na dřevěnou podložku. I letos byli jsme nakonec úspěšní a získali vskutku památeční relikvii – smaltovaný nočník z mládí. Opět jsme přemýšleli o obarvení na barvu vítězů, nicméně následně jsme se rozhodli ponechat tento artefakt v původním stavu. Přeci jen v něm je kus Honzova života...

Tonda Lenert, Bílý otec z Tišnova, zadovážil však ještě jednu specielní cenu. Památeční letecký prsten. Tento jsme se rozhodli předat celkovému vítězi jako cenu putovní (abychom byli motivováni pro příští rok a mohli mu ho sebrat...)...

 

Nyní tedy ty výsledky, postupně pro jednotlivé kategorie, týmy a nakonec celkově (Kliknutím na obrázek jej zvětšíte...):

 

Výsledky byly vyhlášeny a ceny rozdány. Jak už to tak na podobných akcích bývá, někteří z přítomných museli se pomalu odebrat domů. Zejména ti, kteří to měli domů nejdále, případně byli závislí na službách různých nespolehlivých dopravců (České drahé například...). Ostatní pak měli možnost užít si trochu té volné zábavy. Jak jinak na střelnici, než děláním rámusu, doprovázeného plameny a oblaky kouře...

Nyní se naplno projevila výhoda toho, že se akce účastní nejen příznivci zbraní historických, ale i moderních. Jinak řečeno, každý vytáhl, co si přivezl. Křesadlovými a perkusními zbraněmi počínaje, přes slavné „kvéry“ z dob Divokého západu až po neméně slavné kousky novodobé a ostatní zahradní náčiní. A to opětovně včetně takové rarity, jakou beze sporu je náš klubový perkusní Vrhač meteoritů čili Míčkomet (v kuloárech někdy familierně přezdívaný „Instantní peklo“, „Kapesní Černobyl“ či „Tisíc sluncí“)! Tenisáků na jeho nakrmení bylo tentokráte dosti...

O jeho síle se neváhali někteří odvážlivci přesvědčit na vlastní kůži. A byl to zážitek! Snad mohu prozradit, že kolega od Žatečáků, jehož jméno si pro jistotu ponechám pro sebe (Ehm,... Pepa Toksa...), po jeho vyzkoušení přišel se slzami dojetí v očích, řka, že to byla „taková prda, že mu z toho začly zase růst vlasy“...

Není nad sílu bouře, blahodárné účinky tepla a aromaterapii...

 

Fotogalerie - Pytlák... (ke stažení zde...)

Fotogalerie - Kalous...

Prosím, kolegové drazí, pošlete i Vy své foto- a video- úlovky. Díky předem...

 

Cirkus skončil. Lvi sežrali krotitele, diváci rozešli se k domovům a aréna osiřela... Takhle nějak končí slavná knížka životních vzpomínek francouzského leteckého esa Pierra Clostermanna. Dovolím si jej parafrázovat, respektive využít jeho slova. S přicházejícím soumrakem se střelnice vylidnila, zůstali jen poslední z nás, pomáhající ještě uklidit vše, co jsme potřebovali a použili. Zavřely se dveře, zaklapl zámek. Endešlůs...

Mohli jsme si konečně oddychnout. Podařilo se to. I přes drobné ranní nedorozumění, které jsme však vyřešili rychle a v klidu. Unaveni jsme usedli k hrnku silné kávy, maje příjemný pocit z dobře vykonané práce. Endešlůs ještě jednou...

 

Kamarádky, kamarádi a kamarádčata,... doufáme, že jste si to užili a dobře jste se bavili. Moc děkujeme, že jste obětovali kus svého drahocenného volného času a strávili jej spolu s námi. Blahopřejeme všem, kteří se umístili na vítězných příčkách. Vlastně,... úplně všem...

A budeme se těšit na příště. Zapište si do deníčku: Poslední lednový víkend BUDE 3. ročník Poháru Malýho Vlk...