Od Vlacha po Gripen...

28.05.2014 11:11

... Beseda s pplk. Ing. Jaroslavem Klackem...

   Půldruhého měsíce zpátky, při naší poslední besedě pro páťaky milovické Základní školy T. G. Masaryka, pokusili jsme se děti zapojit do práce na projektu, kterým bychom rádi vzdali hold všem letcům, co neměli to štěstí navrátit se z nebes zpět na zem. Všem, kteří zahynuli ve službě vlasti po startu z letiště Milovice-Mladá, případně ukončili svůj život v troskách letounu na Milovicku. Nyní nadešel čas jejich práci vyhodnotit a odměnit...

 

(pozn. Všechny níže umístěné fotografie je možné kliknutím otevřít ve větším měřítku. Odkaz na kompletní fotogalerii z besedy je umístěn na konci tohoto článku. Použité fotografie - soukromý archiv J. Klacka, archiv Odbočky 30, Frank Steinkohler na www.airliners.net, www.valka.cz...)

 

   Akci, kterou jsme pracovně nazvali „Anketa Pomník“, ukončili jsme dle původních plánů, tedy 15. května. Výsledky jsme však neprozradili a pečlivě tyto střežili. Nejen, že jsme chtěli ponechat ještě chvíli autory všech návrhů (podotýkám, že velice zajímavých a nápaditých...) napjaté, měli jsme však pro ně připravené i malé překvapení. Výsledky rozhodli jsme se vyhlásit až v průběhu besedy s nějakým zajímavým hostem, jíž jsme plánovali na poslední květnový týden...

   Vzhledem k faktu, že hlavní odměnou pro vítězné návrhy byly vstupenky na nadcházející 10. Dobový letecký den, bylo jasné, že oním hostem by měl být někdo z Mladé Boleslavi - ať už z aeroklubu, z Nadace Letoun Metoděje Vlacha, či z Leteckého klubu generála Janouška. Požádal jsem proto svého dobrého kamaráda pplk. Ing. Jaroslava Klacka, zdali by byl tak laskav a ve svém nabitém programu nalezl pár hodin volného času, které by věnoval milovickým školákům...

   A Jarda nezklamal...

 

   Slovo dalo slovo, s paní ředitelkou a s paní zástupkyní domluvili jsme vhodný termín a poslední květnovou středu krátce před desátou hodinou dopolední vstoupili do... Nabízí se výraz „do jámy lvové“, nicméně děti nás mile překvapily. I když už se spolu známe, konečně, není to první akce, kterou jsme pro páťáky připravili, čekalo nás opět nadšené uvítání („Vy tu budete s náma? Fááákt? Jo! Hustý...“)...

 

   Udělat besedu pro dospělého posluchače není to samé, jako pro 10-ti až 12-tileté děti. V případě dospělých se na besedu o letectví (ale v podstatě o čemkoliv...) vypraví z 99% odborná veřejnost, fanoušci, historikové, prostě lidé, kteří jsou s touto problematikou více či méně seznámeni. Vědí tudíž, o čem sed hovoří, rozumí odborné terminologii, chápou souvislosti. U dětí, jak již jsme si mohli několikráte vyzkoušet, je to úplně o něčem jiném. Malého posluchače musí přednášející zaujmout. Musí nabídnout něco, co dokáže udržet jeho pozornost po potřebnou dobu, případně dle aktuální situace pozměnit téma, zapojit jej do debaty, ukázat a nabídnout něco, co si bude věci neznalý malý divák moci sám osahat, vyzkoušet, prozkoumat. Musí podnítit jeho fantazii a být připraven na ty nejvšetečnější a nejneuvěřitelnější reakce a dotazy. Zároveň je důležité takového diváka, v našem případě tedy žáka páté třídy základní školy, nějakým způsobem motivovat a také odměnit. Proto jsme se opět vybavili zajímavými doplňky, fotografiemi, kronikou, Jarda přivezl několikero historických leteckých kukel, kombinézy,... konec konců, oblékl na tuto besedu i svoji slavnostní leteckou uniformu, která již sama o sobě vzbudila značný respekt a zájem od samého počátku...

   Besedu rozhodli jsme se rozdělit na dvě části. V podstatě opět po zkušenostech z předchozích podobných akcí. Měli jsme k dispozici dvě vyučovací hodiny, což nám k tomuto i vcelku nahrávalo. První hodinu věnovali jsme Jardovu vyprávění, po přestávce měli jsme v úmyslu jednak vyhlásit výsledky ankety a odměnit vítězné práce, jednak dětem poskytnout trochu času na ukojení zvědavosti...

   Jára, aviatik tělem i duchem, projevil se opět jako rozený vypravěč. Není proto divu, že drobotina se zájmem naslouchala a v případě potřeby se ptala na vše, co ji právě zajímalo. Vlastně, i já se nakonec usadil vzadu v rohu a napjatě sledoval zajímavé vyprávění, neboť jsem díky němu měl možnost svého kamaráda poznat o trochu hlouběji. Je to sice paradox, ale,... jak už to tak u leteckých přátel chodívá,... o jeho kariéře a letecké historii jsem toho nikdy moc nevěděl. A zde se mi naskytla příležitost seznámit se už s jeho pilotními počátky. S prvním seznámením s aparáty těžšími vzduchu. S prvním letem, kdysi dávno za vysvědčení, a pocity, když sledoval Mladou Boleslav a okolí z paluby nádherné dvoumotorové Moravy (Let L-200). Se zkušenostmi a zážitky z plachtařského kroužku, ale i s pozdějším létáním jednak na vojenských proudových mašinách (L-39, MiG-21...), jednak v aeroklubu na známých vrtulových strojích nejen československé a české provenience. A samozřejmě i na ultralehkých replikách historických letounů, jimiž je mladoboleslavský aeroklub a ostatní letecké organizace na letišti pod Chlumem proslulé...

   Přičemž jsme nemohli opomenout seznámit děti s průkopníky našeho letectví – pardubickým Ing. Janem Kašparem a mladoboleslavským Metodějem Vlachem. Ono totiž,... v podstatě vše, co se dnes týká letectví, jen rozvíjí to, co tito dva a jim podobní nadšenci objevili a prozkoumali. Jen s tím rozdílem, že oni vše zkoumali takříkajíc doma na koleni. Vše prováděli metodou pokusu a omylu. Pozorovali ptáky za letu, obdivovali je, kreslili si je, zkoušeli je napodobit,... oškubali sousedům husy, aby zkusili vyrobit první použitelná křídla... Veškeré fyzikální zákony, jimiž se létání řídí dnes, veškerá nauka, objevy,... to přišlo až po nich a vycházelo z jejich úspěchů i neúspěchů... (P. S.: Chraň vás, děcka, Bůh, jít oškubat k sousedům drůbež!...)

   Vlastně všichni piloti se svým způsobem učí metodou pokusů a omylů, byť v dnešních dobách existují velice přísná pravidla a dané postupy pro mimořádné události. Každý se podle nich musí řídit, aby se vyvaroval neštěstí. Navíc musí myslet pokaždé tak o dva kroky dopředu a domýšlet následky každého učiněného kroku. Stejně tak naprostá většina pilotů zažije okamžiky, kdy se k zaběhnutým a daným postupům přidá velké štěstí. Kdy, jak nám každý potvrdí, mají strážní andělé napilno a, slovy klasika, ani stéblo neprostrčíš. I Jarda takovými okamžiky prošel. A měl ke svému leteckému umění i tu potřebnou dávku štěstí, aby nám o nich mohl povyprávět. My, v dobrém slova smyslu „krysy pozemské“, si nedovedeme představit, jaké to je, řítit se střemhlav temnými mraky s porouchanými přístroji a nevědět, v jaké jsme poloze vůči matičce zemi. Nepochopíme, jaké to je, když v bouřkovém mraku buší do letounu kroupy, větrné poryvy pohrávají si se strojem jako s hračkou a pilot je vydán přírodě na milost. Případně se řítit po betonové dráze v neřiditelném plechovém kajaku. Můžeme jen tiše poslouchat a nevěřícně kroutit hlavou, jak je to vše vůbec možné...

 

   Zvoní! Co? To už je přestávka? Ještě nééééééé...

 

   Jak již bylo avizováno, během druhé hodiny naší návštěvy dali jsme dětem dostatek času jednak na všetečné dotazy a připomínky („Ta uniforma Vám sluší. A připomínáte mi pana Babiše...“), jednak jsme vyhlásili anketu „Pomník“ a odměnili vítěze...

   A bylo čím! Proto bych nyní rád poděkoval všem kolegům a kamarádům, kteří přispěli a dlouhodobě přispívají na podobné slavnostní chvíle. Všem, kdož poskytují byť jen drobné upomínkové předměty, které ale v očích našich dětských posluchačů mají neocenitelnou hodnotu a jsou pro ně velkou motivací...

   Děkuji proto na tomto místě především organizátorům 10. Dobového leteckého dne (Aeroklub Mladá Boleslav, Nadace Letoun Metoděje Vlacha, Letecký klub generála Janouška), jenž se uskuteční 14. června na letišti v Mladé Boleslavi, za darované vstupenky pro děti a doprovod (prozatím ve formě poukazů, neboť vstupenky samotné nebyly ještě tiskárnou vytvořeny...). Stejnou měrou, jako již tradičně, přispěli i organizátoři letošního 24. ročníku Aviatické pouti Ing. Jana Kašpara v Pardubicích (Sdružení AP Pardubice, Odbočka 2 SLČR). Tato akce, doposud jedna z největších a nejzajímavějších u nás, bude pro tři šťastné držitele volných vstupenek ku spatření již tento víkend. Velký dík patří i kolegům z vedení Svazu letců ČR, jimi poskytnuté drobné upomínkové předměty obohatí sbírky všech, kdož neváhali, zapojili svoji fantazii a vytvořili příspěvek do ankety. No a samozřejmě nelze opomenout našeho kolegu Víťu Klímka (Aeroteam), jenž naše školáky zásobuje podobnými motivačními drobnostmi pravidelně...

   Přátelé a kolegové, kamarádi drazí. Hluboce se před Vámi klaním a vyjadřuji tímto jménem svým, jménem Odbočky 30 i jménem všech milovických školáků ještě jednou náš velký dík. I Vaší zásluhou podaří se nejmladší generaci zase o malý kousek přiblížit slavnou historii československého a českého letectva a udržet odkaz našich dávných nebeských jezdců...

 

   Nyní tedy k anketě samotné. Jak jsem se již zmínil, byla zahájena na začátku dubna a uzavřena k 15. květnu. Své výtvory odevzdalo nám celkem patnáct dětí. Z čistě výtvarného hlediska byly samozřejmě některé práce lepší, některé o trošku méně, nicméně všechny v sobě skrývaly kus dětské duše a také, a to zejména, zajímavý nápad. Jak jistě víte, všechny tyto výtvory jsme v elektronické podobě uveřejnili na našich webových stránkách, stejně tak i anketu a hlasování. Během onoho půldruhého měsíce mnozí z Vás vybrali dle svého nejlepšího svědomí a vědomí své favority a jim svůj hlas odevzdali. Mile nás překvapil Váš zájem a počet odevzdaných hlasů, z nichž jasně vyplývá, že i pro Vás je práce s mládeží velmi důležitá. Je poznat, že jste pochopili, o čem by měl být dnešní Svaz letců – především o přenesení odkazu bývalých leteckých generací na ty nejmladší, kteří to po Vás a jednoho dne i po nás převezmou...

   Po ukončení byly sečteny odevzdané hlasy, které určily vítěze celé ankety. Pro pořádek tedy dovolte, abych je zde nyní vyjmenoval:

 

1. místo – Anna Křížková

2. místo – Silvie Schulzová

3. místo – Helena Doležalová, Robert Kalina

 

A zde jako důkaz i tabulka s výsledky, jak byly zaznamenány v době ukončení ankety...

 

   Předání cen samozřejmě neobešlo se bez velké radosti a slávy, davy fanoušků aplaudovaly, fotoaparáty přihlížejících novinářů cvakaly a oslňovaly svými blesky. Prostě sláva největší...

   Závěrem, ještě než školní zvonek oznámil konec druhé hodiny naší besedy, věnovali jsme s dětmi volnější zábavě. Kdo měl chuť a odvahu, mohl se osobně zeptat obou z nás na vše, co ho zajímalo. Kdo chtěl (a zájem byl opravdu veliký!), mohl si vyzkoušet letecké brýle a kukly, novější i historické. Včetně té skutečně v Mladé Boleslavi asi nejstarší, jíž oblékají zkušení letci při předvádění replik nejstarších letounů, zejména však stroje Metoděje Vlacha... nakonec i paní učitelka projevila tolik potřebnou dávku nadšení, vtipu a odvahy, aby ze sebe na chvilku udělala slavnou první českou pilotku Boženu Laglerovou. Dlužno též dodat, že jsme chvilku byli v pokušení vyhlásit i soutěž Miss Metoděj Vlach, protože... No, konečně, posuďte sami níže ve fotogalerii... Kluci samozřejmě nezůstali stranou a též oni s nadšením ozkoušeli dovezené výstrojní součástky letecké. Protože, co bychom si namlouvali, který z kluků by nechtěl být pilotem?... (kosmonautem,... popelářem,...)...

    

 

   Každý, kdo měl zájem, mohl využít i předem připravených dobových „portrétovek“ a požádat Jardu o autogram. Na závěr jsme se pak všichni na památku zapsali na pamětní listy, abychom i po létech mohli zavzpomínat na toto báječné setkání...

 

 

   (pozn.: Vzhledem k tomu, že paní učitelka Olga Vostatková se ze zdravotních důvodů nemohla setkání zúčastnit, rozhodli jsme se s dětmi všichni se na jeden z pamětních listů podepsat a následně jí ho pak zaslat. Zejména proto, že 5. A byla původně její třídou a na spolupráci s naší Odbočkou má ona velkou zásluhu...)

 

Kompletní fotogalerie...

 

   Jen doufáme, že svůj „sponzorský dar“ přidá i Svatý Petr a s dětmi se budeme moci na letišti setkat a pořádně si vše vychutnat a užít...